. Neslavný návrat
Je to celkem logické, protože se celá výprava dostala do bezvýchodné situace. Major Martin byl na konci předcházející epizody omráčen ranou do hlavy a do konce příběhu se již neprobere. Poručík Bradford s několika mariňáky se nechal nepřátelskými Indiány vylákat do pralesa, odkud se - až na jednoho vojáka - již nikdo z nich nevrátí. Hrstka zbylých vojáků, Tex Willer a jeho syn Kit, lékař, geolog Hrstka dalších mohou každou chvíli očekávat nový útok ďábelských divochů kmene Guaymi. Dávají se tedy na cestu zpět a této cestě je věnována zhruba polovina rozsahu této třetí epizody…
Pokud jde o "ďábelské" divochy, kteří podle mého názoru nedělají nic jiného, než že brání své území před cizinci, scénárista Guido Nolitta se o nich nevyjadřuje nijak lichotivě. Indiáni se pohybují "jako smečka zdivočelých šelem", mariňáci se o nich vyjadřují jako o "mazaných opičácích", o "bastardech", kteří "zdrhají do svých brlohů". Tato jadrná vojenská mluva by dnes již asi nebyla politicky korektní…
. Nicméně všichni ti, co přežili poslední útok na straně 58, se nakonec ocitnou živí a zdraví v Portobelu na škuneru kapitána Bancrofta. Předtím ovšem musí statečný Tex vyjednat - nejprve po dobrém a když to nejde, tak po zlém - bezproblémový průchod územím kmene Cuna. A v samém závěru bude užaslým čtenářům odhalen i samotný zrádce, který se podstatnou měrou přičinil o nezdar výpravy. Totožnost zrádce si nechám pro sebe; už tak jsem toho z děje prozradil až moc. Vlastní zrádcovy pohnutky však zůstanou čtenářům utajeny; na straně 101 se pouze dozvíme, že za všechno může "ta odporná politika".
Nastavovaná tragédie?
Aby se závěr celého příběhu vešel na předepsaný počet stránek, musel scénárista některé sekvence natahovat až k prasknutí. Za všechny jmenujme jen neuvěřitelně podrobně rozkreslené pronásledování podlého Larimera na samém začátku a pětistránkový útok Indiánů kmene Guaymi na opuštěný tábor, který brání raněný Jenkins.
Zrádce i všichni jeho pomocníci jsou tedy nakonec mrtví, spolu s nimi ale během výpravy musela zemřít i většina statečných mariňáků. Máme tedy před sebou tragický příběh? Nemohl Tex a jeho syn zabránit tolika obětem a nezdaru výpravy? Na to si musí každý čtenář odpovědět sám. Na něm bude záležet, zda si vychutná přestřelky, rány pěstí a napětí příběhu, nebo zda si řekne, že celá ta námaha, strádání, tropické dusno, lijáky, Indiáni a komáři nestáli za to.
. Klasická kresba a slibované překvapení
O kresbě Giovanni Ticciho jsem se krátce zmiňoval v minulých dvou recenzích série a ani v tomto třetím sešitku nevybočuje z klasické uměřenosti. Reprodukce italského originálu je dobrá. Obálku opět nakreslil Aurelio Galleppini; s vlastním dějem však výjev na obálce nemá pranic společného. Sešitek "Zrádce" vyšel původně v nakladatelství Sergio Bonelliho v říjnu roku 1981 pod názvem "Il Volto del Traditore" ("Zrádcova tvář").
Na čtvrté straně obálky nám český vydavatel slibuje na příští měsíc velké překvapení. Vzhledem k tomu, že příští měsíc již uplynul a žádný další sešitek Texe ještě nevyšel, překvapení se zatím nekonalo…
