„Mýtus je zde právě proto, aby nás spojil s oblastmi psýchy. Svými obrazy v nás oživuje síly, které byly lidské duši vždy vlastní a které skrývají vědomosti druhu, moudrost, jež pomáhala člověku kráčet staletími.“ (Carl Jung)
Mytologické prvky v této práci spojují jak mytologii vytvářenou komiksem (nová mytologie), a utvařující komiks, tak symboly, odvozované od tradičního mytologického nazírání na svět (tradiční mytologie). Komiks používá tradiční mytologii a obohacuje ji o nové prvky, a dokonce dokáže vytvářet vlastní svébytnou mytologii. Tento proces je vyvolán vědomě (uměleckým zpracováním, tj. vytvářením mytologie), ale i nevědomě (pouhým převyprávěním, tj. používáním mytologie): „Každý opakovaný přednes mýtu nebo lidového vyprávění je novým výtvorem“. Mytologie je komunikačním kódem k pochopení sdělení komiksu, ať už zábavných či kulturních.
Cílem práce je osvětlit, jaké mytologické prvky komiks používá, a jak se tyto prvky váží na umění, kulturu i společnost (způsob výzkumu vysvětlím v kapitole Definice komiksu: Vzorek používaných komiksů).
Mytologie neskončila ve starověku, mytologie nás provází i dnešním světem, a mytologické prvky se transformují spolu s námi, proto si zaslouží pozornost. Neboť mytologie vypráví lidské počátky i lidské konce.
Moderní doba je stále více ochuzována o sakrální symboly a výjevy, „které nás celá jedna ikonologická tradice navykla nacházet“. Současné umění (a to masově komunikované nejvíce) se ale opět navrací k symbolům a mytizaci: vrací do lidského života mýty, které byly po dlouhá tisíciletí citlivě vnímány, a bez nichž je člověk uprostřed dějin a dění nutně osamělý až vykořeněný. K opětovné mytizaci dochází v procesech masové komunikace, stejně jako v primitivních společnostech.
Mytologickou funkci komiksů můžeme snadno dokázat na faktu, že jsou vydávány v celkovém počtu jedné miliardy výtisků ročně a tímto masovým působením se komiks vyrovná (nebo spíše nahrazuje) účinnost velkých mytologických výjevů, které k lidskému společenství neodmyslitelně patří. Lidé v mýtech spatřují kromě světa i sama sebe, anebo v nich alespoň chtějí spatřovat svou lepší (vysněnou) identitu (superhrdinskou). Taková projekce může dojít až k paradoxním skutečnostem, kdy se vyprávěný příběh (komiks) mytizuje natolik, že se prolíná až do reality .
