Kafka, Hospodin, Hrabal a ti druzí
Tvorba jakéhokoliv díla chce odvahu. Ještě větší odvahu člověk potřebuje, když si usmyslí nově pojmout už respektované dílo jiného umělce. Peter Kuper si musel asi hodně věřit, když se pustil do komiksového zpracování Kafkovy Proměny, jednoho z . největších literárních klenotů dvacátého století. Troufalost pánů Mika Maddoxe a Jeffa Andersona šla ještě dál, jinak by nemohli pracovat na svém velkoryse pojatém projektu Kreslené bible. Obojí ale dle mého názoru překonala adaptace Příliš hlučné samoty, protože Hrabalův lyrický text je nesen těžko sdělitelnou atmosférou, která se brání obvyklým komiksovým úpravám. Kafkovo dílo může lákat výtvarníka k originálnímu zobrazení přeměny Řehoře Samsy v odporný hmyz, bible má mnoho míst přímo burcujících umělcův talent. Co v tomto světle nabízí slavná novela českého spisovatele? Komorní příběh dělníka Haňti, zalezlého celý život ve sklepení sběrny odpadu, kde během lisování starého papíru neustále medituje o životě. Pro ostatní postavy zbyl prostor ve vzpomínkách hlavního aktéra, dialogů je pomálu, akce směřující k rozuzlení něčeho, co běžně nazýváme zápletkou, se v pravém slova smyslu nekoná. Dovedete si představit větší počet prakticky nepřekonatelných nástrah pro komiksového scénáristu?
Lekce pábení ze země galského kohouta
Ten odvážlivec se jmenoval se Lionel Tran a slouží mu ke cti, že nepodcenil přípravu. Ta trvala několik let a neobnášela jen pečlivou analýzu původního textu (ve Francii Hrabalova kniha vyšla už v roce 1983, u nás až v roce 1989 - do té doby v Čechách kolovala jen její samizdatová verze). Scénárista navíc strávil dva roky prací v tiskárně, kde důvěrně poznal prostředí blízké tomu z Haňťova života. Tranova přítelkyně, Valérie Bergeová, vytvořila řadu snímků zachycujících dělnické čtvrti Lyonu, které mají podobný genius loci jako některé části Prahy. Výtvarník Ambre s přispěním dodaných fotografií pak pro samotné album vytvořil netradiční kresby imitující kovoryt. A pečlivost se vyplatila.
. Trojice autorů se nesnažila různorodé motivy přerývaného Haňťova vyprávění otrocky zachytit do jednotlivých komiksových políček. To by vznikla maximálně beztvará slepenina (pokud vůbec!) a ne jednolitě působící dílo. Místo toho komiksoví tvůrci obrazem citlivě napodobili styl, jakým Bohumil Hrabal komponoval své dílo. Pražská periferie, knihy jako odpad čekající na sešrotování, lidi z okraje společnosti - to všechno jsou na první pohled nevábné prvky, ze kterých ale vyrůstá neopakovatelná Haňťova imaginace. Komiksové obrázky pohybující se někdy na hranici abstrakce mají v divácích navodit podobnou náladu. Pro Ambreho pseudorytiny je typická melancholická nostalgie po starých dobrých časech i zvláštní důstojnost, ať už zachycují třeba hospodské zátiší nebo detail presovacího stroje. Častá výtka na adresu kreslených seriálů, že kresby ničí čtenářovu představivost, v případě Příliš hlučné samoty neobstojí. Textová a obrázková část komiksu jsou dvě do značné míry samostatné roviny, které se ale navzájem obohacují.
Glum mezi francouzskými intelektuály ala Mot
České vydání se od francouzského originálu, prezentovaného na pražském veletrhu, ve dvou ohledech liší. Novým kladem je pevná vazba, negativněji už hodnotím upravení původního spíše čtvercového formátu na jednotný rozměr glumovské edice. Naopak písmo si plně zachovalo krásu francouzského originálu – kreslíř Ambre se totiž uvolil znovu napsat rozsáhlý text, tentokrát v našem jazyce. Haňťův monolog vepsaný do jednotlivých polí připomíná pomíjivé vzkazy na malých útržcích papíru. Pokud se odhlédne od hříšku v podobě předložek a spojek psaných na koncích řádků, tak může Francouzův lettering aspirovat na české komiksové ocenění ve své kategorii!
