Bylo by jistě zajímavé nyní zjišťovat, které z příběhů zpracoval pan Rudolf Čechura i jako prózy, a rovněž tak stojí za zmínku, že Čechurovy seriály s Holmesem nevyšly jen v klasickém Čtyřlístku, ale i ve třech samostatných publikacích z let 1990, 1995 a 2001 (ve všech případech šlo ovšem o reedice). Někdo také jistě jednou prozkoumá oněch 27 příspěvků blíž, ať už po stránce tematické, anebo třeba ve vztahu k vlastním povídkám Doylovým, jejichž názvy pan Čechura ve svých apokryfech několikrát parafrázuje a je tím i autorem příběhů Sherlock Holmes a liga zrzavých, Sherlock Holmes a případ v Čechách anebo Sherlock Holmes a poslední případ (zajímavé, že tento díl vyšel v sérii už jako předposlední).
To všechno si jistě zaslouží pozornost holmesologů, ale já bych rád upozornil na méně známou skutečnost. Pan Sherlock Holmes vystupuje dokonce i ve VLASTNÍM Čtyřlístku, tedy jako postava přímo z oněch populárních dobrodružství profesora Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky. A nejen to. Figuruje zde jako Myšpulínův dobrý přítel.
Pravda, jeho jméno je nepatrně pozměněno, ale ani tak nemůže dojít k omylu. Jde tu o klasického pana Sherlocka Holmese v pláštěnce, čapce a s lulkou. A co se týká jisté antropomorfizace, tu nutno chápat jen jako kresebnou stylizaci. Totéž platí v případě čtyř hlavních hrdinů. Nenesou vlastnosti zvířátek. Jsou to lidé. A tak je to i se slavným detektivem. Ale teď už k rozboru vlastního „účinkování“ pana Sherlocka Holmese na stránkách kultovního Čtyřlístku...
. „Přátelé, na hradě Krutiburku se koná maškarní ples a budou tam lupiči, kteří chtějí ukrást obraz Dáma s krokodýlem. Potřebuji pomoc!“ Těmito památnými slovy týkajícími se plátna malíře Van Rýče vstoupil počátkem roku 1971 do života českých dětí pan Sherryk Holmepes a stalo se tak ve vůbec prvním ČÍSLOVANÉM Čtyřlístku Dáma s krokodýlem (13). Příběh Ljuby Štíplové měl jen osm stran. „Milí přátelé. Dnes oslavujeme druhé výročí začátku našich dobrodružství,“ pronáší v úvodu Myšpulín zachycený ještě s anachronickým cvikrem... A tu zazní zaklepání. „Á, můj přítel Sherryk Holmepes!“ rozradostní se Myšpulín. Následuje tvrdá akce proti lupičům, během níž slavný detektiv případ úspěšně vyřeší a dostojí i pověsti mistra převleků. Hned příští sešit Ocelový oř se odehrával během natáčení westernu a měl rovněž detektivní charakter, autorka (nadále skrytá pod jménem Miloš Štípl) ale Sherryka nevyužila. Přesto se v dalších sešitech vrátil „a domníváme se, že měl Čtyřlístek právě v tomto období výjimečný náboj a bezděky přesáhl intence svých autorů,“ napsal 22. 2. 2001 v Právu básník Vít Janota (1970), zakladatel Společnosti za obrodu Čtyřlístku. I položme si otázku: Nesl týž náboj i velký detektiv?
. Určitě! „Napodobeniny originálu jsou neklamným znakem vrcholné popularity,“ píše o Sherlocku Holmesovi v Nápadech čtenáře detektivek Josef Škvorecký. „Už za Doylova života měl úspěch básník John Kendrick Bangs s parodiemi shrnutými do sbírky Posmrtné paměti Shylocka Homese (Shylock Homes: His Posthumous Memoirs, 1903) a Robert Barr napsal povídku o muži jménem Sherlaw Kombs. Francis Bret Harte mluví v příběhu Ukradená cigártaška o Hemlocku Jonesovi a O. Henry o Shamrocku Jolnesovi. Maurice Leblanc o Holmlocku Shearsovi, respektive Herlocku Sholmesovi, ale to už je licence překladatele Václava Cibuly. R. C. Lehmann pak psal o Picklocku Holesovi, což by šlo česky přeložil asi jako Šperhák Díra, a vážného napodobování Holmese se zúčastnil dokonce i Mark Twain v povídce Dvouhlavňová detektivní povídka (A double-Barreled Detective Story).“
. Ale ke Čtyřlístku. Sherryk se sem vrátil v příběhu ze sportovního prostředí nazvaném Zlatá hokejka (č. 20, 1972). Namísto v zelené pláštěnce z Dámy s krokodýlem ovšem už nastoupil ve fialově kostkovém plédu a jeho anglické křestní jméno tu nezaznělo. Zato přibylo proměn. Zatímco minule se převlékl jen jedinkrát (a hned vyhrál na maškarním plese), zde byl postupně jak pořadatelem, tak i rozhodčím. Hned v čísle 23 nazvaném Muž přes palubu se pak Sherryk objevuje potřetí – a za poněkud zvláštních okolností. Je totiž rekreujícím se Čtyřlístkem vyloven z moře, když se přidržuje bóje. S pravým britským klidem gentlemana si ovšem i v této prekérní situaci zapálil lulku a právě dýmem na sebe upozornil. Jak se do vody dostal? Chtěl odhalit vykradače vraků a ti ho vylákali na ryby a hodili přes palubu. Ze světa komiksu ale nakonec neubyl (na rozdíl od jednoho R v jeho křestním jméně) a naopak přibylo „jiu-jitsu“, jež využije. Jinými slovy, paní Štíplová jeho charakteristiku dál rozšiřovala.
