Na tvé komiksové začátky měl vliv Miroslav Schönberg. Jak ses s ním vlastně seznámil?
Stejně jako Míra jsem se i já narodil v Liberci a vyrůstal jsem ve čtvrti Horní Růžodol. Přestože bydlel vlastně za rohem, blíže jsme se poznali, až když se vrátil z vojny. To mně bylo dvanáct a moje fotbalové dovednosti už dosáhly takových kvalit, abych nekazil hru partě, která chodila pravidelně několikrát týdně - v zimě, v létě - hrát na blízký plácek. Po fotbálku se dlouhé hodiny sedávalo za brankou a klábosilo a všem možném. Jednou z ústředních postav byl i Mistr. On je totiž navíc nadaný bavič, takže skoro každá debata končila jeho monologem a salvami smíchu nás ostatních. Tehdy jsem se také dozvěděl, že Míra hezky kreslí. V té době jsem měl už za sebou první nesmělé pokusy s kreslením komiksu á la Fischer, Saudek atd., odebíral jsem ABC, Mladý svět, Větrník. Když jsem jednou přišel k Bergovi vytáhnout ho na fotbal, málem jsem omdlel, když jsem viděl ty stohy nejrůznějších zahraničních komiksových publikací. Od té doby jsem byl u Schönbergů pečený vařený a komiksové příběhy jsem kreslil jako na běžícím páse.
Myslíš, že je šance, že tenhle výjimečný kreslíř ještě výrazněji promluví?
Naděje umírá poslední. Možná, že se najde člověk, který v jeho hlubokých šuplících objeví spoustu toho, co by stálo za zveřejnění (vím o čem mluvím). Ale jak znám Míru, dobrovolně nevydá ani čárku. Ještě teď mi v uších zní to jeho klasické „nic nemám“, kterým odbýval nejen mě, ale i vydavatele a nejednoho renomovaného literáta. A k nové produkci by ho asi přinutil opravdu kvalitní námět a hodně času na práci. Ale to by pak svět čuměl.
Kolik komiksů jsi otiskl v libereckém SF zinu Trifid?
Jeden nebo dva. Na jméno prvního si nevzpomenu a druhý se jmenoval Ratus. Zde si nejsem úplně jist, zda v Trifidu vyšel, ale později zvítězil v jednom ročníku soutěže Bemík. Libreto k oběma napsal Slávek Jindra, také člen SF klubu Trifid. Originály se bohužel někde ztratily.
Jak se stalo, že jsi oficiálně debutoval ve slovenském Zenitu pionierov?
Na jedné schůzi zmiňovaného SF klubu se objevil člověk jménem Ladislav Badalec a chlubil se, jaké pěkné vystřihovánky tvoří (byla to pravda) a že je posílá do onoho slovenského časopisu. Už ani nevím, čí to byl nápad (asi jeho) poslat jim tam taky můj komiks podle povídky Ládi Kubice Stanice, který jsem právě dokončoval do šuplíku. Láďa Badalec se v redakci přimluvil a bylo to.
Nakladatelství Albatros ztratilo originály tvého rozsáhlého komiksu Hledači ztraceného mýtu, zůstaly ti jen nekvalitní kopie. Uvažuješ o nějaké rekonstrukci, případně o znovunakreslení toho příběhu?
Mockrát! Hlavně kvůli příběhu, který byl opravdu kvalitní, včetně dialogů. Myslím, že bych musel část překreslit, zejména několik posledních stran (pamatuju si, jak jsem je kvůli neustále zkracovanému termínu bral hákem), ale přesto si myslím, že je to to nejlepší, co jsem kdy stvořil. Pustil bych se už kvůli památce Ládi Kubice do jeho znovunakreslení, ale je tu zásadní problém. Na xerokopiích je jenom pár stran a libreto se tvořilo více méně ústně přímo do storyboardu, který jsem po zpracování vyhodil (vyhazovat potřebné věci je jedna z mých ctností). Takže bohužel. Nebo se najde? Kdo ví …
Na počátku 90. let ses podílel na přípravě komiksového časopisu Tulák. Čím to, že tenhle projekt nakonec nebyl realizován?
