Tenhle příběh od slavného rodáka z Belfastu je hodně drsný. Ennis ho sesmolil hned po Hellblazerovi; kápové totiž DC kývli Irčanovi na vlastní projekt a první sešit mohl - pod drsnější odnoží DC, Vertigem - vyjít v dubnu 1995. Vznikl tak unikátní mišmaš masových vražd, padlých andělů a především skvělých dialogů včetně kupy sprostých slov, které si můžete díky skvělému překladu Štěpána Kopřivy vychutnat také.

 

   Takže co se vlastně stalo? Anděl si to rozdal z ďáblem. Z jejich spojení vzniklo dítě, obdařené mocí po obou rodičích - co bylo rozdělěno, najednou zase bylo zase v jediném. Takový druhý bůh. A samotný Bůh, když to viděl, tak se vypařil někam na zem…

   A dole na zemi Jesse Custer utekl od své holky Tulip do Texasu, kde se stal v jednom vidlákově kazatelem. Adněloďábel, nazvaný stroze Genesis, ale utíká z království nebeského. Za pomocí ohromné exploze vstupuje do Jesseho hlavy. Menší světelné efekty, doprovázející podivnou návštěvu, vyhlazují celé texaské městečko. Z trosek rozpadlého kostela vyhrabe Jesseho až právě Tulip, která zrovna zpackala zakázku na nájemnou vraždu, a nyní cestuje s irským upírem Cassidym. Následuje zběsilý útěk celé trojice - před policií a především před vyslancem nebe, Svatým zabijákem. Ten má za úkol vykopat Genesis z Jesseho hlavy za každou cenu. A "každou cenou" se rozumí i takový menší holocaust texaských poldů...

   Příběh se rozjíždí, krev stříká.

 

   O scénář se tedy postarala comicsová legenda Garth Ennis. Dialogy a rozhovory dokáží v některých chvílích zatlačit do pozadí i akci (ta se pomocí staré dobré syrové brutality dokáže ale vždy vyhrabat zpět): tuny sprostých slov i křesťanských narážek, pastva pro oči a pro uši, zejména budete-li si předčítat nahlas. (Doporučuji třeba před nedělním obědem.)

   Zabíjení, mučení, velmi časté mrzačení - akce je stejně nápaditá a dobře propracovaná, přesně jak je tomu u dialogů. Některé scény jsou čistě splatterové. Co říct na týpka, který tak trochu něšťastně přijde o čelist, a s vyplazeným jazykem stojí a nechápavě, úžasně roztomile kouká? Nebo na člověka, kterého chytne sériový zabiják, uřízne mu obličej a pomocí hřebíků mu ho vrátí zpět, ale obráceně? Přesto je z každé stránky zřetelný Ennisův nadhled: autor je nad věcí. Je vidět, že se vymýšlením tohoto příběhu bavil. (Tahle lehkost se z jeho dalších děl poněkud vytratila a on začal tak trochu už čerpat ze svých vlastních motivů…)

 

   Věrným Ennisovým souputníkem je Steve Dillon, další autor pocházející z britských ostrovů. S Ennisem spolupracovali už na Hellblazerovi, nyní dělají Punishera. Ale kresbu Preachera vzal Dillon jako odvaz. Zatímco v decentnějších comicsech je k vidění nehybné tělo jen tak okrajově, aby se neřeklo, zde vidíte detaily: tomuhle chybí půlka hlavy, támhle tomu nos, a ještě vidíte pohupující se kůži, co se uvolnila po zásahu kulky. Do toho všeho temná krev, ve které se zrcadlí okolí. Ne, tohle opravdu není normální, a proto se to tak dobře čte! Dillonova kresba působí přehledným dojmem, a kreslř dobře zvládá lidskou anatomii, což je vzhledem k množství mrtvol nejdůležitější, že.

 

   Pro doplnění: kvalitní křídový papír (á la Punisher), dobrá a přijatelná cena (čtyři sta vočí). Předmluvu napsal horrorový guru Joe R. Landsdale; nechybí sešitové obálky, o které se postaral starý známý Glen Fabry (Sláine - Zabiják démonů, Judge Dredd/Batman - Zemřít smíchy). Tedy si shrňme: co přinese čtenáři četba Preachera? Výstavní klenot zábavně-krvavých comicsů: hromady mrtvých těl, ustřelených údů či čelistí (v tomhle směru si autorský tým dokonale vyhrál), spoustu bizarních postav (jako třeba ne tak úplně normální policista, už vůbec ne tak úplně normální novinář a především týpek, co chtěl být jako Kurt Cobain - až do konce) a krom toho četný výskyt zábavných hlášek ve skvělých dialozích.

   Před sebou tedy máme prvních sedm dílů série, ve kterých Ennis rozehrál svoje velké a krvavé divadlo. Nesetkáme se se všemi výhřezy a postavami z autorova chorého mozku, které pro tuto sérii stvořil (můžeme si ale polepšit koupí jedenácté Crew2 s příběhem Hoši z jihu). Příběh se velmi hezky rozjíždí, chtělo by to jenom jediné: pokračování.