. Basket Flora je Váš první komiks, že?
Ano. Před několika lety jsem chtěl svoji tvorbu soustředit na komiks a obrátil jsem se na lidi, co vydávali komiksový časopis, tuším jediný v republice, a sdružovali kolem sebe takovou tu komunitu komiksových nadšenců. Vzpomínám si jenom, jak byl ten rozhovor nepříjemný, a jak se tvářili, jako by o komiksu věděli úplně všechno. A pořád mi opakovali, že akademický malíř a grafik nemusí přece být schopný kreslit komiks, a přitom nechtěli vidět žádné mé práce. Tak jsem to vzdal. Dnes už je situace zajímavější, ale stejně mám pocit, že chybí určitý širší rozhled a deamaterizace.
Máte ale značnou praxi v tvorbě storyboardů pro filmy, což je oblast komiksu poměrně blízká.
Ano, v posledních několika let dost dělám pro film a reklamu. Kreslím storyboardy a konceptuály. Spolupracoval jsem tak i s několika skutečně velkými režiséry a výtvarníky, a musím říct, že zde jsem se setkal s lidmi hodně vstřícnými a příjemnými. A taky nejistými si svou prací - věří, že vždy to jde udělat líp nebo jinak.
Jaký je rozdíl mezi prací na storyboardu a komiksu?
Podle mne dost velký. Kreslíř storyboardu kreslí podle přesných pokynů režiséra. Je to náročná práce a vyžaduje především rychlost, přesnost a filmové cítění. Problematika tvorby komiksu je jedinečná, a tak jsem potřeboval čas, než jsem si našel styl, který příběhu myslím odpovídá.
. Jaký je Váš vztah ke komiksu?
Vyrůstal jsem v Jugoslávii, kde je komiks všudypřítomný a lidé ho mají rádi. Vycházelo tam dost specializovaných časopisů a taky překlady italských nebo španělských komiksů. Vzpomínám si, jak byl populární třeba Alan Ford a jak určité citace z něj doslova zlidověly. V Jugoslávii byla taky silná domácí komiksová tvorba ještě z doby před druhou světovou válkou, zvlášť v Bělehradě a Záhřebu. Dnes většina jugoslávských umělců tvoři jinde ve světě a někteří, jako Zoran Janjetov či Igor Kordey, jsou třeba ve Francii známými jmény. Zvláštní kapitolou je další Jugoslávec - Enki Bilal.
Takže komiksy čtete?
Přiznávám, že už dlouho komiks klasicky nečtu, ale vnímám ho jako formu. Když vidím zajímavou a propracovanou kresbu, tak mě to vždy zaujme, obzvlášť když je za tím cítit umělecký rozhled a kapacita autora. Naopak příliš silná a necitlivá stylizace a někdy i napodobování dětské kresby se mi moc nezdá.
A sledujete komiksové dění?
Ve světe je komiks vážená umělecká disciplína a jsou autoři, kteří jsou populární jako rockové hvězdy. Třeba ve Francii vychází ročně obrovské množství velmi kvalitních autorských komiksů, a je tam i obrovská komunita čtenářů. V České republice je situace bohužel úplně opačná.
. Jak vidíte domácí scénu?
Je zajímavé, že v Česku není žádnej hlavní proud a že komiks má spoustu podob. Je to taková "divoká demokracie". Česká komiksová scéna je specifická i originální díky nekomerčnosti. Prostě si to v téhle podobě může dovolit, tu nezávislost - zvlášť v dnešní době internetu. A bude zajímavé sledovat, jak to bude do budoucna. Určitě se to nezmění, dokud komiks nezačnou dělat profesionálové, kteří se jen tím budou živit, a dokud nepřibudou čtenáři, kteří to budou kupovat. Myslím, že ta doba nemůže být daleko, protože za posledních několik let se už hodně změnilo. Už je tady několik silných osobností a jistě přibudou další.
Můžete nějaké jmenovat?
Mně osobně se líbí práce Jiřího Gruse, zvlášť jeho ilustrace pro časopis Aargh!, citlivé práce Anny Dvořáčkové a taky hodně osobitej styl Wladimira 518.
Jak tedy vidíte budoucnost komiksu?
Předpokládám, že se komiks bude těsněji propojovat s moderní hudbou, literaturou a filmem. (v podobě storyboardů pro film). Možná, ze taky přejde do počítačem tvořené grafiky.
A svou budoucnost v komiksu?
Teď pracuji na druhém dílu a už se těším na to, jak bude ještě hlouběji zasazen do temnot příběhu, který se mi přes veškerou nadsázku zdá neuvěřitelně skutečný - jako bych určité pasáže nacházel každodenně v tisku.
A zkusil byste i něco dalšího (třeba i "nekomerčně")?
Tohle je základní otázka. Já v podstatě celou dobu pracuji a přemyslím nekomerčně a jde mi jedině o to, kolik času můžu věnovat jednotlivému projektu a jestli se přitom naučím něčemu novému, posunu svůj styl někam dál. Točím taky krátký filmy a hudební klipy a chci se v budoucnu věnovat 3D animaci. Musím ale taky myslet na to, jak uživit sebe a rodinu, protože složenky chodí vždy pravidelně a neptají se na to, kolik lidi mi přišlo na výstavu nebo prohlédlo si můj komiks. Dělám proto ještě jiné věci, které mi zabírají čas. Od umělce v Čechách se očekává světovej výkon, ale přitom se mu stěží vytváří podmínky na soustředěni a práci. Pokud bych ale začal zpívat v muzikálech, to už by bylo o něčem jiným… ;-)
