Richard Corben nepatří do starého železa. Matador hrdinské fantasy rozjížděl monstrózního Rowlfa už začátkem 70. let, v polovině dekády zažil start kultovního magazínu . Métal Hurlant (do nějž přispěl např. tragickým Odopejem) a na vrcholu se ocitl o pár roků později, když do světa vypustil ničitele Dena. Své superhrdiny pak v průběhu minulých dvaceti let tu více, tu méně úspěšně reinkarnoval a nepohrdal ani ilustracemi či animací. Při jeho zaujetí pro obrovité chlapíky se nikdo nemůže divit, že se dostal k práci na Hulkovi, dalším hromotlukovi, disponujícím téměř neomezenou silou a zároveň stále smýkaným a sráženým na zem nevyzpytatelným a nelítostným osudem.
Corbenovi zelený krasavec vyloženě sedl, při srovnání s jeho tvorbou po roce 1990 patří k tomu nejlepšímu, co stvořil; z kresby vyloženě čiší radost z každého políčka – jednoduše řečeno je to opravdová lahůdka. Na první pohled přitom zas tak úžasně nevypadá: Corben totiž není mistrem žádné líbivé, vtíravé Image-like linky. Přesto si na kreslířském Olympu dlouhodobě udržuje výsadní pozici – především pro svou originální techniku a práci s barvou (i když tentokráte si ji na starost vzalo Studio F). Anatomie postav, propracovanost muskulatury, jednoduché avšak zároveň pravdu řvoucí obličeje, práce se stíny, kompozice stránek i pohledy kamery v každém obrázku, to vše potom dostává v Corbenově tvůrčím přístupu zcela nových rozměrů. Navíc vždy dokáže čtenáře něčím překvapit a posunout své umění o krůček kupředu.
Škoda, že totéž se nedá říci o scénáři. Přitom Brian Azzarello by měl celkem bez problémů zárukou podobné kvality být. V poslední době patří mezi zářivé hvězdy komiksového nebe, o čemž svědčí série jako 100 kulek či Hellblazer (českým čtenářům se představil . jak epizodami z obou dvou, tak krátkými historkami z Flinche – vše v magazínu Crew2). Příběh Banner však Azzarello - místo na tolik svérázné své invenci, napětí a promyšlených pointách - postavil pouze na souvislé, nesmyslné, ba často přímo nelogické akci. Vrcholem jeho fantasmagorií je obzvláště scéna střetu Hulka, do té chvíle úspěšně demolujícího vše od vrtulníků až po celé domy, se sice namakaným, ale pořád lidsky obyčejným doktorem Leonardem Samsonem, takto ústředním protivníkem. Lotr z ní kupodivu vychází vítězně, když překvapeného zelenáče smete z povrchu zemského, sám zavěšený za trup helikoptéry. Výsledný dojem nemůže napravit ani rádoby originální závěr, nechávající pochopitelně vrátka otevřená dalšímu pokračování. A tak se tu stále jen ničí, něco vybuchuje, nevinní umírají a čtenář se trápí a trpí…
Docela škoda, jelikož ze začátku je minisérie pojata velkolepě a vydavatelství Marvel si od ní asi hodně slibovalo. Původně čtyři samostatné sešity proto v listopadu 2001 vyšly v souhrnné knize. Jenže slabý scénář celou sérii potápí a ani Corbenova fantastická (ve smyslu skvělá) kresba ji už z bahna nevytáhne. Definitivní závěr? Minisérii Banner lze doporučit pouze nejzarytějším hulkofilům nebo obdivovatelům Mistra Corbena. A to je na ambiciózní projekt trošku málo…
(Titul zapůjčilo k recenzi knihkupectví Seqoy, Čáslavská 15, Praha 3)
(Titul zapůjčilo k recenzi knihkupectví Seqoy, Čáslavská 15, Praha 3)