Byla to škoda. První číslo bylo už připraveno do tisku. Tímto časopisem jsme chtěli vytvořit kvalitativní protiváhu časopisu Kometa, Tulák měl obsahovat práce tehdejších špiček českého komiksu. Tedy dle našeho názoru opravdovou kvalitu. Bohužel, jak komiksový boom rychle přišel, ještě rychleji odešel. Najednou o vydávání komiksového speciálu neměl nikdo zájem.
Na comiCZconu ti lidé ze Score nabízeli spolupráci, proč z ní nakonec sešlo?
To nevím. Prostě se neozvali.
Co tvoje ratolesti, z žádné nebude komiksový kreslíř?
Nikoliv. Já jsem výtvarný talent zdědil taky po svém dědovi a ne po rodičích. Takže jsem ke svým dvěma synům v tomto směru byl shovívavý. Spíš jsem se je snažil vést k pohybu a přírodě. Ale komiksové časopisy se u nás váleli úplně všude.
Komiksům se pořád sporadicky věnuješ. Máš nějaký sen, co bys ještě rád nakreslil?
Tato a jedna z předchozích otázek spolu souvisejí. Kdyby se podařilo objevit - třeba jen kopie - Hledačů ztraceného mýtu, rád bych se pustil do omlazovací kůry. S pomocí jednoho dobrého scénáristy bych taky rád vytvořit pokračování Dračího letu a možná i něco dalšího.
Čím myslíš, že to je, že se v České republice rodí mnohem míň dobrých scénáristů než kreslířů?
Nepřeceňujeme kvality kreslířů? Ne, vážně. Já osobně si myslím, že . je těžší scénář vymyslet než ho nakreslit. Kreslíř bývá komiksový maniak, takže komiksové postupy má v krvi. Textař se cítí být přinejmenším romanopiscem a k napsání scénáře na komiks se většinou nechá ukecat. Prostě komiks stále je (a díky tomu, co v současnosti reprezentuje domácí komiksovou tvorbu v tisku, asi i ještě nějaký čas bude) v očích veřejnosti, a to nejen laické, pokleslé umění, paskvil, kýč. A že by mohl existovat vážně míněný seriózní komiks pro dospělé, to už je úplná utopie. Nicméně si myslím, že tento stav se může už jen zlepšovat. Řekl bych, že naše komiksová scéna by potřebovala nějakého nového Kubice. On totiž tehdy ke komiksu přistupoval jako jeden z mála s pokorou a naprosto seriózně.
Co by se podle tebe ještě muselo stát, aby se tady komiks konečně pořádně rozjel?
Teď se asi dotknu všech vyznavačů božstva českého komiksu (nikoliv Mistra samotného, jeho kvality a zásluhy jsou nezpochybnitelné). Dokud český národ obecně bude komiks vnímat očima Káji Saudka, těžko přistoupí na jiný výtvarný názor. A protože je těmi všemi Raouly a jinými plagiátory stále masírován, vidím blízkou budoucnost masovosti domácího komiksu dost černě. To, jak se na zdeformování pojmu komiks podepsala Kometa, je na jinou diskusi…
Tak hurá do toho. V čem myslíš, že byl vliv Komety deformující? Já na ní vyrůstal, takže ji nedokážu vnímat příliš objektivně, nicméně pár dobrých komiksů tam podle mne určitě vyšlo…
To bez pochyby. Bez Komety by asi začátek nových časů byl nepředstavitelný. Já bych to přirovnal k tehdejším restauracím, hospůdkám a bufetům, které si kdekdo otvíral třeba v garáži a po nichž dnes není ani vidu ani slechu. Pivo v nich měli dobré, ale to prostředí – ostuda. Stejně tak to bylo s panem Muchou a jeho Kometou. Rychle vydělat i na úkor kvality zpracování, tisku, papíru atd. Možná, kdyby neupřednostňoval kvantitu před kvalitou, mohla tu Kometa být dodnes. Kdo ví. Každopádně na trhu tehdy nezbylo místo na projekty jako Aréna nebo i Tulák. Já zase vyrůstal na komiksovém boomu konce 60. a začátku 70. let. Sice to nebyla taková záplava tvůrců, ale kvalita se mi zdála být vyšší a nikdo nikoho nekopíroval. Ale možná je to jen nostalgie.
No, třeba teď přijde generace, která se do toho pořádně opře a dá Saudkovým epigonům na frak. Díky za rozhovor a držím palce, aby se Hledači ztraceného mýtu přece jen odněkud vynořili.
