. Své předsevzetí presentovat krom domácích i autory zahraniční tentokrát Zkrat vystavil hned na obálku – jejímž autorem (stejně jako inovovaného loga magazínu) je Marek Zalibowski aka Zalibarek (www.zalibarek.com). Zalibarkovi patří i druhá strana obálky – cirkusový kraťásek Super Kazimír a masožravá papratka zvítězil na lodžském festivalu v roce 2004 v kategorii profesionálů. Jeho kresba slyne až karikaturní charakterizací, ale nechybí jí ani ornamentálnost a precisa svého druhu. Zčuchnout ale hlavní lákadlo čísla a Zalibarkův až cimrmanovsky eruptivní potenciál na jedinou (byť barevnou) stránku, to zavání mírným… zkratem.
Zkrat ve zkratce
Tahounem čísla je tentokrát Karel Jerie – krom rozhovoru („Všechno už bylo vytvořeno. Jde jen o to, udělat to lépe.“) mu patří titulní, rozverná poeovská adaptace Nikdy se nesázej s čertem o hlavu a barevný Make’em laugh na zadní straně obálky - mírně „brunoldovská“ varietní variace Jerieho oblíbeného tématu přestárlých comicsových hrdinů. Tištěnou premiéru si odbyl Slovák Štefan Podušel a jeho líně se potloukající Dogma, v němž se kolem hrdiny-nehrdiny potloukají mimozemšťané i zlatá rybka…
Stripy už tradičně zajišťuje sladkobolná Sugar Cube od ToyBox, se singlem Realita #3 hostuje Zuzana Andělová – žertík sice jemný, leč coby solitér bez kontextu jaksi bezradný. Jednostránkové zářezy si do svých bibliografií udělali Pavel Čech za příjemný Tvůrčí zápas komiksového kreslíře (podobné, inspirační téma rozvíjí i ve své delší Pohádce, kterou chystá Aargh! 5.5), Michal Opitz za lásky plnou anekdotku Amor a duo Tomáš Putna/Kamil Tatar za unylý Divoký srce. Reminiscencí na minulé číslo, věnované Miloši Mazalovi (jehož Pajzl u Looa vyhrál comiCZaward Mozek za nejlepší scénář loňského roku) je Chvíle, jako je tahle, v níž Mazal na účelový (nebo samoúčelný?) scénář Štěpána Kopřivy předvádí i svou druhou mistrovskou techniku: bílý latex na černém papíře.
. . .
Zkrat nezkrotný
Dosti ale výplně, to hlavní přináší Zkrat v delších příbězích. Předchozí tři čísla stihla Zkratu vybudovat renomé vyhroceně autorského, avantgardního projektu, jehož intelektuálně-formální ambice až hraničí s čitelností. Z tohoto trendu, a z celého čísla jaksi vystupuje parodická gangsterka Dokonalé místo Jiřích Pavlovského a Miňovského. Scénáři by prospěl menší rozsah a tudíž koncentrovanost; zábavnější jsou paradoxně vtípky „na pozadí“, než pointa sama. Kresebně Miňovský nijak podstatně nevybočuje ze svého stylu, schází jen pečlivost.
Pod zkratovskou střechu se naopak dobře schová Slabosť Pavla Keníže, . která rozhodně není půvabná, zato atmosférická ano – s možná nemístným vnitro-comicsovým úvodem přináší skoro baudelairovskou psychoanalýzu závratě lásky, její ztráty a… strachu. Není láska jen závislostí, nemístným ulpíváním? Čím výš se dostanete, z tím větší výšky můžete spadnout… Rozpočet delších comicsů uzavírá Sebeprojekce Švéda Knuta Larssona (www.knutlarsson.com), který u nás debutoval už Zyklon Boyem v prvním, protiválečném čísle Zkratu. Surrealisticky snové podobenství o vztahu muže a ženy se obtížné „rozebírá“ – pro uchopení příběhu a jeho symbolů to chce spíš silnou intuici…
Skartovat Zkrat?
Konfrontace žánrově odlišných delších comicsů je z celého čísla snad nejméně šťastná – příznivci toho či onoho stylu budou nečekaností jejich . sousedství pravděpodobně rozčarováni. Na 40 stranách černobílých a 4 barevných hostuje úctyhodná řádka domácích autorů – což mnohdy znamená, že každému patří jen krátký, jednodechý štěk; na rozdíl od čísel předchozích tak zůstává výsledným dojmem čtvrtého Zkratu roztříštěnost.
