. Uderzo tvrdí, že nevěděl, co s Obelixem udělat. „Asterix je válečník, ve vesnici už bydlel kovář, rolníci apod. Ale Obelix pro nás představoval velký problém. Nakonec jsme se rozhodli... udělat z něj jakéhosi, obráběče a dodavatele menhirů.“ Autoři jsou si vědomi i anachronismu: „Je známo... že objevené megality, zejména v Galii, byly opracovány kolem roku 2000 př. Kr., zatímco příběhy našich hrdinů se odehrávají kolem roku 50 př. Kr. No dobře, ale čím by dnes byl Obelix bez svého břemene.“
. Dalším Obelixovým koníčkem je lov a následné pojídání divokých kanců. V lesích skutečně žila nesčetná stáda divokých prasat a podle Strabona „... prasata nabyla v Galii takové sily a rychlosti, že je nebezpečné se k nim přiblížit.“ Tito kanci ale v Galii nepatřili k oblíbeným jídlům, Galové dávali přednost doma chovaným vepřům. Jako přílohu jedli hlavně obiloviny a pili pivo nebo medovinu, případně víno dovážené z Itálie. Na rozdíl od Římanů vůbec jedli hodně masa a málo zeleniny. Tomu odpovídá i jídelníček našich hrdinů a časté stížnosti na stravu, kterou jsou nuceni u Římanů a jiných středomořských národů požívat.
. V galské vesnici nesmí chybět druid a bard. Druidové se podle Strabona věnovali hlavně etické stránce filozofie. „Jsou považováni za nejspravedlivější z lidí, a proto jim bylo svěřeno do péče rozsuzování veřejných i soukromých sporů. Kdysi dokonce mohli rozhodovat o válkách a mohli zastavit bojovníky v okamžiku, kdy se řadili k bitvě, ale především jim Galové svěřovali případy vražd.“ Kromě toho se starali o věci související s náboženstvím, účastnili se soukromých i veřejných náboženských obřadů a každoročně se scházeli v Carnutském lese, kde řešili soudní spory. Toto shromáždění se v Asterixovi často připomíná a Panoramix se ho samozřejmě účastní, jinak je ale spíše moudrý rádce a tak trochu šaman, kouzelník, který míchá různé kouzelné nápoje - hlavní z nich je ten, který dává nadpřirozenou sílu a do nějž Obelix v dětství spadl. Panoramix má ovšem v zásobě řadu dalších nápojů, s různými účinky od zmodrání jazyka přes růst vlasů až po poletování Římanů ve vzduchu, působí však vždy pouze dočasně. Kromě toho samozřejmě sbírá jmelí, podle Galů rostlinu s léčivými účinky a výborný protijed, čaruje při hře v kostky a jistě ovládá i další kouzla.
. Další velmi váženou skupinou byli bardové - zpěváci opěvující hrdinné skutky svého kmene. Bard Trubadix je členem obecní rady, rozsuzuje politické spory a je zodpovědný za počasí - podle toho, jestli zpívá nebo ne -, zdá se však, že spoluobčané si jeho zpěvu příliš neváží. Při pokusu o zpěv obvykle končí zbitý nebo spoutaný s roubíkem v ústech. Ostatně tím navazuje na jinou úlohu hudby u Galů, kteří často používali hudební nástroje k tomu, aby ohlušujícím křikem a hlukem nahnali strach nepřátelům - Trubadix ale děsí i své soukmenovce.
Podobně přesnou kresbu prostředí i hříčky s detaily tehdejšího života najdeme v Egyptě, ať už to jsou narážky na přepych a okázalost nebo všudypřítomné sochy koček, posvátných egyptských zvířat, rozčilující Idefixe. Kleopatra ráda svačí perly rozpuštěné v octu - skutečně je nabídla M. Antoniovi, aby na něj udělala dojem - a stěžuje si svému portrétistovi:„Už toho mám dost, vidět se stále jen z profilu... nemohl bys mi udělat poloprofil?“ (strana 30).
