. (Ne) skromná fakta úvodem
Letošní, 11. mezinárodní comicsový salon se konal ve dnech 10. až 13. června pod heslem "Comics a ostatní umělecké žánry". Na celkové ploše 12 000 čtverečních metrů Kongresového centra mělo své stánky přes 120 vystavovatelů (nakladatelství, agentury a comicsové obchody), k mání byly německé překlady snad veškeré produkce amerických comic-booků a všech comicsových hitů z Francie, Anglie a Itálie; několik stánků měli i nakladatelští zástupci francouzští, italští a holandští.
. Salon se ale neomezoval pouze na prostory Kongresového centra. V Městské galerii vystavovali Joost Swarte a François Bourgeon, ve Státním muzeu probíhala výstava "Dante im Comic", v prostorách agentury Publicis mohli návštěvníci sledovat využití comicsů v reklamě, v Muzeu umění byly v souboru Narcolepsy k vidění práce Dave McKeana, atd.
Obr a liliput
Jaký dojem udělá erlangenský Comic Salon na českého návštěvníka? Akce, chlubící se podtitulem "největší ve střední Evropě", se prostě musí vidět na vlastní oči. Člověku potom rázem dojde ten propastný rozdíl mezi tuzemskou a německou (potažmo kontinentální) comicsovou scénou. V jediném okamžiku všechno to bití se v nadmutou hruď, všechny ty oslavy zdejšího comicsového rozvoje a označování posledních dvou, tří let za "zlatý věk českého comicsu", to vše při prvních krocích přes práh bere za své. Pomoci si můžeme ještě jedním jednoduchým srovnáním: jestliže úroveň českého comicsového trhu označíme jednotkou 1, pak Němcům musíme dát nikoliv 3, 5 nebo 10, ale rovnou 100… (A to jsou prý naši západní sousedé ve srovnání s Francií a Belgií stále hodně pozadu…)
. Do podobných tristních úvah a deprimujících závěrů se nebohý Čecháček dostane, srovná-li Erlangen také přímo s jedinou podobnou událostí tohoto druhu u nás. I když "podobnou" je docela drzé přirovnání, uvážíme-li, že comiCZcon, pořádaný v lednu v pražském klubu Mlejn, se podobá spíše hospodskému setkání několika blouznivých nadšenců. Erlangenské bienále je totiž profesionálně realizovaným veletrhem, kterým celé město žije čtyři dny v kuse…
Inu, comicsový trh mezi Hamburkem a Mnichovem funguje o poznání déle, podporuje ho osmkrát více obyvatel a jejich kupní síla je i mnohem větší. Co si budeme namlouvat, v současné chvíli pro nás musí být vysněnou metou stav alespoň podobný Polsku; Německo nadlouho zůstane pouze vysněným ideálem.
. Dědicové Maxe a Moritze
Maxu a Moritzovi, uličníkům z pera Wilhlema Busche, je zasvěceno i erlangenské ocenění. Sedmičlenná porota udělila hlavní cenu "Max und Moritz-Preis 2004" Albertu Uderzovi za vynikající celoživotní dílo; ostatní vítězové zatím nebyli ani na stránkách festivalu zveřejněni.
Co ale v Erlangenu ohromí na první pohled? Rozsah? Počet návštěvníků? Pestrost? Asi od každého něco. Německou comicsovou vyspělost předvedli i sběratelé, kteří zaplavili přilehlou pasáž obchodního centra i prostory před "rathausem". I přestože mnoha místech, roztroušených po celém centru, probíhaly další akce, byla jednotícím prvkem přehlednost, čistota, vizuální úprava, dostatek informací i ochota pořadatelů. Což není nic neobvyklého, ba v rámci podobně olbřímí akce je to dokonce holá nutnost, pro našince ale jen stěží představiteln… Inu, jiný kraj, jiný mrav. I ten comicsový.
