. Abrhámovi kolegové?
Tím veškerá podobnost s doktorskou ságou končí, byť se dá s určitou nadsázkou říci, že také v Alphě se operuje - ovšem se zcela jinými nástroji. yes! Rány do těl tu způsobují ostře nabité střelné zbraně všech ráží; nikoho pak jistě nezaráží, že většina účinkujících postav by patřila mezi nejlepší (ne)dobrovolné dárce krve na krajské hematologické stanici. S náročnými lékařskými zákroky mají ledacos společného i plány operací - nejedná se však o záchrany lidských životů, nýbrž o stabilizace či destabilizace jistých politických režimů, gigantické peněžní transakce nebo "zásahy" do hospodaření mafiánských organizací.
Jak by také ne; Alpha je přeci špionážní série a jakýkoliv čin je zde třeba nahlížet minimálně zde dvou úhlů: co znamená v danou chvíli a co v celkovém účtování, ve světle reality. Jenže ta se nikdy nezdá být skutečná, obzvláště v tomto třetím díle. Jestliže doposud děj běžel a postupně se zamotával, teď zhruba na třiceti stranách musí čtenář rozplést spletitou síť úkladů, přetvářek, tajemství, machinací, úhybných manévrů, léček a kamufláží. Výsledek? Nikdo není tím, kým byl, každý nakonec stojí na opačné straně barikády a zdánliví vůdci, šéfové a velitelé se válejí po zemi ve smrtelné agónii.
Jediným majákem tak zůstává hlavní hrdina, který sice nepatří mezi ty, kterým čtenář propadne - tu pro mužnou, oholenou hruď, onde pro nespecifikované kouzlo osobnosti bez minulosti, avšak se zašpičatělýma ušima a pěstěnýma kotletama. Naštěstí také přežívá bez větších úhon (rozuměno zranění) všechny výbuchy, kanonády a přepadení až do poslední stránky - samozřejmě! (Považme, mrtvý hrdina, to přeci nejde.)
. Ratatata!!
Výplata vlků nijak nevybočuje z celé plejády podobně laděných akčních příběhů (u nás například IRS nebo Niklos Koda. Autorům však nelze upřít, že se ctí se vyrovnali s dvěma záludnými překážkami. Scénárista s téměř mýtickým jménem Mythic (aneb Belgičan Jean-Claude Smith, řečený Le Benedict) obstojně vyřešil dějový zamotanec, který v předcházejících dílech sesmolil předčasně zesnulý Pascal Renard. Je pravda, že při tom téměř všichni zúčastnění vypustí duši a čtenář do poslední chvíle neví, jestli je to už opravdový konec; na čtivosti a přísunu akce to však nic neubírá.
Dobrým znamením, obzvláště v kontextu jiných francouzských nářezů, je vyrovnaný poměr mezi množstvím textu a obrázků. Alpha rozhodně není nějakým slohovým cvičením, stránky zaplněné obšírným vysvětlováním jsou kompenzovány takovými, kde jediným slůvkem je lakonické "PAF", symbolizující - výstřely ze samopalů.
Rozplývat, ale ani rozčilovat se nelze nad Žigunovovou kresbou. Oproti pilotní Výměně téměř nezměněná, stavící na nejlepších odkazech Mistra Vanceho (XIII), postrádá hlavně plynulost pohybu: jednotlivé obrázky jakoby mezi sebou někdy ani nesouvisely. Tento nedostatek vynahrazuje autentická realističnost - obzvláště vyobrazení techniky hovoří o pečlivosti kreslíře a jeho dokonalém seznámení s danými obory. Nejvyšší známku s přehledem získává malba na obálce: byť téměř nesouvisí s příběhem uvnitř, navozuje hlavní hybnou sílu tohoto alba - nepřetržitou akci.
A o tu ve Výplatě vlků kráčí především, a je dobře, že autoři si nehrají na něco jiného a neschovávají se za nadnesené, prázdné filozofování a patetizování. Čtenář by to poznal a Výplata vlků by se rychle změnila v jejich malou výplatu. Ve Francii měla série naštěstí úspěch a letos vyšlo její už sedmé pokračování…