. Modifikace se dotkla i povahy Galů. Galové byli „vášniví válečníci, náchylní k hněvu, snadno se dají strhnout k bitvě... Když někdo Galy popíchne, vrhnou se všichni do bitvy, neschovávají se, nehledí vpravo vlevo. Pro toho, kdo s nimi chce bojovat taktikou, je tedy snadné je přemoci: stačí vyprovokovat pod jakoukoliv záminkou jejich hněv ve vhodné chvíli a na vhodném místě a jsou připraveni riskovat všechno, nespoléhajíce na nic jiného, než na svou sílu a odvahu... jejich prostá a přímá povaha je nutí vždy podpořit protesty sousedů, kteří se cítí být oběti nějaké nespravedlnosti... ke galské prostotě a sklonu k přehánění se řadí mnoho nerozvážnosti, mnoho chlubivosti a velká vášeň pro nádheru... Díky této vrtkavosti charakteru je vítězství činí nesnesitelnými, po porážce upadají do otupělé netečnosti.“ Podobnými slovy jako Strabo shrnuje názory starověkých autorů na Galy i Grenier: „Všechno se na nich zdálo přehnané: jejich postava, síla, vznětlivost, žravost, gesta, slova. Byli to velké děti, ,enfants terribles' antického světa.“ Dále mluví o jejich smyslu pro spravedlnost: „spontánně... se ujímají těch, kterým se děje křivda. Mají vysoce vyvinutý smysl pro spravedlnost a čest.“ Právě tyto vlastnosti, které jsou v mnohém blízké archetypu současného Francouze, si vybrali autoři Asterixe. Stranou samozřejmě ponechali zmínky o krutosti Galů a jejich zvyků, případně je trochu upravili: Galové prý přibíjeli na dveře hlavy svých nepřátel nebo je uchovávali v truhle, v cedrovém oleji a ukazovali hostům. Také v Asterixovi má náčelník nad vchodem do chýše přibitou hlavu - ovšem zubří.
. Svůj vlastní charakter dostali i Caesar a Kleopatra. Caesar je jediná historická postava, která hraje v Asterixových příhodách důležitou roli. Autoři ho podle vlastních slov nechtěli pojímat parodicky, proto je přes svou cholerickou povahu vždycky nakonec velkodušný vůči svým galským nepřátelům. V Asterixovi a Kleopatře je tento pár zobrazen zcela moderně: Caesar se zpočátku chová jako ironický nafoukanec, blahosklonně shlížející na zaostalé Egypťany, Kleopatru a zřejmě ženy vůbec, aby se posléze ukázalo, jak je pod pantoflem. Kleopatra je . hysterická krasavice, libující si v okázalosti a pořádající malou večeři se 40 tanečníky, 80 hudebníky a 300 prostými chody. Neustálé poznámky o jejím krásném nose narážejí na přesvědčení Egypťanů, že nos je sídlem života. Stačilo ulomit soše nos, jako se to povedlo Obelixovi se Sfingou, a už to znamenalo nenapravitelné poškození...
Tento text je přepisem referátu na konferenci PHILOSOPHIA, která se konala 11. - 14. května 2000 v Litomyšli. Redakčně upraveno.
. Dalším Obelixovým koníčkem je lov a následné pojídání divokých kanců. V lesích skutečně žila nesčetná stáda divokých prasat a podle Strabona „... prasata nabyla v Galii takové sily a rychlosti, že je nebezpečné se k nim přiblížit.“ Tito kanci ale v Galii nepatřili k oblíbeným jídlům, Galové dávali přednost doma chovaným vepřům. Jako přílohu jedli hlavně obiloviny a pili pivo nebo medovinu, případně víno dovážené z Itálie. Na rozdíl od Římanů vůbec jedli hodně masa a málo zeleniny. Tomu odpovídá i jídelníček našich hrdinů a časté stížnosti na stravu, kterou jsou nuceni u Římanů a jiných středomořských národů požívat.
. V galské vesnici nesmí chybět druid a bard. Druidové se podle Strabona věnovali hlavně etické stránce filozofie. „Jsou považováni za nejspravedlivější z lidí, a proto jim bylo svěřeno do péče rozsuzování veřejných i soukromých sporů. Kdysi dokonce mohli rozhodovat o válkách a mohli zastavit bojovníky v okamžiku, kdy se řadili k bitvě, ale především jim Galové svěřovali případy vražd.“ Kromě toho se starali o věci související s náboženstvím, účastnili se soukromých i veřejných náboženských obřadů a každoročně se scházeli v Carnutském lese, kde řešili soudní spory. Toto shromáždění se v Asterixovi často připomíná a Panoramix se ho samozřejmě účastní, jinak je ale spíše moudrý rádce a tak trochu šaman, kouzelník, který míchá různé kouzelné nápoje - hlavní z nich je ten, který dává nadpřirozenou sílu a do nějž Obelix v dětství spadl. Panoramix má ovšem v zásobě řadu dalších nápojů, s různými účinky od zmodrání jazyka přes růst vlasů až po poletování Římanů ve vzduchu, působí však vždy pouze dočasně. Kromě toho samozřejmě sbírá jmelí, podle Galů rostlinu s léčivými účinky a výborný protijed, čaruje při hře v kostky a jistě ovládá i další kouzla.