Stejně jako Míra jsem se i já narodil v Liberci a vyrůstal jsem ve čtvrti Horní Růžodol. Přestože bydlel vlastně za rohem, blíže jsme se poznali, až když se vrátil z vojny. To mně bylo dvanáct a moje fotbalové dovednosti už dosáhly takových kvalit, abych nekazil hru partě, která chodila pravidelně několikrát týdně - v zimě, v létě - hrát na blízký plácek. Po fotbálku se dlouhé hodiny sedávalo za brankou a klábosilo a všem možném. Jednou z ústředních postav byl i Mistr. On je totiž navíc nadaný bavič, takže skoro každá debata končila jeho monologem a salvami smíchu nás ostatních. Tehdy jsem se také dozvěděl, že Míra hezky kreslí. V té době jsem měl už za sebou první nesmělé pokusy s kreslením komiksu á la Fischer, Saudek atd., odebíral jsem ABC, Mladý svět, Větrník. Když jsem jednou přišel k Bergovi vytáhnout ho na fotbal, málem jsem omdlel, když jsem viděl ty stohy nejrůznějších zahraničních komiksových publikací. Od té doby jsem byl u Schönbergů pečený vařený a komiksové příběhy jsem kreslil jako na běžícím páse.
Myslíš, že je šance, že tenhle výjimečný kreslíř ještě výrazněji promluví?
Naděje umírá poslední. Možná, že se najde člověk, který v jeho hlubokých šuplících objeví spoustu toho, co by stálo za zveřejnění (vím o čem mluvím). Ale jak znám Míru, dobrovolně nevydá ani čárku. Ještě teď mi v uších zní to jeho klasické „nic nemám“, kterým odbýval nejen mě, ale i vydavatele a nejednoho renomovaného literáta. A k nové produkci by ho asi přinutil opravdu kvalitní námět a hodně času na práci. Ale to by pak svět čuměl.
Kolik komiksů jsi otiskl v libereckém SF zinu Trifid?
Jeden nebo dva. Na jméno prvního si nevzpomenu a druhý se jmenoval Ratus. Zde si nejsem úplně jist, zda v Trifidu vyšel, ale později zvítězil v jednom ročníku soutěže Bemík. Libreto k oběma napsal Slávek Jindra, také člen SF klubu Trifid. Originály se bohužel někde ztratily.
Jak se stalo, že jsi oficiálně debutoval ve slovenském Zenitu pionierov?
Na jedné schůzi zmiňovaného SF klubu se objevil člověk jménem Ladislav Badalec a chlubil se, jaké pěkné vystřihovánky tvoří (byla to pravda) a že je posílá do onoho slovenského časopisu. Už ani nevím, čí to byl nápad (asi jeho) poslat jim tam taky můj komiks podle povídky Ládi Kubice Stanice, který jsem právě dokončoval do šuplíku. Láďa Badalec se v redakci přimluvil a bylo to.
Nakladatelství Albatros ztratilo originály tvého rozsáhlého komiksu Hledači ztraceného mýtu, zůstaly ti jen nekvalitní kopie. Uvažuješ o nějaké rekonstrukci, případně o znovunakreslení toho příběhu?
Mockrát! Hlavně kvůli příběhu, který byl opravdu kvalitní, včetně dialogů. Myslím, že bych musel část překreslit, zejména několik posledních stran (pamatuju si, jak jsem je kvůli neustále zkracovanému termínu bral hákem), ale přesto si myslím, že je to to nejlepší, co jsem kdy stvořil. Pustil bych se už kvůli památce Ládi Kubice do jeho znovunakreslení, ale je tu zásadní problém. Na xerokopiích je jenom pár stran a libreto se tvořilo více méně ústně přímo do storyboardu, který jsem po zpracování vyhodil (vyhazovat potřebné věci je jedna z mých ctností). Takže bohužel. Nebo se najde? Kdo ví …
Na počátku 90. let ses podílel na přípravě komiksového časopisu Tulák. Čím to, že tenhle projekt nakonec nebyl realizován?
