. Wilson Fisk si byl sebou velmi jist. Speciální agent Harold Driver se ale nenechal vyvést z míry. Klid, na rozdíl od svých dvou kolegů, zachoval i ve chvíli, kdy tlusťoch šáhl do kapsy svého kabátu: nevytáhl z ní však střelnou zbraň, nýbrž audiokazetu. "Tohle je pro vás," procedil temně a podal ji agentovi.
Poslední dobou se docela vžilo a zevšednělo tvrzení, že francouzský komiks je upovídaný, rozvláčný a v jednotlivých albech se nic neděje, kdežto americký je plný akce, zvratů a zbytečně se v něm nekecá. Ano, je to pravda - ale pouze pokud se podíváme na to, co a jak se u nás vydává. Amerika? Nejklasičtější a nejslavnější díla posledních dekád (Hellboy, Sin City, Návrat temného rytíře, Slaine, 300, Marvels, Z pekla, Top 10, Sandman….) formou hutných booků. Francie? Především průměrný mainstream posledních let (IRS, Golden City, Colby, Gipsy, …) po jednotlivých 48 stránkových albech. Našly by se i čestné výjimky (Šinkl, Thorgal, XIII, Druuna, Padoucnice, Asterix, Nikopol), ale v podstatě celá pokladnice zlatého fondu evropského komiksu zůstává před našincem neotevřena: Blake a Mortimer, Moebius, Druillet, Tardi, Loisel, Franquin, atd. Pro dotažení celé myšlenky pokusme se nyní současnou situaci převrátit. Jak by se asi zachoval čtenář (co do výše prodejů) i kritik (v recenzích), kdyby třeba první TOP 10 vycházela dva roky v sedmi sešitcích jako v USA a naopak kdyby třeba první čtyři díly Meteoru vyšly v jedné knize jako soubor??
I když je pravda, že licenční politika jednotlivých zahraničních vydavatelů (podle toho, kam geograficky náleží) je právě v tomto diametrálně odlišná (komplety však přesto vychází i v Evropě), nelze než apelovat: nehodnoťme zahraniční produkci podle velmi úzkého výřezu, který nám nabízí naši vydavatelé! Při takovém vnímání lze velmi snadno přehlédnout, že v záplavě amerických titulů existují i přes zavedený název, slavná jména tvůrců a podporu silného vydavatele i vyložené propadáky, srovnatelné třeba s takovým Niklosem Kodou. V obou oblastech zkrátka najdeme kvalitu i podprůměr, jak v mainstreamu tak i mimo něj!
Zdá se to neuvěřitelné, ale oklikou jsme se dostali konečně zpátky k Daredevilovi.
.
Probuzená Milla zastihla Matta na odchodu. Až na to, že bylo třicet minut do půlnoci, na tom nebylo nic zvláštního. A také, že Matt byl oblečen v rudém kostýmu se dvěma D na prsou a právě si na obličej navlékal masku s malými růžky. "Musím jít ven. Musím to skončit, než se stane něco mnohem horšího."
Komplet nazvaný Hardcore patří do moderní generace Daredevilových dobrodružství (Volume 2) - ta se datují od roku 1998, kdy začalo zcela nové číslování celé série a jednotlivé sešity se pravidelně objevují v knižních souborech. Na podzim loňského roku vydaný Hardcore je už sedmým v pořadí (obsahuje sešity č. 46 - 50 z období červen - říjen 2003) a po jeho přečtení je jen těžko uvěřitelné, že komplety 5 (Underboss) a 6 (Out) byly na nejprestižnějším evropském komiksovém festivalu (v Angouleme) nominovány v kategorii "Nejlepší album". Ani takový zručný vypravěč, jakým je Brian Michael Bendis (Alias, Fortune and Glory, Jinx, Powers, Ultimate Spider-Man), tady totiž nepředvádí vůbec nic - příběh je roztahaný, nepřináší žádné překvapení, žádnou zápletku, žádnou zajímavou akci, prostě nic. Daredevil zkrátka namlátí Kingpinovi, což je ostatně zřejmé už od samého začátku, a taky Bullseyeovi a taky Typhoid Mary, která ho ovšem nejdříve trochu ožehne plamínkem. Na 114 stránkách se rozzuří pár soubojů, padouch oddělá pár nevinných, Daredevil medituje a vstřebává zranění, do toho se míchá všude přítomná (avšak zcela zbytečná) FBI, ale hlavně se tu tlachá od začátku do konce. A nevedou se řeči jen tak ledasjaké! - mnohokrát se zabíhá až do filozofie a podstaty života, příčin všech světových válek a nakonec se odhaluje i zázrak zrození… Bublin je často tolik, že nejsou vidět ani obrázky, což je velká škoda, jelikož kresba je asi to nejlepší (a kromě dokonalé redakční přípravy a tisku i to jediné) na celé knize. Možná vyniká až tolik, že právě ona se stala nejdůležitějším stavebním kamenem úspěchu celé série. Obzvláště v pasáži závěrečné bitvy mezi Daredevilem a Kingpinem, kdy kreslíř nasazuje na několika stránkách klasický mainstreamový styl, je vidět, jak jeho kresba ční nad běžně dostupnou produkcí.
. Celkový dojem z knihy tak je značně rozpačitý: na první pohled si kresbou Bulhara Alexe Maleeva (No Man´s Land, Superman vs. Predator, Vrána 2 a 3) klade vysoké ambice, ovšem zdání klame a po několika stránkách se z ní stává běžná záležitost, nemající šanci náročnějšího čtenáře výrazněji oslovit. Na druhou stranu kdo jiný, než muž beze strachu, by měl mít takovou odvahu? Cíle bylo dosaženo, DD postava byla resuscitována a prodeje stouply…
(Titul zapůjčilo k recenzi knihkupectví Seqoy www.seqoy.cz, Čáslavská 15, Praha 3)
