. Od té doby, co A.F.F.L. na chudý český trh vtrhl s Bonelliho comicsy "made in Italy", jsem si uvědomil ten propastný rozdíl mezi vnímáním evropským a americkým. Italské comicsy jsem před tím sice neměl tu možnost číst, ale francouzské, belgické, švédské či třeba švýcarské ano a od těch klasických mainstreamových zpoza oceánu se opravdu hodně lišily. A ze všeho nejvíce kvalitou a originalitou scénářů. No a pak přišly italské comicsy, jsou k dostání na novinových stáncích a stojí pakatel. V očekávání slaboduchých slátanin jsem bez většího zaujetí nahlédl a ... sklapla mi čelist. Příběhy Dylana Doga či třeba Nathana Nevera dokáží pobavit, zaujmout, donutit k přemýšlení a ještě přinést něco nového, originálního. Přímý důkaz právě držím ve svých umolousaných rukou.
Tak kde začít? Co třeba kresbou… Je skvělá. Originální, precizně vyvedená, osobitá. Keslíř Corrado Roi je dostatečně investigativní a má zjednodušeně řečeno všechno v ruce. Několikanásobná linka, lehce načrtnuté, avšak vyšrafované a skvěle vystínované obličeje. Kresba dokonale podbarvuje znamenitou atmosféru, panující díky scénáři.
. Další příjemné zjištění souvisí s dobou vzniku tohoto příběhu. Nejedná se o velké časové rozmezí ode dneška a tudíž zde nacházíme i současné prvky, které jen příběhu dodávají věrohodnost - začátek příběhu proběhne na nelegální technoparty (i když se dají najít mezery v autorových vědomostech - není zrovna klasické na takovýchto pařbách pouštět rockové songy). Dalším moderním prvkem, který například američtí mainstreamoví kreslíři zaspali, je piercing v obličeji dívek a žen (pokud nepočítáme šílenosti jako je třeba v Punisherovi Ksicht Dave). Aby piercing jednoduše zdůrazňoval ženskou krásou (obyčejná pecka pod rty) v rámci současných módních trendů, není zdaleka obvyklé.
Scénárista Pasquale Ruju se nesnaží hrát na nějakého horrorového velmistra. Na druhou stranu dokáže příběh okořenit netradičními prvky a pojetím. Vracíme se do minulosti, spolu s hlavním hrdinou odhalujeme, co se vlastně stalo. Příběh částečně navazuje na starší díl Dylanových dobrodružství. Čtenář ale nemusí mít strach, že by se v ději nějak topil. Vše důležitě je zopakováno a vysvětleno právě díky vzpomínkám. Sledujeme temný a ponurý upírsko-duchařský příběh, scénář ke konci rozkvétá do poetické roviny, která u tohoto druhu comicsu (řadového seriálu na pokračování) až mile překvapí.
. Dylan se svou novou přítelkyní objeví tak trochu proti své vůli na nelegální technoparty. Cítí se zde celý nesvůj, jeho dívka se mu v tom hrozném kraválu ztratí. On potkává starou známou, Manilu, náležící k upírům (je to Dylanova "stará známá" z předchozích, u nás nevydaných sešitů). Od ní se dovídá o upírovi, nově příchozím do města. Dylan má s upíry své zkušenosti (také s Manilou) a je mu jasné že o zastavení nově příchozího se musí postarat sám. Navíc vše získává osobní nádech, když upírovou první obětí se stává právě Dylanova přítelkyně. Dylan rozmotává staré a temné klubko minulosti a ukazuje se, že nestojí proti žádnému monstróznímu netvorovi. Stojí proti tvoru, který býval člověkem, jehož život ovlivnila rodinná tragédie. Není nic černé a nic není bílé…
V rukou mám tedy temně ponurý, horrorově laděný příběh, jehož četba zrovna není procházka ovocným sadem. Nakladatelství A.F.F.L. podařilo se zkorigovat chyby v tisku i sazbě. Nezbývá než jen doporučit, také díky propracované a osobité kresbě a zvlášť za tak příznivou cenu…
