Jiní hrdinové najdou k pozitivnímu přístupu cestu ihned; když si začnou uvědomovat své možnosti, nenapadne je prostě nic jiného, než je využít ve prospěch dobra.
Aby se hrdinům ulehčil výběr protivníků, jsou většinou jejich nepřátelé ztělesněním čistého zla, ať už k němu přišli jakkoliv. Tato motivace zločinců slouží také k tomu, aby se mohlo odhlédnout od sociálních faktorů působících zločinnost. Superhrdinové až na výjimky své nepřátele nenapravují, ale snaží se je totálně eliminovat. Poslední dobou se už v některých časopisech objevili zločinci se sociální motivací a náprava byla hledána v odstranění příslušného sociálního zla. Je tedy pravda, že klasický superhrdina je indiferentní ke zdrojům zla, že vidí svět v omezených intencích střední třídy, ke které většinou patří. Tento postoj se však také vyvíjí, jak už jsem dříve ukázal, a motivace hrdinů se začíná stávat komplexnější, začíná přihlížet k sociální realitě americké společnosti.
Tajná identita
Tajná identita je nutná složka každého superhrdiny. Každý z nich má dva životy, jeden, ten pravý, do kterého se zrodil a v kterém je jako každý jiný občan; superhrdinové jsou v těchto životech pravým opakem svého super-já, slabí a zranitelní. Druhý život je život superhrdiny, oblečeného do nejfantastičtějších trikotů a plášťů. Jedinou výjimkou je Superman sám, neboť on je ve skutečnosti Superman a Clark Kent je jen maska.
V oblečení nacházejí Reitberger a Fuchs moderní verzi jedné z nejklasičtějších lidských snah, hrdina se snaží už svým zjevem zastrašit ono substanciální zlo, proti kterému bojuje. Africký kouzelník s absurdní maskou vymítající duchy v dnešním světě.
I vzhled v trikotu se postupně mění. Zatímco z počátku byli hrdinové kresleni s absurdními svaly, jak tomu bylo v době zrodu kulturismu a nadšení z každého dalšího centimetru objemu svalu, dnešní hrdinové se vracejí ke klasickému řeckému ideálu harmonie.
Tajná identita slouží autorům často k rozehrání milostného trojúhelníku. Tak Superman i Thor jsou milováni dívkami, které ve své superpodobě odmítají, zatímco ve své podobě občana je milují. Protože však jako občané vystupují v nepříliš přitažlivých podobách, jsou dívkami odmítáni. Dochází tím k vnitřnímu napětí v superhrdinově duševním životě. Hrdina se tak vlastně stává masochistou, který obětovává i svůj potencionální milostný život ve prospěch svého poslání.
V zásadě však má toto rozdělení osobnosti sloužit k tomu, aby se umožnilo člověku ušlápnutému břemenem všedního života povznést se do světa představ. Vždyť kdo ví, zítra se mohou v těle toho kterého nenápadného, nic neznamenajícího človíčka objevit schopnosti, které mu umožní zachraňovat jiné, prosazovat zákon, být obdivován atd.
Tento text je součástí diplomové práce Daniela Kumermanna Comics - úvod do problematiky, FF UK, Praha 1977. Redakčně upraveno.
