Mignola, komiksový kreslíř a scénárista, strávil prvních patnáct let své kariéry rozkreslováním a inkováním (vytahováním tuší) takových komiksových hrdinů, jako je Batman od DC Comics nebo Daredevil od Marvelu. Problém spočíval v tom, ze superhrdinové Mignolu nudili. Nebylo to zrovna to pravé, co chtěl vytvářet. Chtěl něco víc.
“Chtěl jsem cítit to, co jsem cítil, když jsem čítával hororové příběhy o upírech, monstrech a dalších folklorních bytostech”, říká Mignola. “Jestliže jsem měl kreslit to, co jsem chtěl tvořit, musel jsem si vytvořit svou vlastni věc.” Jinými slovy, potřeboval Hellboye.
V Mignolových comicsech se Hellboy, který je fakticky šelmou apokalypsy, stal největším paranormálním vyšetřovatelem, mařícím plány všemožným duchům, skřetům a dalším příšerám po celém světě. V „reálném“ světě se pak stal hlavním hitem začínajícího vydavatelství Dark Horse v Portlandu ve státě Oregon. Přenesme se o dekádu dopředu – do kin se dostává film Hellboy s Ronem Perlmanem, ztělesňujícím rudého ďábla…
Reportér: Tvoje hellboyovské příběhy mají rozmanitý folklorní původ (irský, britský, japonský) a trochu i vychází z americké brakové literatury. Dá se tedy usoudit, ze jsi byl jako dítě nadšený čtenář?
Mike Mignola: Od té doby, co jsem v šesté třídě objevil Drákulu, jsem ponořen do literatury nadpřirozena. Drákula mě přivedl k dalším upírským příběhům a ty mě přivedly k dalším folklorním variantám, až se nakonec všechny tyhle vlivy staly pozadím pro hellboyovské příběhy.
R: V době, kdy jsi vytvořil Hellboye, jsi už za sebou mel slušnou kariéru jako komiksový kreslíř. Proč ses rozhodl začít i s psaním?
MM: Jednoduše jsem neviděl ten druh scénářů, které jsem chtěl kreslit. Po deseti letech kreslení mi začali docházet superhrdinové, které jsem mohl rozkreslovat. Dělal jsem Batmana, dělal jsem Daredevila; moje kresba se nehodila na hrdiny typu Superman, takže jsem se rozhodl vytvořit něco svého.
R: A to byl Hellboy…
MM: Ano, oslovil jsem Johna Byrnea a požádal ho, aby mi napsal nějakou povídku ala H. P. Lovecraft a převedl mi ji do scénáře. Ale stalo se to, ze jsem zápletky sepisoval sám a v podstatě jsem ho žádal, aby mi to přepisoval do mých kreslířských stran a vpisoval do nich slova. Asi to opravdu nebylo fér a nakonec mi proste řekl: “Miku, ty mě nepotřebuješ,” a nechal mě to dělat samotného.
Hellboy není moc velký detektiv
R: Odkud Hellboy pochází – tedy kromě pekla, samozřejmě?
MM: Za prvé, chtěl jsem udělat nadpřirozený detektivní příběh, který jsem psal o chlapíkovi, vyšetřujícím paranormálie, ale taky jsem věděl, že by se mi kreslení lidského hrdiny po letech a letech opakování znudilo, a že jsem tedy musel udělat něco jiného. Hellboy se tak nějak vyklubal ze všeho toho folkloru, který jsem přečetl. Ale v podstatě on je já. Dělá, co bych dělal já v jeho situacích a mluví mým hlasem.
R: Hellboy není typický postmoderní komiksový hrdina, který si láme hlavu s tím, zda dělá správnou věc. Kde jsi sebral tohle nepochybování o účelu?
MM: Nechtěl jsem jednoho z těch hrdinů, kteří vysedávají na kostelním chrliči a bědují nad svým osudem. Chtěl jsem chlapíka, který by prostě dělal svoji každodenní práci. Proto bylo pro mě důležité zasadit původ příběhu do čtyřicátých let, abych mu dal stejnou atmosféru tvrdosti a dělnosti, jakou měli američtí vojáci za druhé světové války. Hellboy dělá to, co dělat musí a netráví moc času tím, ze by nad tím přemítal.
R: A taky je pěkně drsný.
MM: Tohle pochází od mého otce. Pracoval v továrně na nábytek. Každý den se vracel domu všelijak podivně pořezaný. Povídal o tom, jak tahal hřebíky z palce svým kolegům. Byl to drsný, opravdu drsný chlap a já ho jako dítě povazoval za svým způsobem nezničitelného…
R: Hellboy je popisován jako “největší paranormální vyšetřovatel světa”, ale on to v podstatě není moc velký detektiv. Obvykle prostě najde toho svého záporňáka a vymlátí z něj duši.
MM: Jo, no, to je protože nejsem obzvláště chytrý. Nejsem dobrý v psaní nějakého záhadplného příběhu, ve kterém se najde stopa jednou tu a podruhé tam. Mám rád jednoduché, přímé příběhy typu tady jsou dobří hoši a tam jsou špatní hoši.
Můj styl spousta lidí nesnáší
R: Pobavme se trosku o Tvém uměleckém stylu. Je velice hranatý s prudkými kontrasty a velkým důrazem na černé plochy. V komiksu je to, myslím, jeden z nejvyhraněnějších stylů vůbec. Ovlivnil Tě někdo?
MM: Nikdy jsem nenašel umělce, o kterém bych řekl: “Chci vypadat jako tenhle autor.” Přečetl jsem hodně hororových komiksů a starých brakových časopisů. Když jsem začínal, můj původní styl se mi hrozně nelíbil. Experimentoval jsem a časem se vyvíjel a přecházel na stále ostřejší linku a černější a kontrastnější obrázky. Je to styl, který spousta lidí nesnáší.
R: Ale pro Hellboye se zdá být perfektní.
MM: Opravdu jsem se v době, kdy jsem začínal s Hellboyem, radikálně měnil. Myslím, že ze mě vydoloval to nejlepší. Momentálně se dostávám do pozice, kdy něco vytvořím a jsem s tím spokojený. V minulosti jsem něco dokončil a bylo to: “Jak to můžu opravit?”
R: Když mluvíme o stylu, kde u všech všudy Hellboy přišel ke své obrovské kamenné ruce?
MM: To je salut Jacku Kirbymu (vytvořil Kapitána Ameriku, Fantastickou čtverku a Avengers). Je to kladivo Thora nebo štít Kapitána Ameriky nebo velká kamenná ruka Thinga. Je to vzdání pocty.
R: Jak se Ti líbí Hellboyovo převedení do filmu?
MM: Myslím, že je to velice věrné převedení. Vizuálně je to téměř přesně podle komiksu. Ron Perlman, well, je opravdu jediný správný herec. A Hellboy zní právě tak, jako v mé hlavě. Je to skvělé.
Daniel P. Finney, STLToday
