Na tomto základě autor rozvíjí úsměvný příběh o mírumilovném netvorovi, vdavekchtivé, ošklivé princezně a infantilním, pomateném princi, jehož koníčkem jsou žáby a jehož koníček je ambiciózní hrdina.
Příběh, který však není zas až tak důležitý. Scénárista a kreslíř Tomáš Jirků si totiž v tomto vícerozměrném, odduševnělém komiksu především hraje – také se čtenářem, kterého občas pěkně zkouší. Důležité jsou pro něj charaktery postav, jednotlivé akce a především dialogy. Vyplatí se číst pomaleji a pozorně, aby neunikly nejrůznější hrátky s českým jazykem („...zahoďte kufr ať vám nepřekáží v boji.“ „V boji? Bojím se!“), úvahy typu „Musíme dělat věci, které se dělat nemusí jen proto, abychom si dokázali, že bychom mohli, kdybychom nemuseli“, a hlášky jako „...jdem si vybojovat slávy. Princi tněte!“
.
I když Jirků kresbu nepodceňuje, a se štětcem si rozhodně rozumí, odsouvá ji, opět ve srovnání s texty, na vedlejší kolej. A tak jediné, co působí rušivě, je určitá neukončenost příběhu (viz věta „konec epizody“ v závěru) a podivné odkazy (viz Příběh v osamělé věži).
V každém případě nabízí zajímavé čtení, nadstandardní kreslený seriál postavený na úroveň avantgardy, který se ovšem (možná právě proto) nikdy nestane masovou záležitostí.
Příběh, který však není zas až tak důležitý. Scénárista a kreslíř Tomáš Jirků si totiž v tomto vícerozměrném, odduševnělém komiksu především hraje – také se čtenářem, kterého občas pěkně zkouší. Důležité jsou pro něj charaktery postav, jednotlivé akce a především dialogy. Vyplatí se číst pomaleji a pozorně, aby neunikly nejrůznější hrátky s českým jazykem („...zahoďte kufr ať vám nepřekáží v boji.“ „V boji? Bojím se!“), úvahy typu „Musíme dělat věci, které se dělat nemusí jen proto, abychom si dokázali, že bychom mohli, kdybychom nemuseli“, a hlášky jako „...jdem si vybojovat slávy. Princi tněte!“
.
I když Jirků kresbu nepodceňuje, a se štětcem si rozhodně rozumí, odsouvá ji, opět ve srovnání s texty, na vedlejší kolej. A tak jediné, co působí rušivě, je určitá neukončenost příběhu (viz věta „konec epizody“ v závěru) a podivné odkazy (viz Příběh v osamělé věži).
V každém případě nabízí zajímavé čtení, nadstandardní kreslený seriál postavený na úroveň avantgardy, který se ovšem (možná právě proto) nikdy nestane masovou záležitostí.
