. Garfield vychází dál a dál, a rozhodně je to nejprodávanější titul nakladatelství Crew. Pravděpodobně (rovná se 100%) ho nekupují pouze ortodoxní comicsoví čtenáři, ale jako jeden z mála současně vycházejicích comicsů nezůstal nepovšimnut těmi "normálními", kteří jinak považují comics buď za sprosté slovo nebo minimálně něco, co se musí líbit pouze dětem. (A to ještě malým.) No tedy, Garfield možná jedním drápkem do této kategorie spadá - zábavné a nenáročné čtení, vhodné pro děti. Ale Garfieldovo kouzlo, a někdy notně cynický humor, ocení především děti již odrůstající, aka čtenáři comicsů - ti jsou přeci dětinští všichni, ne?
Asi moc nemá cenu chodit kolem horké kaše a čekat až přeteče. Takže kočičí trhač nábytku, rozbíječ věcí, lovec lasagní a květin v květináči, notorický vraždič pavouků a především nenapravitelný jedlík je po půl roce tu! A je stejný jako předtím! Tedy je s ním ta stará dobrá zábava, kterou možná neocení každý comicsový fajnšmekr. Není to Lobo ani Frank Castle, tudíž pro milovníky drsnějších legrácek (typu vystřel-mozek-a-pak-hraj-s-lebkou-maňásky) tohle třeba až tak vtipný přijít nemusí…
A co tedy čeká čtenáře, který bude sedmnácté sebrané knize Garfieldových stripů plně přístupný? Čtenář propukne v smích dřív, dokáže vyslovit to hanlivé a sprosté slovo na 5 písmen, vyskytující se v kočičím žargónu (jo jo, je to dieta). V divoký smích, který ho neopustí po celou dobu, dokud tento sešit nedočte (mám to vyzkoušeno na svých blízkých). Sedmnáctý svazek se velmi vydařil, ač jsem měl za to, že v Garfieldových stripech bude postupně humor blednout a blednout. Koneckonců, v předcházejících knihách se už sestupující tendence začala objevovat.
. Koneckonců, to že Garfield v USA vychází stále a stále, přeci jenom svědčí o jeho kvalitě. Statisíce amerických občanů (nebo spíše milióny?), kteří Garfielda čtou v novinách k raní kávě se přeci ani nemůže mýlit. Koneckonců mají prezidenta, který se nikdy nemýlí. Čeká na vás tedy stará dobrá prča, a plno starých známých a plno parafrází na různé (staré známé) situace. Takže nechybí Jon, Odie, Arlena, servírka Irma, Nermal či veterinářka Líza v doprovodu té proklínané diety, pavouků či hudebních koncertů, mňoukavých na plotě. To, že se budete bavit, samozřejmě navíc otvírá plno možností, jak tuto knihu vhodně využít. Pokud se umíte bavit (řepit se fakt nahlas), doporučuji četbu ponechat na cestu narvaným autobusem, ve třídě při čtvrtletní písemce či na pracoviště, kdy se vám podaří se někam zašít (a smíchem na sebe nečekaně upozornit).
Samozřejmě nesmím vynechat autora, Jima Davise. Kresba nenažraného kocoura a ostatních se vyvíjí a zároveň zjednodušuje. V jednoduchosti je krása a je sympatické pozorovat, jak Davis dokáže několika málo tahy dát věci přesný a konkrétní tvar. Už v šestnáctém svazku se nám malinko změnila forma stripů. To znamená na každé dvojstraně šest stripů s třemi políčky plus nedělní třířádkový s vlastním jednopolíčkovým vtípkem. Pro ty, kteří zaspali, tedy změna proti dřívějšku, kdy nedělní stripy měly políček pouze šest. Samozřejmě je pak rozpoznatelné, že ve stripech, kde má Garfield více prostoru, bývá pointa propracovanější… Stripy v tomto vydání pocházejí z roku 1988 a je patrný Garfieldův postupný vývoj a zlidšťování se (v porovnání s raritní nultou knihou Garfieldových stripů je to opravdu markantní). O kvalitní překlad se - jak tomu ostatně bývá zvykem - postaral Filip Škába.
.
Garfieldův největší problém spočívá v tom, že Jim Davis postupně začíná vykrádat sám sebe. Některé stripy nám předhazuje znovu a znovu, v mírně upravené pointě, nebo některé věci z dřívějška navzájem popírá. Samozřejmě nemůže chybět nemoc všech stripů; autor najde nějaké vhodné téma (např. třeba ona dieta) a stále ho těží, čerpá, až ho nakonec přečerpá… Tento problém se ale týká pouze těch čtenářů, kteří měli tu možnost přečíst všechny dosud vyšlé Garfieldy. Takovýchto lidí zde zas tak moc nebude (ale snad taky nejsem jediný blázen?), takže vám nebrání nic v tom, abyste se s příhodami jednoho cynického a nenažraného kocoura skvěle pobavili…
