Start byl oficiálně stanoven už na 14. hodinu, kdy měla v horním patře knihkupectví začít beseda s novináři. V tu chvíli však určená místnost ještě zcela zela prázdnotou – pouze připravené občerstvení a bublinky ve víně napovídaly, že se tu chystají slavnostní a pěkné chvíle. Trpělivost – jak známo – plody přináší; brzy se začali trousit první novináři (a novinářky!), nutno podotknout, že jejich složení bylo poměrně ukázkové: list pozvaných obsahoval jména jako ČTK, Lidové noviny, Večerník Praha, Květy, Česká televize apod. a byť se jich z celkových 15 dostavila zhruba jen polovina, dá se hovořit o slušném mediálním pokrytí akce. To už se objevili i lidé z vydavatelství Čtyřlístek, takže na miniaturní ploše „konferenčního sálu“ to solidně vřelo. Dobrá paní za stolečkem rozdávala recenzní výtisky, v hladových ústech mizely chlebíčky, k dispozici byla i jakási tisková informace, fotoaparáty lapaly po zajímavých momentkách, k vidění bylo pár V.I.P. person jako Toman (bývalý šéfík ABC), Silver (Sarden, Opatsin), Jireš (Fantasyplanet), mezi tím vším se proplétali domácí organizátoři…
Asi o půl třetí odkudsi zaštěkal pejsek, zpoza báru vykoukl kocourek, . ozvalo se zachrochtání, zajíček zastříhal ušima a přikráčel si to pan Němeček, postarší elegán v kloboučku, kreslíř a ten první, na koho se vlastně nejvíce čekalo. Vzhledem k tomu, že ten druhý – scénáristka Ljuba Štíplová, ještě kdesi drbala Myšpulína po bříšku, promluvil šéfredaktor Jiří Čehovský. Stručně představil historii našich třeskoprských přátel, neopomněl vypíchnout statisícové náklady z 80. let ani boj s normalizačními byrokraty a pak přišly na řadu dotazy. Ty čím dál více směřovaly na Jaroslava Němečka a také na konečně dorazivší scénáristku, upovídanou a sympatickou stařenku. Točily se kolem obligátního: „Jak vlastně takový příběh vzniká? To se nejdříve nakreslí, nebo scénárista řekne jak se to má udělat?“
Zajímavější informace pustil šéfredaktor. Především, „velké knihy Čtyřlístku“ polezou na svět pravidelně v ročním intervalu (což znamená, že se příštích nejméně 15 let nudit rozhodně nebudeme). V rovině úvah jsou i velké . knihy jiných superhrdinů svádící k lákavé myšlence „Slavných příběhů Oldy a Poldy nebo Ježka Jožky“. O la la!!! Co se týče účasti kreslířů nastupující mladé generace (Grus, Jerie), těch se ve Čtyřlístku asi pravidelně nedočkáme – panuje spokojenost s těmi stávajícími a jejich tvůrčím stylem. Pokud už se objeví pochybnost, že některý ze seriálů není příliš úspěšný (což se mimochodem velmi těžko zjišťuje), dostane šanci někdo s podobnou kresbou…
To už sálek brali útokem nejmenší nedočkavci, po zuby ozbrojení památníčky a různě datovanými výtisky časopisu, takže se u stolků s oběma podepisujícími umělci vytvořila celkem slušná fronta.
Přes počáteční rozpaky celkem vydařená událost, plnící zřejmě svůj účel, v kontextu ostatních komiksových křtů jedna z nejlepších. Ukázala, jak moc důležitá je dobrá příprava - propagace (i když ta paradoxně v tomto případě tvořila nejslabší složku), pozvání správných lidí, pohoštění, atd. – jako základní předpoklad úspěchu; kvalitu vlastního produktu v to ani nepočítaje. A J. Němeček svůj podpis na předsádku originálně vkresloval!!!
Asi o půl třetí odkudsi zaštěkal pejsek, zpoza báru vykoukl kocourek, . ozvalo se zachrochtání, zajíček zastříhal ušima a přikráčel si to pan Němeček, postarší elegán v kloboučku, kreslíř a ten první, na koho se vlastně nejvíce čekalo. Vzhledem k tomu, že ten druhý – scénáristka Ljuba Štíplová, ještě kdesi drbala Myšpulína po bříšku, promluvil šéfredaktor Jiří Čehovský. Stručně představil historii našich třeskoprských přátel, neopomněl vypíchnout statisícové náklady z 80. let ani boj s normalizačními byrokraty a pak přišly na řadu dotazy. Ty čím dál více směřovaly na Jaroslava Němečka a také na konečně dorazivší scénáristku, upovídanou a sympatickou stařenku. Točily se kolem obligátního: „Jak vlastně takový příběh vzniká? To se nejdříve nakreslí, nebo scénárista řekne jak se to má udělat?“
Zajímavější informace pustil šéfredaktor. Především, „velké knihy Čtyřlístku“ polezou na svět pravidelně v ročním intervalu (což znamená, že se příštích nejméně 15 let nudit rozhodně nebudeme). V rovině úvah jsou i velké . knihy jiných superhrdinů svádící k lákavé myšlence „Slavných příběhů Oldy a Poldy nebo Ježka Jožky“. O la la!!! Co se týče účasti kreslířů nastupující mladé generace (Grus, Jerie), těch se ve Čtyřlístku asi pravidelně nedočkáme – panuje spokojenost s těmi stávajícími a jejich tvůrčím stylem. Pokud už se objeví pochybnost, že některý ze seriálů není příliš úspěšný (což se mimochodem velmi těžko zjišťuje), dostane šanci někdo s podobnou kresbou…
To už sálek brali útokem nejmenší nedočkavci, po zuby ozbrojení památníčky a různě datovanými výtisky časopisu, takže se u stolků s oběma podepisujícími umělci vytvořila celkem slušná fronta.
Přes počáteční rozpaky celkem vydařená událost, plnící zřejmě svůj účel, v kontextu ostatních komiksových křtů jedna z nejlepších. Ukázala, jak moc důležitá je dobrá příprava - propagace (i když ta paradoxně v tomto případě tvořila nejslabší složku), pozvání správných lidí, pohoštění, atd. – jako základní předpoklad úspěchu; kvalitu vlastního produktu v to ani nepočítaje. A J. Němeček svůj podpis na předsádku originálně vkresloval!!!
