. Máte rádi comicsy, ale neumíte kreslit? Nevadí! Každý je přeci vypravěčem svých vlastních příběhů! V naší dílně komiksářem snadno a rychle! (Příliš) dospělým vstup zakázán! Dílnu určenou dětem i dospělým povedou Tomáš Hibi Matějíček, šéfeditor Komiks.cz, a komiksová výtvarnice Zuzana Andělová.
Tento text a Zuzanin strip „Realita #3 (Prekérka)“ ze Zkratu č. 4 lákal na sobotu 7. května účastníky letošního festivalu animovaných filmů ANIfest do třeboňského výstavního sálu Pod věží. Na několika stolech už na ně čekaly nůžky, lepidla, pastelky, fixky… a hlavně několik políček s originálními obrázky.
.
Tento text a Zuzanin strip „Realita #3 (Prekérka)“ ze Zkratu č. 4 lákal na sobotu 7. května účastníky letošního festivalu animovaných filmů ANIfest do třeboňského výstavního sálu Pod věží. Na několika stolech už na ně čekaly nůžky, lepidla, pastelky, fixky… a hlavně několik políček s originálními obrázky.
.
.
V prostoru probíhaly i presentace a workshopy dalších účastníků ANIfestu, zejména filmových škol, a tak – i když občas dotáhnout někoho ke stolu dalo trochu práce – zvědavců bylo sdostatek. Ti kdo nakonec ke stolu usedli, měli na výběr ze dvou programů volných a jednoho „řízeného“. Na ten – společnou tvorbu comicsu, který by na papír ztvárňovala Zuzana – nakonec nedošlo, práce s ostatními dvěma bylo i tak dost. Pro lehčí stripový remix byly k disposici dvě baterie jednotlivých obrázků – a jejich poskládáním, dokreslením a oletterováním mohli účastníci workshopu vytvářet vlastní stripy. (Podobný princip použil i J. C. Menu na Lewise Trondheima v Jen čtvrt vteřiny na život, nebo si ho lze vyzkoušet on-line na Comix.spaxeport.cz.)
.
.
Pro zájemce, kterým by snad nějaký obrázek či situace do stripu chyběly, byla Zuzana připravena políčko dokreslit – což se ukázalo jako nejen potřebné, ale mnohde i ku prospěchu věci.
. . .
Pro comicsový automat jsme připravili dvě stránky, upravené z pifovského Pinkyho: na jedné příběh začínal a na druhé končil – bubliny a políčka ovšem postupně mizely, čímž se otevíral prostor pro autorskou tvorbu… Někteří odvážlivci bez ohledu na věk se ovšem pouštěli do vlastní tvorby…
. . .
. Vícegenerační vějička se ukázala jako oprávněná – nůžek a tužek se chápaly jak generace rodičů a prarodičů, tak malé děti, které je doprovázely. (Nejmladšímu Jáchymovi mohlo být kolem sedmi let, a při tom se odvážně pustil do vlastní tvorby: v jeho příběhu zajíc utíká před psem a vyleze na strom, kde potká Veverku; příběh končí stavbou jejich společného domova…)
Kromě rozrůzněnosti věkové se promítla i pestrost comicsového povědomí. Kdo měl „načteno“, vrhal se na políčka se zjevnou sebejistotou, zatímco i u méně zkušených bylo třeba asistovat: požadovat pointu, ptát se na význam konkrétních políček a jejich umístění v příběhu, doplňovat dialogy či SFX – prostě původní políčkovou lepenici rozvinout v plné využití comicsových postupů. Výstupem pak byly nejen konkrétní stripy, které najdete v samostatné galerii zde na Komiks.cz, ale i zásadní comicsová indoktrinace. Výsledkem bylo, že i přes počáteční limit dvou hodin se workshop protáhl, a poslední urputné kreslíře jsme od stolu museli dostávat div ne výhružkami…
V prostoru probíhaly i presentace a workshopy dalších účastníků ANIfestu, zejména filmových škol, a tak – i když občas dotáhnout někoho ke stolu dalo trochu práce – zvědavců bylo sdostatek. Ti kdo nakonec ke stolu usedli, měli na výběr ze dvou programů volných a jednoho „řízeného“. Na ten – společnou tvorbu comicsu, který by na papír ztvárňovala Zuzana – nakonec nedošlo, práce s ostatními dvěma bylo i tak dost. Pro lehčí stripový remix byly k disposici dvě baterie jednotlivých obrázků – a jejich poskládáním, dokreslením a oletterováním mohli účastníci workshopu vytvářet vlastní stripy. (Podobný princip použil i J. C. Menu na Lewise Trondheima v Jen čtvrt vteřiny na život, nebo si ho lze vyzkoušet on-line na Comix.spaxeport.cz.)
.
.
Pro zájemce, kterým by snad nějaký obrázek či situace do stripu chyběly, byla Zuzana připravena políčko dokreslit – což se ukázalo jako nejen potřebné, ale mnohde i ku prospěchu věci.
. . .
Pro comicsový automat jsme připravili dvě stránky, upravené z pifovského Pinkyho: na jedné příběh začínal a na druhé končil – bubliny a políčka ovšem postupně mizely, čímž se otevíral prostor pro autorskou tvorbu… Někteří odvážlivci bez ohledu na věk se ovšem pouštěli do vlastní tvorby…
. . .
. Vícegenerační vějička se ukázala jako oprávněná – nůžek a tužek se chápaly jak generace rodičů a prarodičů, tak malé děti, které je doprovázely. (Nejmladšímu Jáchymovi mohlo být kolem sedmi let, a při tom se odvážně pustil do vlastní tvorby: v jeho příběhu zajíc utíká před psem a vyleze na strom, kde potká Veverku; příběh končí stavbou jejich společného domova…)
Kromě rozrůzněnosti věkové se promítla i pestrost comicsového povědomí. Kdo měl „načteno“, vrhal se na políčka se zjevnou sebejistotou, zatímco i u méně zkušených bylo třeba asistovat: požadovat pointu, ptát se na význam konkrétních políček a jejich umístění v příběhu, doplňovat dialogy či SFX – prostě původní políčkovou lepenici rozvinout v plné využití comicsových postupů. Výstupem pak byly nejen konkrétní stripy, které najdete v samostatné galerii zde na Komiks.cz, ale i zásadní comicsová indoktrinace. Výsledkem bylo, že i přes počáteční limit dvou hodin se workshop protáhl, a poslední urputné kreslíře jsme od stolu museli dostávat div ne výhružkami…
