. Poprvé jsme se s Loganem - Wolverinem mohli seznámit v CRWi č. 14 - a znamenitý crossover X-men vs. Wildcats z prostředí druhé světové války dokonale zaujal. Crew nám ve spolupráci s Netopejrem nabídla i trochu toho wolverinovského dějepisu - dvakrát vyšly jeho starší příběhy v sérii Comicsové legendy. Stále nám ale chyběl nějaký ten vyhlášený a kultovní příběh, ve kterém by rozehrál nabušený prcek s adamantiovými drápy svou smrtící životní roli. No a právě tento příběh mám nyní ve svých spárech já, a chci se o něj s vámi podělit. Jmenuje se Ještě žiju.
McLeish je nájemný zabiják, a rád se tím Loganovi chlubí. McLeish je nejlepší nájemný zabiják a přestože je to zároveň ochlasta, Logan ví, že má pravdu. Přesto, že považuje Logana za přítele, přijme zakázku od triády: zavraždit otce Loganovy přítelkyně. Ale má smůlu, Logan ho uvidí. V souboji na jachtě je McLeish zmrzačen, těsně před tím, než celá jachta vyletí do povětří. Tuny zkrouceného kovu tak pohřbí McLeishe na dno zálivu. Ovšem za deset let…
… po Loganovi někdo jde. A všechno vypadá na McLeishe.
. O scénář této netypické epizody člena X-men se postaral věhlasný anglický scénáristický mág, Warren Ellis. Ten se již českým čtenářům představil v CRWi2 č. 2, kde měl na svědomí Transmetropolitan, a aktualně i Planetary z CRWe2 č. 8. V čem je tedy Ještě žiju tak jiné? V krátkém a hodně drsném příběhu uvidíte Wolverina rozhodně bez kostýmku, i bez kostry potažené adamantiem, o kterou přišel v předchozích dobrodružstvích v souboji s Magnetem. A tak si musí poradit i bez ní, i když po něm jde psychopatický vrah s jediným záměrem - co nejbestiálnější vendetou - a adamantium proti němu lítá v kulkách…
Wolverine zažije pořádný nápor na psychiku. Drsnost tohoto příběhu je navíc vystupňována neustálými skoky v čase. Vracíme se o deset let dřív, do Hongkongu a postupně se tak seznamujeme s celým pozadím události, která Wolverina do problémů dostala.
. Asi netřeba dodávat, že v tomto příběhu se krví zrovna nešetří, i když se na druhou stranu nejedná o žádná bezduchá jatka. Nesmí chybět ani populární Loganovy sarkastické hlášky, které dokáží na čtenářově tváři vyloudit úsměv. Přeci jenom se dá tomuto příběhu ale něco vytknout. Ke konci, kdy se blíží velké finále, děj zabředne do přebujelého psycho-patosu. Najednou tu máme skoky v ději jak na běžícím pásu, odnikud se vynořují neexistující synové a snad kvůli napětí se příběh kroutí v nekontrolovaných kotrmelcích. Ellis už zřejmě nevěděl, jak scénář oživit, tak to zkusil takhle a výsledek přeci jen není ideální.
Neméně důležitým vjemem při četbě comicsu je samozřejmě kresba. O tu v Ještě žiju se postaral filipínský talent Leinil Francis Yu a odvedl kvalitní práci. K příběhu sedí dokonale; trochu připomene hitmanovského McReu, je ale ještě preciznější. Skvělé je především rozvržení políček, kdy kreslíř pekelné tempo soubojů náhle zpomaluje prostřihy rozhovorů či vzpomínek. V některých momentech se navíc zaměřuje na jednotlivé detaily, především obličejů a jejich výrazů. "Příjemnou" změnou je i barevnost krve. Francis Yu si zvolil černou barvu a jenom tím podtrhuje vynikající atmosféru tohoto dílka.
Kromě tedy ke konci přeci jen slabšího příběhu je slabinou také jeho délka. Sebrané čtyři sešity z Wolverinovy série máte přečtené za chvilku, což samozřejmě zamrzí. Věřím, že kdyby měl Ellis víc prostoru, dokázal by přeci jenom story ještě vyšperkovat. Vždyť on to koneckonců umí.
Z pohledu na českou redakci: je skvělé, že se konečně povedlo vyladit barvy. Problémy ani nejsou s překladem či letteringem, a odpovídající je i hrubý papír, který se tolik neušmudlá. Asi nemá cenu běhat kolem horké kaše. Tohle je to, co příznivci Wolverina hledají.
