. Myšpulín, Bobík, Pinďa a Fifinka byli našimi bohy, klaněli jsme se jim a potajnu hltali pod školní lavicí během nudných hodin fyziky. U sta korýtek! Myšlenka jedné knihy obsahující Prvních dvanáct nás tehdy ani nenapadla, koneckonců na tehdejší komiksu nepřející dobu by byla až příliš odvážná. Dnes jsou naopak takové publikace v módě a tak jistě nebylo náhodou, že po Rychlých šípech, Velké knize komiksů a jejích následovnicích, Kapitánu Klossovi a dalších se v patřičné formě konečně objevili i naši třeskoprští přátelé. Konečně… zdálo by se, že možná pozdě, ale vydavatelé jistě tušili, jaká je situace na současném trhu a ještě než se s knihou vytáhli jako Myšpulín s novým vynálezem, určitě si spočítali, jestli se jim vyplatí (s tím souvisí i doba, kdy dílko opustila pásy tiskáren - ta nakupování knih nejpřívětivější, vánoční). Navíc na úplný nedostatek památných sešitů si už dávno stěžovat nemůžeme. Krátce po listopadu ´89, během tehdejšího hektického komiksového boomu, kdy se vydalo ledacos, se ve formě čtyř spáskovaných balíčků po třech objevil jejich první reprint, pochopitelně zdaleka nedosahující oné neopakovatelné atmosféry rozdrbaných a zažloutlých originálů z konce 60. let.
. Jenže - vzhledem k současným možnostem bohužel - ani VKK Čtyřlístku nesahá svým předchůdcům po pupík. Nejde tady o ztrátu nenapodobitelné poetičnosti starých sešitů, tu nikdo ani neočekává. Ba ani o velký formát. (Jak to řešit, když některé vyšly jako A4 a jiné jako A5? Zmiňované reprinty volily menší formát.) Spíše chybí několik stupňů k jakési "dobré udělanosti" - máme rádi Čtyřlístek se vším všudy, proč tu tedy u všech zajíčků nenajdeme původní psané texty, charakteristický znak prvních dvanácti čísel? Právě jejich absence má na svědomí citelný a do očí bijící pocit ořezanosti, který ze stránek sálá jako dech proradného Záviše. Navíc se tím některé přechody mezi stránkami stávají hrubě nelogické až nesrozumitelné. Nedostatek doprovodného materiálu (zde reprezentovaný pouze náhledy jednotlivých obálek a úvodní předmluvou) téměř ani nezmiňuji, jelikož se jeví jako průvodní rys všech současných Velkých knih. Jejky! Uvědomíme-li si uvedená faux pas, chce se až brečet: stačilo přeci tak, tak málo a měli jsme tu "velkou knihu" hodnou toho označení. Takhle je Prvních dvanáct příběhů Čtyřlístku jen odfláknutým kouskem, jehož náprava bude v dalších letech prakticky nemožná: trh se na dlouhou dobu nasytil…
. Že Čtyřlístek milujeme, je z toho textu snad jasné. K obsahu a ději vlastního komiksu proto ani není třeba cokoliv říkat; "Prvních dvanáct" je opravdu klasika: roztomilá, naivní, místy nedotažená, ovšem o to upřímnější a sympatičtější:
Vynález profesora Myšpulína
Mezi piráty
V tajemném hradě
Čtyřlístek dobývá vesmír
Na divokém západě
V polárních krajích
Velké dobrodružství Čtyřlístku
Létající koberec
Ke třem planetám
Jeden den v Bubákově
Letem kulatým světem
Prázdniny na sněhu
Vynález profesora Myšpulína
Mezi piráty
V tajemném hradě
Čtyřlístek dobývá vesmír
Na divokém západě
V polárních krajích
Velké dobrodružství Čtyřlístku
Létající koberec
Ke třem planetám
Jeden den v Bubákově
Letem kulatým světem
Prázdniny na sněhu
A co bude dále? Podle nejčerstvějších informací se brzy dočkáme obdobného zpracování chronologicky následujících starších sešitů, snad až do padesátky; odhadem dvě knihy by na to mohly padnout. A doufám, že zodpovědné osoby se zachovají jako kamarádi a z jedničky si vezmou ponaučení, i když… já vím, že na tohle se teď u nás nehraje. Ale pro pět ran, bylo by to správné a Čtyřlístek by si to zasloužil!
