. Jmenuji se Václav Hanibal Lecter mladší a jsem (opravdu) vzdálený příbuzný Toho masového vraha a kanibala HANNIBALA LECTERA. Kromě lidského masa (jako ON) mám také velmi rád četbu dobrých komikových knížek a k těm nejlepším v poslední době patří zcela určitě a nezbytně všechny tři díly Trollích válek.
Tak například v díle číslo tři na straně patnáct se mladá hrdinka Waha zakusuje s takovou obrovskou chutí do sádelnaté ruky polomrtvého rybáře, že jsem tyto stránky nešťastně zavlhčil velkou hladovou slinou a tyto již nejsou zcela čitelné. To však nebude vůbec vadit v tom, abych Vám právě tento díl "po lopatě" přiblížil.
. Trojka začíná v krutých Soutočných horách, kde skoro všichni zajatí trollíci otročí jako Češi v EU. Snad jedině Ptydepa, manželka hlavního hrdiny Tetraama, věří, že je tento schopen přijít, zrušit strašlivou kletbu, nabančit věznitelům, a celou kohortu soukmenovců osvobodit a vrátit se s nimi domů… Už se v duchu vidí, jak celá rodinka sedí pohromadě u bohaté večeře a pěkně si nacpává hladové bachory pečenou člověčí kýtou s křupavou kůrčičkou… mňam…
Jenomže její manžel, jejich adoptovaná (lidská) dcera Waha a kamarád Profig právě míří k sopce na konci světa, aby získali prvotní oheň. Jedině ten, když se spojí s vlasy donedávna plešatého arcimága a arcilotra Dlabbenatta, zruší kletbu…
. Na další stránce však přichází (pro mě) mírné rozčarování. Naší oblíbenou trojici hrdinů opouští moje tajná komiksová láska, svůdná kadeřnice Troley-Bey. Prostě vystoupí z lodě a šup! - je v čudu. Její krásně symetrická prsa, její útlý zadeček a její dlouhý vlas už moje smutná kanibalská kukadla asi nikdy neuvidí… Holt smůla. Sežereme scenáristu.
Celý třetí díl je nabitý akcí, má správný spád, humor se střídá s odvázaností, neuvěřitelné události se kupí na sebe jako stavba Temelínské elektrárny a… až mám pocit, že občas ubrat "na plynu" by neuškodilo. Z prvního dílu jsem šílel, z dílu číslo dvě jsem měl nádherný pocit, a z dílu číslo tři jsem přímo nadšený, jenomže to nadšení je tak veliké, že jsem si tuto knížku musel přečíst ihned znova, znova, a znova… Scénárista Scotch Arleston nás prostě (prachsprostě) přecpal…
Ale tak to má být.
. Malíř Jean-Louis Mourier je stále lepší a lepší, a ne jenom proto, že umí tak vkusně nakreslit pojídání lidského masa. Například jeho dvě lodě s plachtami na straně patnáct jsou po zvětšení na plakát v mém dětském pokojíčku.
Takže ač přecpaný k prasknutí humorně-fantasy laděnou omáčkou, hodnotím tento komiksový díl na výbornou. Jen více takových knížek, u kterých zapomenete na starosti všedních dní, na bolesti z nezaplacených dluhů, na kocovinu z alkoholických večírků (jenom nekecejte, že nic takového neděláte), na rozchody s přítelkyní, či s přítelem…
Pokud jste si na začátku všimli jak se jmenuji, tak Vám bude jasné i z jakého dalšího důvodu jsou mi obyvatelé hlubokých lesů, chlupatí a věčně hladoví trollové, tolik sympatičtí. Až budou zcela svobodní, tak je pozvu k sobě na skvostné pohoštění o jednom jediném chodu. Naservíruji jim pořádný kus masa, potřeného korianským česnekem, zalitý mramorovou omáčkou, posypaný listím z černých pivoněk… Ale vepřové to určitě nebude… Až moje útroby vyhládnou, až se moje střeva vyprázdní, tak budu očekávat díl čtvrtý s hladem, jakým trpěl můj příbuzný HANNIBAL LECTER, když očekával vypasenou večeři, která měla přijít za pár minut k němu na návštěvu.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Moment, někdo zvoní!
Přichází návštěva…?
Přichází papú…