. A přece... znovu se k němu vrátila až roku 1975 (č. 46, Příliš mnoho detektivů), kdy sehnal pro Čtyřlístek pozvánku na Sjezd slavných detektivů v Grandhotelu Dutá jehla, čímž však jeho účinkování mezi barevnými obrázky skončilo. A až za pro děti příliš dlouhých devět let „nastoupil“ pan Čechura s Holmesem svým - a Doylovým... a už tedy ryzím. (Čechura přitom ještě pár let předtím musel měnit titul své knihy Jak se stát Sherlockem Holmesem na Abecedu důvtipu.)
Závěrem odhalme ještě jednu nenápadnou, ale závažnou skutečnost. Holmepes ze Čtyřlístků pracuje ve službách policie!
Ano, jistě, mate nás civil. Ten šat už Doylem vymyšlený. Ale všimněme si: už v Dámě s krokodýlem má Sherryk postavení velícího důstojníka a s podřízenými se tu nijak nehandrkuje, i když do vysílačky zůstává ležérní: „Tady ťuhýk, tady ťuhýk, podejte hlášení!“ Nu, a ve Zlaté hokejce se pak tvář uniformovaného strážníka na skútru přímo rozzáří, sotvaže jeho ucho zaslechne jméno slavného detektiva. A že mám svézt Fifinku za Holmepsem? „Samozřejmě!“ zasalutuje.
A nyní už jen stížnost k poslednímu Sherrykovu objevení se ve Čtyřlístku. Ne, nebylo důstojně využito. Křestní jméno Mistrovo zde opět absentuje a jeho práce se (a to je zoufalé) omezila na společenské představování svých kolegů: „To je Bernard Din. Světové eso. A zde Rin Tintin, slavný zvěd z Texasu. Mistr Filipes a lord Setr, moji přátelé, vyřešili už řadu případů.“ (Jde tu ovšem o narážku na Sayersové lorda Petra.)
Původní čísla Čtyřlístků jsou těžce dostupná, a tak ještě stručně k reedicím. Dáma s krokodýlem vyšla znovu roku 1999 v souboru Tajemství zamčené truhly. Zlatá hokejka znovu roku 1995 v souboru Tajemství bílého koně. Muž přes palubu znovu roku 1998 v souboru Ocelový oř. A Příliš mnoho detektivů vyšlo znovu roku 1996 v souboru Modrý přízrak. A teď, opravdu na závěr, už jen „rádobyžertovný přívažek“. I ptejme se: jaký byl vlastně Holmepsův vztah k Fifince?
Nu, oba jsou kresebně symbolizováni jako pejsci, že... a to je od ostatních i vymezuje. Fifinka, ovšem... upřednostňovala obvykle Myšpulína před Bobíkem a Pinďou (jak už postřehl nejen Janota) a jak již řečeno, právě Myšpulín byl Sherrykův přítel.
I ponechme v této chvíli dveře otevřené i dalším badatelům – analytikům... a všimněme si ještě Němečkem hezky vystižené počáteční nedůvěry Bobíka ke Sherrykovi. „Ten vyčmuchal ty, co padělali padesátníky?“ ptá se „prasátko“ ironicky v Dámě a jeho pohrdání se neukáže být na místě. Jenže... Možná měl Bobík přece ke své povýšenosti i důvod.
V Příliš mnoho detektivů totiž pak vypátrá přednášku lorda Setra tak rychle, že tím Sherryka doslova šokuje. Nic to ale už nemění na faktu, že jako detektiv ve Čtyřlístku Sherlock Holmes obstál. I jako Mistr převleků, dedukcí a zápasu. I co přítel dětí – a to bylo ostatně v těchto příbězích vždy tím hlavním. Tak tedy ČEST Sher(r)ykově památce!
A výzva jeho autorům. Vzkřísit, vzkřísit!!