Ovšem vytýkat něco editorské one-man show, která je tak silně výtvorem jediného vkusu (a soudě podle debaty na letošním comiCZconu se to ani nebude měnit), je poněkud náročné – prostě proto, že vždy hrozí prostý nesoulad osobních chutí. Ale to už je zkrátka Zkrat.
Zkrat ve zkratce
Tahounem čísla je tentokrát Karel Jerie – krom rozhovoru („Všechno už bylo vytvořeno. Jde jen o to, udělat to lépe.“) mu patří titulní, rozverná poeovská adaptace Nikdy se nesázej s čertem o hlavu a barevný Make’em laugh na zadní straně obálky - mírně „brunoldovská“ varietní variace Jerieho oblíbeného tématu přestárlých comicsových hrdinů. Tištěnou premiéru si odbyl Slovák Štefan Podušel a jeho líně se potloukající Dogma, v němž se kolem hrdiny-nehrdiny potloukají mimozemšťané i zlatá rybka…
Stripy už tradičně zajišťuje sladkobolná Sugar Cube od ToyBox, se singlem Realita #3 hostuje Zuzana Andělová – žertík sice jemný, leč coby solitér bez kontextu jaksi bezradný. Jednostránkové zářezy si do svých bibliografií udělali Pavel Čech za příjemný Tvůrčí zápas komiksového kreslíře (podobné, inspirační téma rozvíjí i ve své delší Pohádce, kterou chystá Aargh! 5.5), Michal Opitz za lásky plnou anekdotku Amor a duo Tomáš Putna/Kamil Tatar za unylý Divoký srce. Reminiscencí na minulé číslo, věnované Miloši Mazalovi (jehož Pajzl u Looa vyhrál comiCZaward Mozek za nejlepší scénář loňského roku) je Chvíle, jako je tahle, v níž Mazal na účelový (nebo samoúčelný?) scénář Štěpána Kopřivy předvádí i svou druhou mistrovskou techniku: bílý latex na černém papíře.
. . .
Zkrat nezkrotný
Dosti ale výplně, to hlavní přináší Zkrat v delších příbězích. Předchozí tři čísla stihla Zkratu vybudovat renomé vyhroceně autorského, avantgardního projektu, jehož intelektuálně-formální ambice až hraničí s čitelností. Z tohoto trendu, a z celého čísla jaksi vystupuje parodická gangsterka Dokonalé místo Jiřích Pavlovského a Miňovského. Scénáři by prospěl menší rozsah a tudíž koncentrovanost; zábavnější jsou paradoxně vtípky „na pozadí“, než pointa sama. Kresebně Miňovský nijak podstatně nevybočuje ze svého stylu, schází jen pečlivost.
Pod zkratovskou střechu se naopak dobře schová Slabosť Pavla Keníže, . která rozhodně není půvabná, zato atmosférická ano – s možná nemístným vnitro-comicsovým úvodem přináší skoro baudelairovskou psychoanalýzu závratě lásky, její ztráty a… strachu. Není láska jen závislostí, nemístným ulpíváním? Čím výš se dostanete, z tím větší výšky můžete spadnout… Rozpočet delších comicsů uzavírá Sebeprojekce Švéda Knuta Larssona (www.knutlarsson.com), který u nás debutoval už Zyklon Boyem v prvním, protiválečném čísle Zkratu. Surrealisticky snové podobenství o vztahu muže a ženy se obtížné „rozebírá“ – pro uchopení příběhu a jeho symbolů to chce spíš silnou intuici…
Skartovat Zkrat?
Konfrontace žánrově odlišných delších comicsů je z celého čísla snad nejméně šťastná – příznivci toho či onoho stylu budou nečekaností jejich . sousedství pravděpodobně rozčarováni. Na 40 stranách černobílých a 4 barevných hostuje úctyhodná řádka domácích autorů – což mnohdy znamená, že každému patří jen krátký, jednodechý štěk; na rozdíl od čísel předchozích tak zůstává výsledným dojmem čtvrtého Zkratu roztříštěnost.
Ovšem vytýkat něco editorské one-man show, která je tak silně výtvorem jediného vkusu (a soudě podle debaty na letošním comiCZconu se to ani nebude měnit), je poněkud náročné – prostě proto, že vždy hrozí prostý nesoulad osobních chutí. Ale to už je zkrátka Zkrat.
