. Volba zmíněných tří autorských okruhů byla poměrně logická. Produkt zásadním způsobem změnil polskou komiksovou scénu, když jako první opustil fanzinovou formuli a začal přinášet kvalitní domácí autorské série, a Mandragora a Kultura Gniewu jsou dva největší vydavatelé, kteří se systematicky snaží vydávat komiksy polských tvůrců. . Jako celek tak sice výstava neměla ambice reprezentovat kompletní mladou polskou scénu, přesto umožnila utvořit si dobrou představu o tom, co se u našich severovýchodních sousedů děje. Velmi zajímavé je také srovnání vybraných autorů s těmi, kteří byli zastoupeni na výstavě Współczesny Komiks Polski 1991-1997. Na jednu stranu je patrné, že zásoba nových talentů je stále značná, a na druhou stranu, že i geniální kreslíři se mohou propadnout do hloubi pelotonu, pokud nejsou schopni systematicky pracovat na budování vlastních komiksových světů.
. Komiks v Awangardzie navíc doprovázel poměrně výpravný barevný katalog (zdarma, avšak nepřeložený dostupný i v Praze), který obsahuje obecný úvod do problematiky a profily vystavených autorů. Kurátorce se sice občas daří roztomilé překlepy (" … též je nutno zmínit alespoň několik nejdůležitějších komiksových tvůrců: Franka Millera, Allana Moorea, Davea Mckeana a Geila Neimana …"), nicméně je patrné, že ke komiksům cítí sympatie a rozumí jim. V českých průvodních letácích si překladatel občas trochu nevěděl rady s některými formulacemi (označit komiksového kreslíře za "tvůrce výtvarného doprovodu" mi připadá poněkud ponižující) a najdou se i věcné chyby (album Achtung Zelig! nevzniklo před deseti lety, alébrž vznikalo 10 let), nicméně se jedná spíše o nepodstatné vady na kráse...
. Samotné pražské expozici jednoznačně dominovaly malby Jakuba Rebelky, jejichž styl by šel s trochou nadsázky označit za osobitý mix odkazu expresionistického malíře Edvarda Muncha a stylu neoexpresionistického komiksového kreslíře Teda McKeevera. Na Rebelkových pracích se volné fantazie prolínaly s výjevy, které jako kdyby vypadly z psychedelické týmovky, vedle níž by i partičky Granta Morrisona jen tiše bledly závistí. Když vezmeme v úvahu, že se Rebelka narodil v roce 1981, mají se v Polsku opravdu na co těšit.
. Druhý nepřehlédnutelný vrchol výstavy představovaly ukázky z komiksů Krzysztofa Gawronkiewicze - série Mikropolis, kterou připravuje se scénáristou Dennisem Wojdou, a alba Achtung Zelig! podle libreta Krystiana Rosińského, synovce slavnějšího jmenovce Grzegorze. Gawronkiewicz má pověst až maniakálně precizního kreslíře, který každé komiksové pole kreslí jeden den, což se ovšem na výsledné kresbě zákonitě projevuje neoddiskutovatelnou virtuozitou. A vzhledem k tomu, že spolu s Grzegorzem Januszem zvítězil Gawronkiewicz v evropské komiksové soutěži vyhlášené francouzským nakladatelstvím Glénat a televizí Arte, má všechny předpoklady stát se další mezinárodní komiksovou hvězdou s polským pasem.
. Třetí moment expozice, který stojí za vypíchnutí, pak spočíval v prezentaci díla Michała Śledzińského, kvalitního kreslíře a téměř geniálního scénáristy, jehož charisma dokázalo ze smečky rozjívených autorů vytvořit tvůrčí komiksovou dílnu stojící za časopisem Produkt. Śledzińského tvorba představuje fenomén, který přesáhl hranice komiksové subkultury a oslovuje čtenáře tím, že z okolní reality dokáže vyhmátnout podstatné a přitom nadmíru zábavné momenty. V menší či větší míře se pak totéž daří i jeho "produktivním" kolegům.
Vyjmenovávání dalších autorů by vzhledem k ukončení výstavy nemělo valný smysl, proto jen pár stručných poznámek na okraj. Je vidět, že Poláci jsou dobře poučeni děním v zahraničí; své následníky si tu našel Simon Bisley, stejně jako Mike Mignola - s výjimkou nechvalně proslulého Krzysztofa Ostrowského si však zachovávají tvůrčí přístup. Na druhou stranu je patrné, že u některých populárních sérií stačí k úspěchu opravdu kvalitní scénář a určitá ledabylost či neumělost kresby nepředstavuje vážnou překážku (což naopak neplatí).
. Nutné je samozřejmě zmínit i snahu organizátorů o multimediálnost celé expozice - komiks se tu velmi přirozeně prolínal s graffiti, hudbou, webovou grafikou i animovaným filmem. Takže podtrženo sečteno - výstava určitě stála za vidění. Nabízí se úvaha, jestli si takovou výzvu vezmou české kulturní instituce k srdci a co nejdříve připraví pro Poláky odvetu v podobě průřezu současnou českou komiksovou scénou.