Byla to škoda. První číslo bylo už připraveno do tisku. Tímto časopisem jsme chtěli vytvořit kvalitativní protiváhu časopisu Kometa, Tulák měl obsahovat práce tehdejších špiček českého komiksu. Tedy dle našeho názoru opravdovou kvalitu. Bohužel, jak komiksový boom rychle přišel, ještě rychleji odešel. Najednou o vydávání komiksového speciálu neměl nikdo zájem.
Na comiCZconu ti lidé ze Score nabízeli spolupráci, proč z ní nakonec sešlo?
To nevím. Prostě se neozvali.
Co tvoje ratolesti, z žádné nebude komiksový kreslíř?
Nikoliv. Já jsem výtvarný talent zdědil taky po svém dědovi a ne po rodičích. Takže jsem ke svým dvěma synům v tomto směru byl shovívavý. Spíš jsem se je snažil vést k pohybu a přírodě. Ale komiksové časopisy se u nás váleli úplně všude.
Komiksům se pořád sporadicky věnuješ. Máš nějaký sen, co bys ještě rád nakreslil?
Tato a jedna z předchozích otázek spolu souvisejí. Kdyby se podařilo objevit - třeba jen kopie - Hledačů ztraceného mýtu, rád bych se pustil do omlazovací kůry. S pomocí jednoho dobrého scénáristy bych taky rád vytvořit pokračování Dračího letu a možná i něco dalšího.
Čím myslíš, že to je, že se v České republice rodí mnohem míň dobrých scénáristů než kreslířů?
Nepřeceňujeme kvality kreslířů? Ne, vážně. Já osobně si myslím, že . je těžší scénář vymyslet než ho nakreslit. Kreslíř bývá komiksový maniak, takže komiksové postupy má v krvi. Textař se cítí být přinejmenším romanopiscem a k napsání scénáře na komiks se většinou nechá ukecat. Prostě komiks stále je (a díky tomu, co v současnosti reprezentuje domácí komiksovou tvorbu v tisku, asi i ještě nějaký čas bude) v očích veřejnosti, a to nejen laické, pokleslé umění, paskvil, kýč. A že by mohl existovat vážně míněný seriózní komiks pro dospělé, to už je úplná utopie. Nicméně si myslím, že tento stav se může už jen zlepšovat. Řekl bych, že naše komiksová scéna by potřebovala nějakého nového Kubice. On totiž tehdy ke komiksu přistupoval jako jeden z mála s pokorou a naprosto seriózně.
Co by se podle tebe ještě muselo stát, aby se tady komiks konečně pořádně rozjel?
Teď se asi dotknu všech vyznavačů božstva českého komiksu (nikoliv Mistra samotného, jeho kvality a zásluhy jsou nezpochybnitelné). Dokud český národ obecně bude komiks vnímat očima Káji Saudka, těžko přistoupí na jiný výtvarný názor. A protože je těmi všemi Raouly a jinými plagiátory stále masírován, vidím blízkou budoucnost masovosti domácího komiksu dost černě. To, jak se na zdeformování pojmu komiks podepsala Kometa, je na jinou diskusi…
Tak hurá do toho. V čem myslíš, že byl vliv Komety deformující? Já na ní vyrůstal, takže ji nedokážu vnímat příliš objektivně, nicméně pár dobrých komiksů tam podle mne určitě vyšlo…
To bez pochyby. Bez Komety by asi začátek nových časů byl nepředstavitelný. Já bych to přirovnal k tehdejším restauracím, hospůdkám a bufetům, které si kdekdo otvíral třeba v garáži a po nichž dnes není ani vidu ani slechu. Pivo v nich měli dobré, ale to prostředí – ostuda. Stejně tak to bylo s panem Muchou a jeho Kometou. Rychle vydělat i na úkor kvality zpracování, tisku, papíru atd. Možná, kdyby neupřednostňoval kvantitu před kvalitou, mohla tu Kometa být dodnes. Kdo ví. Každopádně na trhu tehdy nezbylo místo na projekty jako Aréna nebo i Tulák. Já zase vyrůstal na komiksovém boomu konce 60. a začátku 70. let. Sice to nebyla taková záplava tvůrců, ale kvalita se mi zdála být vyšší a nikdo nikoho nekopíroval. Ale možná je to jen nostalgie.
No, třeba teď přijde generace, která se do toho pořádně opře a dá Saudkovým epigonům na frak. Díky za rozhovor a držím palce, aby se Hledači ztraceného mýtu přece jen odněkud vynořili.
