Nabízí se ovšem také paralela se světem zářivé bedýnky - nejen co do délky "vysílání" připomíná Čtyřlístek soap operu. Černobílé prostředí jasných vítězů, "pohádková" idyla, neměnné vztahy a charaktery, zvláštní trvalé bezčasí, obehranost některých témat a postupně upadající forma (a někdy, přiznejme, i obsah) připomínají - spíše v tom negativním smyslu - neustále nastavované nekonečné seriály (severo- i jiho-)americké produkce.
Zároveň je ale Čtyřlístek - v terminologii comicsu zámořského - čistou teamovkou. (Na rozdíl od většiny . ostatních čtyřlístkovských seriálů, stavěných na modelu samostatného hrdiny či dua hrdina-sidekick.) Není třeba lupou lovit těch několik málo českých "superhrdinů", když jedna taková partička pochoduje přímo středem domácích comicsových dějin: technokrat a hyperkutil Myšpulín, hulkovský ultrasvalovec Bobík, citlivý, ale i nabroušený "ženský element" Fifinka, odkopávaný - ale proto často využívaný jako zdroj nečekaných nápadů - vychcánek a sportovec Pinďa. Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc. Rozdíl mezi Čtyřlístkem a Fantastic Four je jen v původu a míře; není divu, že nám pak nějakých obzvláštních superhrdinů není zapotřebí…
Neméně ovšem - navážeme s působením výchovným - je zvířecí kvartet modelem rodiny. Pečlivá "maminka" Fifi, roztržitý, ale "správňák"-otec Myšpulín, machistický starší syn Bobík, ušlápnutý benjamínek Pinďa. Modelem rodiny sice občas rozdmýchané (však on si Bobík na Pinďu rád občas vyšlápne, a nad Myšpulínovými vynálezy se svorně protáčí šestero panenek), nicméně fungující - ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo, a dokud čtyři lístky drží pohromadě, zvládnout se dá všechno.
Odbočka pedagogická:
. Antimarihuanová sekvence ve Čtyřlístku 317: Kdo s koho rozproudila blahé paměti velkou diskusi - spustil ji článek v Tripmagu z května 2001, ve kterém Vlasta Beránek pod titulkem "Co s Vámi bude za dvacet let?" ilustroval na zkrachovalém Bobíkovi dopady dlouhodobého užívání drog. Ironie celé situace vynikne ve chvíli, kdy si uvědomíme, že oběma stranám šlo vlastně o totéž - o protidrogovou prevenci...
.
Ve svém výchovném tažení Čtyřlístek pokračoval i za prázdninové smrště open air festivalů a parties. Ukázku z aktuálního čísla 10/2003 doprovázíme víc než rychle se vynořivší reakcí aneb Konec trpaslíků na Boubíně vs. Úplněmálomoc vyndanej Čtyřlístek:
. . . .
V mnohém ale Čtyřlístek sbírá charakteristiky comicsu klubáckého - s přimhouřením očka můžeme z třeskoprského domku udělat klubovnu, a pak už jenom sledovat všechny ty vandry, tvořivé nápady, příjemně strávená odpoledne, spolupráci s dětmi, pomoc slabším, boje s partičkami na opačné straně barikády, všeliká ta detektivní dobrodružství etc. O typologické svérázi jednotlivých hrdinů, která je každé takové partičce vlastní, snad už není třeba se znova šířit…
. Není proto divu, že z podobně ambivalentního díla si někdo - dříve nebo později - pořádně vystřelí. Kromě živlovského Myšpulixu nebo huličských parafrází z časopisu Hondzík (čísla 28, 33 a 34) to jsou zejména šťavnatě přeletterované originály Petra Tomšů i poněkud lacinější Čtyřlístek jinak; v poslední době pak hojně diskutovaný soubor čtyřlístkovských parodií Dětem vstup zakázán.
Přesto však posice kultovního magazínu zůstává neotřesena - ba právě naopak: díky vzpomínkám na dětská léta dnes již stárnoucích rodičů a prarodičů si udržuje permanentní "tah", neboť právě skrze jejich peněženky se znovu a znovu dostává do rukou nejmladší generace. A stále je schopen v konkurenci obstát - a dost možná právě kvůli tomu, jak široký záběr má.
S třeskoprskými supermany na věčné časy!
-----
Jak trefně prohlašuje Berta v úvodu ke své realizaci, jde mu o otázku, co se s komiksem stane, když jeho postavičky zestárnou, a co tyto postavičky dělají v mezeře mezi jednotlivými díly. Je to podobný druh otázky, jaký si často kladou experimentální filmaři zkoumající podstatu svého média: Co je za rámem obrazu – kameraman a štáb, nebo pokračování světa fikce?, píše Petr Szczepanik v oponentském posudku na bakalářskou práci Zápisky z podzemí Lukáše Berty. Ten, veden rozporem mezi mediálním a každodenním životem hvězd, nahlédl do soukromí zestárlého Čtyřlístku – krizi středního věku třeskoprských hrdinů ilustruje existenciálně laděnými citáty ze stejnojmenné Dostojevského knihy, vloženými do Pinďových úst. Autorův projekt i ukázky z díla, včetně oponentského posudku, můžete najít na autorově osobní stránce: www.volny.cz/berty.