. Další velmi váženou skupinou byli bardové - zpěváci opěvující hrdinné skutky svého kmene. Bard Trubadix je členem obecní rady, rozsuzuje politické spory a je zodpovědný za počasí - podle toho, jestli zpívá nebo ne -, zdá se však, že spoluobčané si jeho zpěvu příliš neváží. Při pokusu o zpěv obvykle končí zbitý nebo spoutaný s roubíkem v ústech. Ostatně tím navazuje na jinou úlohu hudby u Galů, kteří často používali hudební nástroje k tomu, aby ohlušujícím křikem a hlukem nahnali strach nepřátelům - Trubadix ale děsí i své soukmenovce.
Podobně přesnou kresbu prostředí i hříčky s detaily tehdejšího života najdeme v Egyptě, ať už to jsou narážky na přepych a okázalost nebo všudypřítomné sochy koček, posvátných egyptských zvířat, rozčilující Idefixe. Kleopatra ráda svačí perly rozpuštěné v octu - skutečně je nabídla M. Antoniovi, aby na něj udělala dojem - a stěžuje si svému portrétistovi:„Už toho mám dost, vidět se stále jen z profilu... nemohl bys mi udělat poloprofil?“ (strana 30).
. Modifikace se dotkla i povahy Galů. Galové byli „vášniví válečníci, náchylní k hněvu, snadno se dají strhnout k bitvě... Když někdo Galy popíchne, vrhnou se všichni do bitvy, neschovávají se, nehledí vpravo vlevo. Pro toho, kdo s nimi chce bojovat taktikou, je tedy snadné je přemoci: stačí vyprovokovat pod jakoukoliv záminkou jejich hněv ve vhodné chvíli a na vhodném místě a jsou připraveni riskovat všechno, nespoléhajíce na nic jiného, než na svou sílu a odvahu... jejich prostá a přímá povaha je nutí vždy podpořit protesty sousedů, kteří se cítí být oběti nějaké nespravedlnosti... ke galské prostotě a sklonu k přehánění se řadí mnoho nerozvážnosti, mnoho chlubivosti a velká vášeň pro nádheru... Díky této vrtkavosti charakteru je vítězství činí nesnesitelnými, po porážce upadají do otupělé netečnosti.“ Podobnými slovy jako Strabo shrnuje názory starověkých autorů na Galy i Grenier: „Všechno se na nich zdálo přehnané: jejich postava, síla, vznětlivost, žravost, gesta, slova. Byli to velké děti, ,enfants terribles' antického světa.“ Dále mluví o jejich smyslu pro spravedlnost: „spontánně... se ujímají těch, kterým se děje křivda. Mají vysoce vyvinutý smysl pro spravedlnost a čest.“ Právě tyto vlastnosti, které jsou v mnohém blízké archetypu současného Francouze, si vybrali autoři Asterixe. Stranou samozřejmě ponechali zmínky o krutosti Galů a jejich zvyků, případně je trochu upravili: Galové prý přibíjeli na dveře hlavy svých nepřátel nebo je uchovávali v truhle, v cedrovém oleji a ukazovali hostům. Také v Asterixovi má náčelník nad vchodem do chýše přibitou hlavu - ovšem zubří.
. Svůj vlastní charakter dostali i Caesar a Kleopatra. Caesar je jediná historická postava, která hraje v Asterixových příhodách důležitou roli. Autoři ho podle vlastních slov nechtěli pojímat parodicky, proto je přes svou cholerickou povahu vždycky nakonec velkodušný vůči svým galským nepřátelům. V Asterixovi a Kleopatře je tento pár zobrazen zcela moderně: Caesar se zpočátku chová jako ironický nafoukanec, blahosklonně shlížející na zaostalé Egypťany, Kleopatru a zřejmě ženy vůbec, aby se posléze ukázalo, jak je pod pantoflem. Kleopatra je . hysterická krasavice, libující si v okázalosti a pořádající malou večeři se 40 tanečníky, 80 hudebníky a 300 prostými chody. Neustálé poznámky o jejím krásném nose narážejí na přesvědčení Egypťanů, že nos je sídlem života. Stačilo ulomit soše nos, jako se to povedlo Obelixovi se Sfingou, a už to znamenalo nenapravitelné poškození...
Tento text je přepisem referátu na konferenci PHILOSOPHIA, která se konala 11. - 14. května 2000 v Litomyšli. Redakčně upraveno.
