. Hugo z hor - IS 136: Opět Čechurův scénář ve zpracování Jana Tománka. Dvojice vědeckých pracovníků, profesor David a docent Goliáš, na svém lovu svišťů náhle potkává sněžného muže ("Do-do-dovolíte, abychom Vás studovali, pane sněžný muži?"), překřtěného na Huga, a odváží ho do Prahy ke studiu. Poněkud golemoidní sněhula samozřejmě zničí na co přijde, mýt se musí v autoservisu, mluvit se naučí sežráním mluvnice a nakonec - nu, komu by se líbilo v Praze, je-li zvyklý na velehory? - se stává číšníkem pod Gerlachem ("A udělat mi taky řádná reklama u Čedok!"). Hugo z hor se později stal i námětem večerníčku, převyprávěného Petrem Nárožným.
.
Koza Líza v Africe - IS 137: Koza Líza je bez nadsázky řečeno Barbánkovou sestrou - podobu jí vdechla Věra Faltová; napínavé drama z exotického prostředí, v němž se rohatá hrdinka v šortkách a se slamáčkem na hlavě stává vykupitelkou zvířátek zpod hrůzovlády pytláků, rozehrála scénáristka a překladatelka Jana Šimková. V dobrodružství a la Zvířátka a petrovští nechybí slon, nafukující pneumatiky, mamba, vyskakující z kabelky jako živý kříženec mezi pistolí a vyděračským komandem, a jeden malý opičák, jehož čest v pravou chvíli zvítězí nad lákadlem ananasového kompotu…
.
Chytří psíci jezevčíci - IS 138: Šťavnaté epizodky dvojice pěkně vykutálených jezevčíků a "jejich" kluka Jardy plnily už stránky Čtyřlístku; tentokrát pětice jejich crazy-komediálních příhod naplnila jeden sešit IS. Obdivuhodně zkratkovitá a při tom sdostatek nabitá kresba Miloše Nesvadby dodává jejich klukovinám (tedy jezevčíkovinám) z hlavy Martina Šafránka ten správný šmrnc - ne nadarmo se už za svého čtyřlístkovského působení stali jedním z nejoblíbenějších seriálů…
. Mauglí - IS 139: Sázka na jistotu - Kiplingův vlky odchovaný chlapec (pokolikáté už?) bojuje proti mocnému tygru Šér Chánovi o vládu v džungli. Adaptace Josefa Pavláta se výtvarně chopil Pavel Žilák, a i když sympaticky comicsovou perspektivu mu leckdy nelze upřít, jeho malbě chybí preciznost a anatomická soudržnost. Ani omezený prostor dvaatřiceti stran neumožňuje příběhu se plně rozvinout, a tak čtenářsky zůstává Mauglího sešit někde na prahu prvního stupně základní školy…
. Případ Medvěd 09 - IS 140: Kdo bručí je medvěd, praví lidové moudro, a tenhle bručoun, nabručený na život v lese, nasedá na motocykl a obrněn proti všem atakům heslem "Jsem chráněný!" vyráží na zkušenou. Kolem motorizovaného huňáče dojde pochopitelně k několika lokálním katastrofám a do příběhu se zaplétá i uprchlá želva. Avšak i když je tenhle medvěd opravdový případ, jeho cesta z lesa (nikoli z města!, medvěd není Hanák) do velkého světa končí prozřením: "Každý má být tam, kam patří." Další počin Rudolfa Čechury perem Jana Tománka - na úrovni zvířátkovského příběhu i čiperně disproporční kresby je znát, že patří spíše malým dětem…
. Stříbrný kotlík - IS 141: Stojedenačtyřicátý "ilustrovaný" sešit přináší tentokrát mnohem propracovanější autorský počin Lubomíra Hlavsy. Ačkoliv i na tisku jsou patrné dodatečné autorovy úpravy a nic se nezměnilo ani na jeho zamlžovaných potížích s portréty, vizuální působivosti to nikterak neubírá - Hlavsa i na omezeném "americkém" formátu sympaticky experimentuje s kompozicí stránky, aniž tím snižuje její čitelnost; jemné akvarelové tónování dodává příběhu zvláštní zasněné kouzlo. Hlavsa dokázal v příběhu skloubit akční scény s laskavou druidskou moudrostí i téměř archeologickými vsuvkami do keltského života. Stříbrný kotlík patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v IS vyšlo.
. Myšák Koumes - IS 142: Další ze čtyřlístkovských kapacit, jehož jméno ne nadarmo připomíná jeho věhlasnějšího kolegu s dýmkou a houslemi. Ve scénářích Vladimíra Klimana a rychloilustrátorské kresbě Sylvie Vodákové kromě lecjakého dalšího pátrání přechytračí kočku, otevře si detektivní školu, rozhodně bude dlouho žít a pravděpodobně se ještě vdá za statného myšáka…
. Bruncvík - IS 143: Kresebný i scénáristický přepis klasické hrdinské legendy je dílem Renáty Fučíkové. Nepřekvapivý, protože mnohokráte omletý děj ovšem vyvažuje osobitou kresbou, jejíž šrafura i patos ve figurách dýchají téměř dřevoryteckou atmosférou, a tlumenými barvami (byť by si místy zasloužily větší pečlivost v práci se štětcem) dodává příběhu zvláštní, pochmurné ladění. Uvážlivá práce s políčky i nenapodobitelný lettering naznačují příjemně comicsové východisko, které se autorka ještě v témže roce pokusila rozvinout ve čtyřlístkovské jednorázovce Golem (scénář Karel Ladislav).
