. Panamský průplav aneb krátce k historickému pozadí
Převážná část (zhruba tři čtvrtiny) příběhu je založena na přípravách stavby Panamského průplavu. O stavbu má v této počáteční fázi zájem americká vláda a vysílá za tím účelem do Kolumbie průzkumnou výpravu. Proč ale do Kolumbie, ptá se bystrý čtenář, když jde o Panamský průplav a Panamskou šíji? Od roku 1819 byla totiž Panama spolu s Venezuelou, Ekvádorem a Kolumbií součástí Federativní republiky Kolumbie. Tato takzvaná Velká Kolumbie se v letech 1829-30 rozpadla, ale Panama zůstala ve svazku s Kolumbiií až do roku 1903, kdy se s podporou USA od mateřské země odtrhla a osamostatnila se.
V příběhu Osamělý vlk mimo jiné vystupuje i nebojácný fotograf Timothy O'Sullivan. Můžeme se proto domnívat, že děj tohoto "Texe" se odehrává někdy po roce 1860, kdy již byla technika fotografování dostatečně rozvinuta, i když se stále ještě muselo používat umělé osvětlení pomocí hořčíkových výbojů.
Přichází Phil Turner
Scénáristou Osamělého vlka je Guido Nolitta, což je pseudonym majitele nakladatelství Sergio Bonelliho. Je zřejmé, že každá epizoda musí mít nějaké pojmenování; proč se ale Nolitta/Bonelli rozhodl pro "Osamělého vlka", je záhadou. Na začátku 110-stránkové epizody pátrá Tex po stopách Apačů ve společnosti Indiána jménem Tiger Jack. A ani později není sám: po jeho boku vystupuje jeho syn Kid, fotograf O'Sullivan, mihne se tu Kit Carson a ve druhé půli dělá Texovi stálou společnost plukovník Phil Turner…
. Samotný příběh je podivně rozpolcený. V první čtvrtině, jak už jsme řekli, sleduje Text stopy Apačů, kteří uprchli z vězení, a na str. 7 se zaklíná, že je bude štvát tak dlouho, dokud je nedostane. Apače však dostane jeho syn Kid a jeho indiánský druh Tawaska. Zbývající tři čtvrtiny knížky jsou věnovány plavbě směrem k Panamské šíji. Tam se pravděpodobně naši hrdinové dostanou až v dalším svazku Texových příhod, který by měl vyjít do měsíce a bude se jmenovat "Nemilosrdná džungle". Jde tedy, jak vidíme, v rámci řady o epizodu zcela nekonvenční, která bude rozložena do více (?) pokračování. Zde je také pravděpodobně důvod, proč po ní sáhlo nakladatelství "Nový komiks", které snad doufá, že si zmlsaný čtenář nenechá ujít pokračování a závěr Texových příhod. Od okamžiku, kdy se Tex a spol. nalodí na loď a vydává se na plavbu do Kartageny, se totiž doposud klasicky westernový příběh mění v příběh ryze dobrodružný.
Tak jako v převážné většině Texových příběhů, i zde najdeme sekvence, ve kterých Tex se svými přáteli uvažují o dané situaci, hodnotí své protivníky, spekuluje o budoucnosti... I ten nejnedovtipnější čtenář proto vždycky ví, oč jde a co si má o momentálním vývoji situace myslet. Vzpomeňme si jen, kolikrát Tex opakuje, jakou má starost o svého syna!
I překladatel by měl umět česky
Česká verze příběhu používá uvnitř obláčků a textových rámečků tolik (u nakladatelů, nikoli čtenářů) oblíbený font "Comic Sans MS". Reprodukce italského originálu je podle mého názoru slušná a tisk dopadl mnohem lépe než u paralelně vydaných komiksů Dylan Dog a Nathan Never.
Na překladu mě zarazily jen tři neobratné formulace. Na str. 4 říká Tex: "...Jestliže se chtějí schovat v mexickém teritoriu, ..." Není mi nic známo o existenci "mexického teritoria" v druhé polovině 19. století a předpokládám, že Tex měl na mysli "mexické území". Na str. 12 v textovém rámečku čteme: "...ozvěna kaňonu násobila výstřely v dálce se odehrávajícího souboje,..." Zde by bylo lepší psát: "...ozvěna kaňonu násobila výstřely vzdáleného souboje, ..." Na str. 30 O'Sullivan o Panamské šíji říká, že: "... představuje velmi těžkou překážku, jestli ne dokonce nepřekonatelnou." Už jste někdy slyšeli nějakého fotografa, navíc muže protřelého bitvami a expedicemi, mluvit tak šroubovaně? Nakonec na str. 61 objevíme půvabný překlep, když místo slova "nepříjemnosti" s úžasem čteme "nepříjemnsoti"…
. Stává se z Texe nekuřák?
Aby mohly sešitky s Texovými příběhy vycházet v Itálii každý měsíc, podílí se na jejich kresbě několik kreslířů. Ti si sice osvojili vcelku jednotný styl, jímž prezentují přestřelky, gesta, jízdu na koni, atd., přesto však nekreslí Texe naprosto stejným způsobem. Jak se zdá, italským čtenářům to nijak nevadí. Příběh Osamělý vlk ztvárnil čtyřiašedesátiletý Ital Giovanni Ticci, rodák ze Sieny. Patří ke kmenovým autorům série Tex od roku 1967. V jeho podání není Tex žádný bezstarostný mladíček, ale spíše ustaraný muž střední věku se širokými ústy a širokou bradou, který se velmi málo usmívá, zato tím častěji křiví ústa ve spravedlivém rozhořčení. Ostatně tím, že z děje téměř vymizel Kid Carson, má Tex celkem málo příležitostí k vtipkování. Občasné odlehčení děje má tu místo něj na starosti svérázný fotograf O'Sullivan.
V Osamělém vlkovi Tex nápadně omezil kouření; na 110 stranách děje si zapálí všehovšudy třikrát. Náhradou nám Giovanni Ticci na stranách 42-46 a 95-103 připravil jako prémii nádherné ukázky dvou nespoutaných rvaček, které si laskavý čtenář jistě rád vychutná.
Jak je v této sérii zvykem, autor rozkresluje dopodrobna uzlové situace, jako kdyby to byla políčka převzatá z nějakého filmu. "Umění neviditelného" (tedy střihu) je zde tím pádem redukováno na nezbytné minimum. Ani o místě děje nemusí mít čtenář ty nejmenší pochybnosti, protože mapka míst, kam se Tex s přáteli vydává, je v komiksu prezentována celkem třikrát.
Tex u nás
Série Tex, i když nepatří k mistrovským dílům italského komiksu, je dobrou ukázkou tamní konvenční produkce a řemeslně dobře odvedené práce. Lze ji spíše přirovnat k populárním béčkovým westernům. V roce 2003 stál srovnatelný sešitek se 110-stránkovým černobílým příběhem Texe Willera v Itálii 2,20 euro. Chtít po českém čtenáři přibližně tolik, tj. Kč 69,-, je podle mne takřka sebevražedný přečin nového nakladatelství.
