František Skála není typ tvůrce, který si najde určitou stylizaci a pak celý život chrlí variace na stále stejné téma. Právě naopak, pro tohoto výjimečného výtvarníka je typické, že do řady uměleckých disciplín krátce vpluje, vytvoří něco mimořádného a zase se hrne jinam, aniž by se zabýval tím, jestli by třeba nebylo praktičtější (a finančně zajímavější) držet se osvědčených jistot. Výčet jeho činností je úctyhodný – natočil animovaný film Oči, jeho objekty jsou součástí stálé expozice moderního českého umění ve Veletržním paláci, podle jeho návrhů byly vytvořeny interiéry paláce Akropolis, doma má několik ocenění „Nejkrásnější kniha roku“ za ilustrace dětských knížek, vydal svůj deník z pěší cesty do Itálie, zpívá a hraje v kultovní kapele MTO Univerzal a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat.
Naštěstí pro nás stačil při všech svých aktivitách zabrousit i na pole komiksu, a kdybych měl vyjmenovat tři nejlepší české příspěvky k tomuto žánru, Vlas a Brada by mezi nimi zaručeně nechyběl (určitě bych nezapomněl ani na Saudkova Arnala a nad třetím kandidátem bych asi musel hodně bádat). Skálův poetický příběh má totiž jednu mimořádnou vlastnost – zbožňují ho jak pravověrní komiksáři, tak i lidé, kteří komiksem obecně opovrhují, jak děti, tak i dospělí. Určitě se mi na tak malém prostoru nepodaří přesně pojmenovat, jak toho František Skála docílil (kdyby to bylo tak jednoduché, vznikalo by podobných dílek mnohem víc). Nicméně se o to alespoň trochu pokusím.
. Velmi důležitá je samozřejmě kresba – výtvarníkův styl v sobě harmonicky propojuje kalouskovskou něhu s šalamounovskou syrovostí a díky této rozsáhlé škále zvládá stejně dobře romantická lesní zákoutí jako motorkářské závody. Mimořádná je i Skálova práce s barvou a jeho náladové akvarely jsou místy opravdu magické. Ještě důležitější je ale samotný děj. František Skála prokázal v tomto komiksu schopnost vyprávět příběh takovým způsobem, že je nepředvídatelný – obloukem se vyhnul všem obehraným klišé a jeho bezbřehá fantazie každého spolehlivě vtáhne do hry. A k tomu všemu musím samozřejmě připočítat roztomile ujetý a laskavý humor.
Pokud bych se měl hodně snažit a zmínit nějaký zápor, napadá mě jedině to, že komiks asi na dvou místech porušuje zaběhnutý kánon řazení bublin a odpověď přichází ještě před otázkou. Ale to je opravdu zanedbatelná maličkost.
Vlas a Brada také zaslouženě patří k těm několika málo komiksům, které se dočkaly druhého vydání. Poprvé spatřil tento sešit světlo světa v roce 1989 díky péči vydavatelství Albatros, podruhé se jej o osm let později ujal Divus. Divusovské vydání má sice poněkud horší tisk, na druhou stranu si jej bylo možno objednat ve speciálním balení, které vedle samotného komiksu obsahovalo i výtisk novin Les Dnes a několik dalších zábavných příloh (pro jejichž plné vychutnání je ovšem přece jen lepší poněkud nižší věk). Podle příběhu pak měl vzniknout dokonce celovečerní animovaný film, jenomže po několika letech příprav došly realizačnímu týmu peníze, takže se snímku bohužel nedočkáme. A to je opravdu věčná škoda.
Naštěstí pro nás stačil při všech svých aktivitách zabrousit i na pole komiksu, a kdybych měl vyjmenovat tři nejlepší české příspěvky k tomuto žánru, Vlas a Brada by mezi nimi zaručeně nechyběl (určitě bych nezapomněl ani na Saudkova Arnala a nad třetím kandidátem bych asi musel hodně bádat). Skálův poetický příběh má totiž jednu mimořádnou vlastnost – zbožňují ho jak pravověrní komiksáři, tak i lidé, kteří komiksem obecně opovrhují, jak děti, tak i dospělí. Určitě se mi na tak malém prostoru nepodaří přesně pojmenovat, jak toho František Skála docílil (kdyby to bylo tak jednoduché, vznikalo by podobných dílek mnohem víc). Nicméně se o to alespoň trochu pokusím.
. Velmi důležitá je samozřejmě kresba – výtvarníkův styl v sobě harmonicky propojuje kalouskovskou něhu s šalamounovskou syrovostí a díky této rozsáhlé škále zvládá stejně dobře romantická lesní zákoutí jako motorkářské závody. Mimořádná je i Skálova práce s barvou a jeho náladové akvarely jsou místy opravdu magické. Ještě důležitější je ale samotný děj. František Skála prokázal v tomto komiksu schopnost vyprávět příběh takovým způsobem, že je nepředvídatelný – obloukem se vyhnul všem obehraným klišé a jeho bezbřehá fantazie každého spolehlivě vtáhne do hry. A k tomu všemu musím samozřejmě připočítat roztomile ujetý a laskavý humor.
Pokud bych se měl hodně snažit a zmínit nějaký zápor, napadá mě jedině to, že komiks asi na dvou místech porušuje zaběhnutý kánon řazení bublin a odpověď přichází ještě před otázkou. Ale to je opravdu zanedbatelná maličkost.
Vlas a Brada také zaslouženě patří k těm několika málo komiksům, které se dočkaly druhého vydání. Poprvé spatřil tento sešit světlo světa v roce 1989 díky péči vydavatelství Albatros, podruhé se jej o osm let později ujal Divus. Divusovské vydání má sice poněkud horší tisk, na druhou stranu si jej bylo možno objednat ve speciálním balení, které vedle samotného komiksu obsahovalo i výtisk novin Les Dnes a několik dalších zábavných příloh (pro jejichž plné vychutnání je ovšem přece jen lepší poněkud nižší věk). Podle příběhu pak měl vzniknout dokonce celovečerní animovaný film, jenomže po několika letech příprav došly realizačnímu týmu peníze, takže se snímku bohužel nedočkáme. A to je opravdu věčná škoda.