. Těžko se hledá komiks v českých knihkupectvích, který by šlo přirovnat k albu Příliš hlučná samota. Určitou podobnost lze najít s nenápadným titulem nazvaným Bondy - Velmi volně podle sklepních prací Egona Bondyho. Oba komiksy postrádají konvenční příběh, slova jsou pokaždé hlavním nositelem děje a obě adaptace se opírají o literární tvorbu českých undergroundových literátů. Ani jedna ze zmíněných knih se s největší pravděpodobností mezi bublinomilnou komunitou nestane bestsellerem. O to větší šance má francouzské album zabodovat mezi náročnějšími čtenáři beletrie, kteří zatím kouzlu kreslených příběhů nepřišli na chuť. Ať už patříte k jedné nebo druhé skupině, přepis Příliš hlučné samoty si určitě zaslouží vaši pozornost. Minimálně jako důkaz, že komiksové prostředky dokáží se ctí uchopit i dílo na první pohled tak vzdálené možnostem devátého umění jako je Haňťova litanie o světě…
Tvorba jakéhokoliv díla chce odvahu. Ještě větší odvahu člověk potřebuje, když si usmyslí nově pojmout už respektované dílo jiného umělce. Peter Kuper si musel asi hodně věřit, když se pustil do komiksového zpracování Kafkovy Proměny, jednoho z . největších literárních klenotů dvacátého století. Troufalost pánů Mika Maddoxe a Jeffa Andersona šla ještě dál, jinak by nemohli pracovat na svém velkoryse pojatém projektu Kreslené bible. Obojí ale dle mého názoru překonala adaptace Příliš hlučné samoty, protože Hrabalův lyrický text je nesen těžko sdělitelnou atmosférou, která se brání obvyklým komiksovým úpravám. Kafkovo dílo může lákat výtvarníka k originálnímu zobrazení přeměny Řehoře Samsy v odporný hmyz, bible má mnoho míst přímo burcujících umělcův talent. Co v tomto světle nabízí slavná novela českého spisovatele? Komorní příběh dělníka Haňti, zalezlého celý život ve sklepení sběrny odpadu, kde během lisování starého papíru neustále medituje o životě. Pro ostatní postavy zbyl prostor ve vzpomínkách hlavního aktéra, dialogů je pomálu, akce směřující k rozuzlení něčeho, co běžně nazýváme zápletkou, se v pravém slova smyslu nekoná. Dovedete si představit větší počet prakticky nepřekonatelných nástrah pro komiksového scénáristu?
Lekce pábení ze země galského kohouta
Ten odvážlivec se jmenoval se Lionel Tran a slouží mu ke cti, že nepodcenil přípravu. Ta trvala několik let a neobnášela jen pečlivou analýzu původního textu (ve Francii Hrabalova kniha vyšla už v roce 1983, u nás až v roce 1989 - do té doby v Čechách kolovala jen její samizdatová verze). Scénárista navíc strávil dva roky prací v tiskárně, kde důvěrně poznal prostředí blízké tomu z Haňťova života. Tranova přítelkyně, Valérie Bergeová, vytvořila řadu snímků zachycujících dělnické čtvrti Lyonu, které mají podobný genius loci jako některé části Prahy. Výtvarník Ambre s přispěním dodaných fotografií pak pro samotné album vytvořil netradiční kresby imitující kovoryt. A pečlivost se vyplatila.
. Trojice autorů se nesnažila různorodé motivy přerývaného Haňťova vyprávění otrocky zachytit do jednotlivých komiksových políček. To by vznikla maximálně beztvará slepenina (pokud vůbec!) a ne jednolitě působící dílo. Místo toho komiksoví tvůrci obrazem citlivě napodobili styl, jakým Bohumil Hrabal komponoval své dílo. Pražská periferie, knihy jako odpad čekající na sešrotování, lidi z okraje společnosti - to všechno jsou na první pohled nevábné prvky, ze kterých ale vyrůstá neopakovatelná Haňťova imaginace. Komiksové obrázky pohybující se někdy na hranici abstrakce mají v divácích navodit podobnou náladu. Pro Ambreho pseudorytiny je typická melancholická nostalgie po starých dobrých časech i zvláštní důstojnost, ať už zachycují třeba hospodské zátiší nebo detail presovacího stroje. Častá výtka na adresu kreslených seriálů, že kresby ničí čtenářovu představivost, v případě Příliš hlučné samoty neobstojí. Textová a obrázková část komiksu jsou dvě do značné míry samostatné roviny, které se ale navzájem obohacují.
Glum mezi francouzskými intelektuály ala Mot
České vydání se od francouzského originálu, prezentovaného na pražském veletrhu, ve dvou ohledech liší. Novým kladem je pevná vazba, negativněji už hodnotím upravení původního spíše čtvercového formátu na jednotný rozměr glumovské edice. Naopak písmo si plně zachovalo krásu francouzského originálu – kreslíř Ambre se totiž uvolil znovu napsat rozsáhlý text, tentokrát v našem jazyce. Haňťův monolog vepsaný do jednotlivých polí připomíná pomíjivé vzkazy na malých útržcích papíru. Pokud se odhlédne od hříšku v podobě předložek a spojek psaných na koncích řádků, tak může Francouzův lettering aspirovat na české komiksové ocenění ve své kategorii!
. Těžko se hledá komiks v českých knihkupectvích, který by šlo přirovnat k albu Příliš hlučná samota. Určitou podobnost lze najít s nenápadným titulem nazvaným Bondy - Velmi volně podle sklepních prací Egona Bondyho. Oba komiksy postrádají konvenční příběh, slova jsou pokaždé hlavním nositelem děje a obě adaptace se opírají o literární tvorbu českých undergroundových literátů. Ani jedna ze zmíněných knih se s největší pravděpodobností mezi bublinomilnou komunitou nestane bestsellerem. O to větší šance má francouzské album zabodovat mezi náročnějšími čtenáři beletrie, kteří zatím kouzlu kreslených příběhů nepřišli na chuť. Ať už patříte k jedné nebo druhé skupině, přepis Příliš hlučné samoty si určitě zaslouží vaši pozornost. Minimálně jako důkaz, že komiksové prostředky dokáží se ctí uchopit i dílo na první pohled tak vzdálené možnostem devátého umění jako je Haňťova litanie o světě…
