. Já jsem Bůh
Miloš Mazal*
V pajzlu o Looa je starší kousek, než v Aarghu! č. 4 vyšlý a na comiCZconu oceněný Mesiáš, Mazalův rukopis je ale stejně nepřehlédnutelný i zde. Kacířské pohrávání s křesťanskými ikonami, silná a neočekávaná zápletka, syrovost zpracování a pointa jako rána kladivem. Přes matoucí název i ukázku v Mučírně nejde o bohapustou mlátičku, naopak Boha si tu užijeme do sytosti. Autor se nebojí jít ve svých námětech a myšlenkách až ke kulturní dřeni na které se kýve naše civilizace. Ale už dosti recenzentova nadšeného, byť podloženého, hýkání, stavme se ještě u kresby. Mazalova síla je ve scénářích, zároveň ale patří k té hrstce vyvolených, kteří mají i na pořádné vizuální zpracování. Na této věcičce je ještě vidět její starší datace - novější Mesiáš to už umí líp - pročež "Loo" sem tam ujede v anatomii. . Celkové vyznění ale rozhodně není špatné: realistická precizní linka vhodně doplněná hustou šrafurou, pěkná práce se světlem a stínem, vhodně použité plochy černé a bílé. Jak sám Mazal dodává v "přibaleném" dvoustránkovém rozhovoru, rád se nechává inspirovat kresbou Mika Mignoly a Simona Bisleyho - a tady je to Bisley. Karikovaní dementní svalovci ve vedlejších rolích mají k Bisleymu velmi blízko, smysl pro mimiku a emoce ale už patří samotnému autorovi. Ručně shrnuto, V pajzlu u Looa má velkou šanci dostat Miloše Mazala na stupně vítězů i letos. Uvidíme na comiCZconu.
To, že má Zkrat blízko k anarchistické scéně a přidruženým ideovým skupinám, dokládá jak obsah předchozích čísel i M@Pův článek o anarchocomicsu v Aarghu! 3, a lze to přímo demonstrovat na další publikované story s mnoha znaky anarchoscény. Už to, že autor se skrývá za nickem Skam mnohé napovídá, a zápletka, protagonisté i zpracování nás v tomto názoru rychle utvrdí: dva pohodoví týpkové p(r)orážejí konvence společnosti, stanovená pravidla i pořádkové síly. Na hranicích... se tak strhne mela točící se kolem pašování, vše v oblaku příjemně zábavných hlášek, kresebních hříček a marihuany. Přimotejte něco vtipných nápadů a přehlednou, lehce nadnesenou kresbu a máme tady dalšího příslušníka pohodové zábavičky, který pobaví a snad nebude zapomenut. A abych neopomněl, můžete si k němu pustit i specielně autorem vybranou hudbu!
. Tyto tuzemské autory doplňuje několik jednostránkových záležitostí. Znovu se objeví Mr. Ironickx Michala Kohouta, opět v lehce sebedestruktivním stripu se svébytnou atmosférou. Příslušník kreslířské špičky Karel Jerie se tentokrát na svou nejsilnější zbraň vybodl a zkusil to jen s písmem. Nasadil gatling odlišných fontů a velikostí písma a vyšel z toho zajímavý a vtipný experiment Podivu hodná dobrodružství sira McMulliganna a malého johna. Jirka Pavlovský v kresbě Davida Hanzla pak znovu oprášil již v Playstationu vyšlé stripy Game Over - v crewním prča stylu v nich řeší japonské "příšerkové" filmy (Godzilla a další). Autor, jak vidět, tomuto žánru rozumí, zná ho a umí si z toho udělat příjemnou legraci. Další ze zkratujících autorů je Toy Box a její Sugar Cube o lehce existenciálních problémech kostky cukru a čaje. Autorka vlastní vhled do našich životních starostí, má smysl pro trochu nostalgický humor a mixovat obojí dohromady jí jde dobře. A na závěr ještě Branko Jelinek (Oskar Ed), který dokazuje, že nevystudoval vysokou uměleckou školu nadarmo a měnit styly ani techniky mu nečiní problémů. Žádná tuš a realistická detailní kresba, Jáma je dělaná linorytem v maximálně zjednodušeném provedení a přiznejme, že na atmosféře to příběhu o potřebě lidské společnosti vůbec neubírá.
. Za cizinu do ringu tentokrát vstoupí Švédsko, aby (ne poprvé - viz Zkrat č. 1) dokázalo, že nejen Max Andersson má smysl pro ulítlé situace, divné hrdiny a černý humor. Na tom ale popravdě není nic divného, protože Lars Sjunnesson s Anderssonem dokonce i spolupracoval na projektu Bosenský plackopes. Sám Balík Bo & tajný kamarád není zas až tak o lidské blbosti, jako o prapodivných, zde už spíš pořádně zdegenerovaných lidských vztazích a z nich pramenícím osobním odcizení. Nejvíc však na vás zapůsobí závěr, který někteří mohou označit za do ztracena vyznívající, v části lidí (viz recenzent) však může zanechat pocit naprosté nepochopitelnosti světa a věřte, že oč divnější, o to silnější emoce to je. Podobně atmosférický je i psík (aspoň doufám) Errol, zde ovšem je příběh o síle reklamy a kouřícím domácím zvířectvu mnohem snadněji dešifrovatelný. Vy víte, co nám chce autor říci, hlavní slovo tu ale má kresba beze slov s množstvím bílých ploch a hrubou stylizací, která může za chytlavou poetiku dílka.
Po spíše přípravné jedničce a možná až příliš experimentální dvojce zkusila trojka od levicového protiválečného anarchismu a avantgardních hříček zabrousit více do středního proudu. Je to však "broušení" jen velmi lehké, takže ve výsledku nejen přístupnější širším "masám", ale přitom vtipné a nápadité. Není sice jisté, zda toto číslo předznamenává další vývoj, ale z pohledu tradičnějšího comicsového fanouška je rozhodně velmi povedené a plné příjemných comicsů. Více takovýchto Zkratů!
Zkrat naleznete na www.comx.cz/zkrat
* OK OK šťourové, citát vytržen z kontextu V Pajzlu u Looa.
Miloš to tak nemyslel.
