. Je snad zřejmé, že řeč je o rozsáhlejších projektech, tedy samostatně vydaných knihách/albech/objemnějších sešitech - a nikoli o pestré paletě kratších dílek vyšlých na stránkách časopisů a fanzinů. Pokud se s takto upravenou optikou ohlédneme na poslední dekádu, zjistíme, že takových počinů není mnoho. Jmenovitě šest:
Pavel Reisenauer: Smrt po životě (Divus, 1995)
František Skála: Velké putování Vlase a Brady (Divus, 1997 - reprint)
Pavel Čech: Ruddy / Tomáš Jirků: O Kutilce (Netopejr, 2000)
Jan Balabán - Hana Puchová: Srdce draka (Aluze, 2001)
Jaroslav Horký: Pohádky navzdory dějinám (Mot, 2002)
Jaroslav Rudiš - Jaromír 99: Bílý potok I. - Alois Nebel (Labyrint, 2003; vlastní web)
Branko Jelinek: Oskar Ed I. (Mot, 2003)
Comics jako extravagantní ústřel?
Mají něco společného? Již při zběžném pohledu na jména tvůrců můžeme připadnout na zajímavý fakt, že většina těchto projektů je tu více, tu méně experimentem umělců z jiného okruhu, spíše než prací elity vykrystalizované z komiksového podhoubí. Jako kdyby si vždy, když má vzniknout původní komiksová publikace, musel někdo takříkajíc "odskočit" ze své přirozené domény a něco spáchat.
. Skutečně: autorem Vlase a Brady je sochař/malíř; Smrt po životě je dílem ilustrátora, v jehož tvorbě je ovlivnění komiksovými prostředky silně patrné, přesto žádný další komiks zatím nevytvořil; oba tituly (plus další drobnější a podivnější) vydal Divus, který je spíše uměleckým sdružením, než komiksovým nakladatelstvím. Srdce draka stvořili literát a ilustrátorka, vydala ho jako zvláštní přílohu literárně filosofická (a jiná) revue. Bílý Potok je dílem spolupráce kreslícího hudebníka s literátem a publicistou, vydavatel na poli komiksu taktéž debutuje. Pohádky navzdory dějinám, komiks to velmi netradiční, sice vydalo komiksové nakladatelství, ale jejich autor se zjevil neznámo odkud (a zdá se, že tamtéž opět skromně zmizel).
. Částečnou výjimku tvoři dvojalbum Ruddy/O kutilce, které sice z komiksářského podhoubí vychází, ale přijetí zrovna rozpáleného mimo komunitu se mu nedostalo; ostatně v komunitě, nejspíš pro netradiční náměty také ne... Za komiksáře bychom mohli považovat Branko Jelinka, ale ten se pro veřejnost objevil v podstatě již spolu se svým opusem (byť jeho vydání chvíli trvalo - také už Branko pracuje na třetím dílu), který tak stěží můžeme považovat za "plod komunity".
Na co to ukazuje? Toť otázka… Třeba to dokazuje, ze je comics opravdu uměním, když se o něj zajímají převážně umělci...? Nebo že širší komiksové povědomí, narušené totalitním útlumem, stěží dokáže dosáhnout takové výkonnosti, jako mnohem intensivněji i extensivněji se zajímající umělecká úzko-elita? Nebo že comicsem se u nás nikdo neuživí a není součástí státem podporované "kultury", takže namísto širšího rozvoje se stává doménou několika ustřelených libůstkářů, kteří si to nějakým způsobem "můžou dovolit"?
. Bublá se na lepší časy?
Mimo onu jistou experimentálnost nemají výše zmíněné tituly zdá se, nic společného. Stěží tedy můžeme hovořit o nějaké tradici, něčem, na co by šlo nějakým způsobem navazovat.
. Trochu jiné je to s posledními dvěma tituly, které nás vlastně přiměly k této úvaze: Bílý Potok a Oskar Ed. Objevily se, jak už bylo řečeno, takřka naráz, tím se ale jejich podobnost nevyčerpává. Pomiňme povrchní shody jako je blízký formát a rozsah, či skutečnost, že oba jsou černobílé (ostatně jako drtivá většina všech zmíněných titulů). Oba tituly jsou prvními díly trilogií, oba jsou více méně civilní a oba znamenají i jistou změnu v ediční politice svých nakladatelství - v případě Labyrintu jde o vstup na komiksový trh vůbec, v případě Motu o zřízení vlastní edice. Obé slibuje nadějnou budoucnost: může u nás vycházet rozsáhlejší komiks, je-li kvalitní. To je, myslíme, důležitá zpráva pro všechny tvůrce, kteří se dosud, nejspíše především z pragmatických důvodů, soustřeďovali na projekty rozsahem nejmenší.
Ostatně ve prospěch komiksářské naděje by mohlo svědčit i to, že nás čekají i další rozsáhlejší původní projekty - Krakatit, který má vydat stejnojmenné knihkupectví, a Pérák, který má v příštím roce začít vycházet na pokračování v časopise Živel a který by posléze mohl dát výtečné album...
Bílý Potok a Oskar Ed by tak na počátku tradice stát mohli. Ovšem zda tomu tak skutečně bude, na to si budeme muset počkat...
