. Prostě skončilo, v momentě, kdy si celá moje duše na věčné časy (a nikdy jinak) zamilovala celou tu tlupu chlupatců, jejich nezměrnou statečnost, bezelstný humor, pevnou soudružnost a neměnné přátelství… ACH JO!
Když jsem si zakoupil čtvrtý díl této oblíbené komiksové série, dlouho tomu nic nenasvědčovalo. Pár prvních stránek je věnováno shromáždění mudrců z města Eckmülu, které připomíná skoro ve všem náš špičkový parlament (hlavně v tom spaní); až pak se děj přesune na Solné ostrovy, k sopce Salaston, kde naší hlavní hrdinové - statečný Tetraam, jeho nevlastní lidská dcera Waha a kamarád Profig - zrovna čůrají na "tekutou skálu", aby mohli bosou nohou přejít k pevné půdě a vzít sebou prvotní oheň. Ten, jak známo z předchozích dílů, potřebují, aby s jeho pomocí věčně hladový trollí kouzelník vyrobil tekutý lektvar, jenž pak zlomí strašlivé zaklínadlo, kterým jsou ostatní trollové zadržováni v otroctví, pracujíc v těžkých podmínkách na stavbě průplavu v nehostinných Soutočných horách...
V momentě, kdy trojici hlavních gerojů dojde vyprazdňovaná "tekutina", jsem si bláhově myslel, že je bude čekat ještě dlouhá, předlouhá cesta k pevnině - jenomže to by ta pěkná holka, Waha, nesměla mít chytrý nápad polapit obrovského draka, který je jinak chtěl normálně sežrat… A tady vlastně začíná odbíjení k velkému finále, protože onen přerostlý plaz trollí mordpartu přenese přes hory a doly ke kouzelníkovi, který neodkladně počíná vařit v obrovském kotli ten předůležitý osvobozující dryák… Velké FINÁLE přichází, krev stříká, otroci zabíjejí své mučitele, dřevěné hole sviští (a svišti piští na golfovém hřišti - né, to je odjinud, to sem nepatří!) - prostě… pohoda jazz!
. S klidem bohatého bezdomovce konstatuji, že již od prvního dílu si Trollí války vytvořily své oddané čtenáře a nadšené obdivovatele. Na zadní straně posledního dílu jest psáno: "Fantasy komiksů zrovna moc nevychází. Natož humoristické fantasy. Natož tak dobré humoristické fantasy." - a moje nesvéprávná osoba musí zcela bezmezně a plně souhlasit. Pravda se nedá ničím zastavit, a pravdou budiž, že oběma hlavním autorům, jak malíři Jeanu Louisovi Mourierovi, tak především scénáristovi Scotchi Arlestonovi je třeba řádně poděkovat za jejich dílo a za pobavení, které přinesli do našich myslí. Navíc mě těší, že se tady pořád nestřílí, a že nějaký Supermuž úplně sám nevyvraždí polovinu světa s děsivě naštvaným ksichtem, po boku silikonově naštvanou milenku, se kterou budou mít stejně naštvaného parchanta… Možná, že Francouzi mají blíže k jemnější dějové lince, a i když tu chvílemi tečou kaluže krve, ten smysl pro vtip a nadsázku působí opravdu zábavně…
Pravdivé motto:
Lepší je být velkým Trollem,
nežli (v Čechách) chudým volem.
. Nejlepší je přečíst si každý z dílů dvakrát (i pětkrát), jelikož objevíte humorné momenty, kterých jste si prve, lační děje, ani nevšimli. A tvrdíte-li své ženě, že jí máte rád i po třiceti letech manželského soužití, tak v momentě, kdy se zamilujete do té štíhlé holky Wahy, budete své choti stále a stále lhát a osamocená válenda ve výklenku v podkroví bude vaším vysvobozením před "svatou povinností". A pokud máte oči na správném místě, tak si všimnete velice nevtíravé sexuality, se kterou Mourier umně manipuluje a vytváří tak prostor pro vaší nezměrnou fantasii a představivost. Nakladatelství BB/art udělalo moc dobře, když tuto sérii vydalo (i s kvalitním překladem Richarda Podaného) a nabídlo jí nám, komiksovým čtenářům. Možná Vám připadá moje vyzdvihování trollíků až přímo fanatické, ale pokud jste "neokusili" ani jednu ze čtyř knih, tak si kupte, nebo jinak sežeňte první díl a začtěte se do něj… Tak co říkáte?! (Hlavně nezabíjejte vašeho knihkupce, když na pultě nebudou ležet díly další. V oprýskané státní věznici komiksy zcela jistě nevedou!)
Ano, je konec.
Slzy již netečou. Zásoba slané tekutiny je vyčerpána. Tak snad někdy příště, trollové. Vzpomínám na Vás. Je mě smutno, moc smutno.
P.S. Nejlepší hláška je na straně jedenáct, když (zdola) kouká Profig na Wahu a říká: "Ty nejsi tak docela bez chlupů, jak tak koukám…?"
