. Gipsy patří k tomu nejlepšímu, co u nás BB art ve svých french-popových řadách publikuje; potvrzuje to jak prodejnost, která je na velmi slušné úrovni, tak slova Jiřího Buchala na letošním conu, že Gipsy bude jednou z mála nepozastavených sérií. Co čtenáře tolik přitahuje? Příběhy z blízké budoucnosti, plné kybernetických vylepšení, skvěle vyvážený mix tvrdých akčních scén i humoru (až karikatury), čtivé tempo a dostatek erotiky...
První tři díly, zachycující Cagojova dobrodružství v Rusku zmítaném hladomorem skončily - pod vládou nově korunovaného cara. První tři knihy tvořily ucelenou, navzájem na sebe navazující trilogii; čtvrtý díl se odehrává v Německu v době finále mistrovství světa ve fotbale: Německo vs. Francie. Dá se tedy hovořit o originální zápletce, protože autorský pár čerpá zejména z reakcí fanatických Německých fanoušků - Marini je zachytil opravdu přesně, včetně spolkových reprezentantů; zasvěcení si pošmáknou především na brankáři. Setkáme se ovšem i s jednou starou známou z předchozích dílů, mozkové závity trošku procvičí nějaká narážka na předchozí díly, nesmí chybět ani všemocná ruská mafie.
. A co tedy slibuje tento díl? Gipsy se setkává s dávným přítelem z dětství, Mirnem, kterému se porouchalo auto a potřebuje propašovat mrazničku s tajuplným obsahem, k čemuž se Cagojův truck, naložený kaviárem, náramně hodí. Po cestě nabírají stopařku, punkerku dočasně na vozíku, a v zápětí se do nich v motelu navážejí nalití němečtí fanoušci i se svými masivními pupky, které budí dojem bujarého Oktoberfestu. A na C3C dochází k havárii, jenž je, stejně jako vyvraždění karavanu mladých muzikantů, maskovacím manévrem pro mnohem masivnější akci. Mimo pozornost policistů (které nejvíc je zajímá, že Německo za stavu 0:1 kope penaltu) projíždějí po superdálnici tři tajemné černé kamióny…
Scénáře Thierryho Smolderena se odehrávají ve velmi svižném tempu, akce stíhá akci. Celé příběhy jsou poměrně jednoduché, zároveň dokáží v čtenáři vzbudit napětí i vykouzlit také nějaký ten úsměv. Smolderenovy příběhy si udržují jistý nadhled, nesklouzávají ke klišovitosti a bezbřehému patosu. To je myslím první věc, proč si čtenáři celou sérii tak cení.
Sympatický je i Cagojův pevný charakter. Přestože nestojí na správné straně zákona, je to férový chlapík; sice nejde pro ránu daleko, ale je na něj spoleh.
. Bonbónkem tohoto dílu je pak ona fotbalová tématika tohoto sešitu: vtipná parodie nejen na fotbalový fanatismus a na minely německých reprezentačních brankářů - tutoví jsou hlavně němečtí fanoušci…
Druhým faktorem Gipsyho oblíbenosti je Švýcar Enrico Marini. Ten nám dokazuje, že ve Švýcarsku uzrál nejen ementál, ale i comicsoví kreslíři. Jeho precisní rukopis si zamilujete; v některých sekvencích sice připomíná dálnovýchodní mangu, zároveň se z každého obrázku hlásí autorův vlastní styl. Ostatně Smolderen také přiznává, že ovlivněná mangou byl důvod, proč si vybral pro svůj projekt právě Mariniho. Ale kreslíř si postupně vypracoval te nnezapomenutelný osobitý styl - ochromuje především v akčních scénách, kterými se Gipsy jen hemží, a vyniká i v kresbě dívčích polonahých i zcela nahých těl, které potěší kdejakého comicsového fajnšmekra.
.
Z pravidelné bbartovské produkce musím tento comics opravdu vřele doporučit. První tři díly se držely na velmi vysoké úrovni, tento čtvrtý se k nim vzápětí přiřadil. Vyčíst se snad dají až příliš (a nenápaditě) frekventované nadávky "kurva" - v některých pasážích poněkud ruší, když všechny postavy skrz zuby cedí jen jednu a tu samou nadávku. Myslím si, že čeština - a i v tom je její kouzlo - nabízí spoustu jiných adekvátních perel; zároveň ale musím vyzdvihnout překlad cigánské hantýrky - je opravdu roztomilá a oblíbíte si ji.
Jinak opravdu není co vytknout. Kamion s kaviárem tak může nerušeně brázdit dálnici C3C. Tedy pokud opravdu veze kaviár…
