. Tato kniha má především sběratelskou hodnotu. Vychází především pro ty, kteří vlastní úplnou sbírku u nás zatím vydaných Garfieldových knih. Koneckonců jsou čtenáři na to upozorněni přímo na obálce, kde najdeme velký nápis Sběratelská lahůdka. V knize tedy můžeme pozorovat, jak to vlastně všechno začalo. Kde to skončilo, si můžou říct především návštěvníci kin, protože se u nás právě promítá stejnojmenný hollywoodský "trhák", pojmenovaný po kočičím hrdinovi, tentokrát v animované podobě.
"Nultá" kniha sebraných Garfieldových stripů vychází až po knize šestnácté, přestože v proudu času se jedná o úplně první Garfieldovy stripy, ty z roku 1978. Což znamená mnoho změn: jiný styl kresby, než na jaký jsme u současného Garfielda zvyklí, odlišné pointy fórků. Zjistíme, že Garfieldovy stripy se někdy, upravené jen mírně, opakují (třeba známý strip, kdy Garfield visí na síťovaných dveřích), a dobu vzniku dokládá i nábytek a především elektronické spotřebiče u Jona doma (především televize).
.
Jaké byly tedy začátky nenažraného, cynického a nerudného kocoura? Kresba Jima Davise není zdaleka tak precizní, jak jsme si tomu zvykli u starších knih. Jak se strip vyvíjel, Davis postupně Garfielda zlidšťoval, a zároveň kresbu zjednodušoval. V nulté knize tomu tak samozřejmě není: Garfield chodí po čtyřech, nemá žádné lidské grimasy; jediné, co zůstává, je jeho značná otylost. Na kresbě se dá snadno vypozorovat, jak se s přibývajícími stránkami mění. Ke konci knihy už Garifeld vypadá přesně jako ten, kterého jsme spatřili v prvním souboru Garfield přibývá na váze (v roce 1997).
. "Jiné" se dá říci i pointách některých stripů. Tedy nejsou tak povedené, vtipné. Na to jsem byl ostatně upozorňován dopředu. Nečekal jsem tedy takovou zábavu, která obvykle u Garfielda panuje, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen - takže: nevěřit škarohlídům!
Co se týká Garfieldovy historie, dozvíme se řadu stěžejních fakt: kde se vzal psík Odie i Garfieldův muckací medvídek Pooky. Staří známí z pozdějších stripů (jako například veterinářka Líza) se v knize tentokráte nevyskytují. Garfield postupně začíná s móresy, které nás v později tak náramně baví: boj o Jonovo jídlo, nenávist k pondělí, věčné útoky na pošťáka a také strach z diety, koupání i veterinární prohlídky. Už se v některých případech objevuje to, že Jon není příliš bystrý, ale jeho pokusy o seznámení se s opačným pohlavím - tradičně nevycházející tím nejvtipnějším možným způsobem - zde také ještě nenajdeme…
.
Komu tedy Garfielda ve velkém doporučit? Určitě všem těm, kteří si kupují pravidelně knihy jeho stripů. Opravdu se jedná o sběratelskou lahůdku. Davisův inteligentní humor je schopný pobavit i širší publikum - člověk jen musí překousnout přeci jen méně vychytanou kresbu a také to, že ne zdaleka všechny stripy staršího data vyloudí na jeho tváři kýžený úsměv…
