. Sto čtyřicet temných stránek onoho tvora zaznamenal americký alternativní tvůrce Daniel Clowes a nazval je Jako sametová rukavice odlitá ze železa. Album popisuje osudy poněkud nanicovatého chlapíka jménem Clay Loudermilk, který při návštěvě pornokina spatří svou bývalou přítelkyni v mimořádně bizarním filmu. Protože od něj dívka před časem odešla, aniž by znal příčinu, zatouží se s ní znovu setkat a vyjasnit si někdejší vztah. Clay začne pátrat po původu filmu a vydá se na cestu, která se záhy ukáže být daleko bizarnější než viděný snímek. Postupně potká dlouhou řadu podivných a ještě podivnějších lidí i tvorů a stane se nechtěným účastníkem či alespoň pozorovatelem událostí, jejichž logika mu – stejně jako čtenáři – obyčejně z větší části uniká. Navzdory tomu se hlavnímu hrdinovi nakonec přece jen podaří téměř dosáhnout cíle. V té době jsou už ale jeho někdejší dívka (dobrovolně) i on sám (nechtěně) natolik zapleteni do podivných dějů kolem sebe, že se z nich ani jeden z nich nedokáže vymanit se zdravou kůži.
Snažit se hledat nějaké jednoznačné poselství tohoto komiksu by zřejmě nemělo valný smysl. Blíže pravdě bude výklad, že dílo navazuje na surrealistické chápaní umění a jako výplod Clowesovy fantazie představuje otisk temných hlubin jeho podvědomí, který je ovšem autorem záměrně a s ironickým nadhledem dále deformován. Z tohoto pokřiveného zrcadla vystupuje Clowes jako člověk s řadou nadsazených rysů, jež by se automaticky daly očekávat od alternativního autora – nemá v lásce establishment a policii zvlášť („Má drahá, co by s náma policie dělala? Mají dost práce s otravováním umělců!“), až obsesivně ho fascinuje produkce televize a masová kultura vůbec a samozřejmě je též uhranut sexem v jeho co možná nejupocenější podobě. Vedle toho ovšem dílem probleskuje výrazný smysl pro humor, třebaže většinou v těch nejtmavších možných odstínech.
. Pokud bychom chtěli poodhrnout autorovu rozšklebenou masku, velkou část postav, které komiksem proplouvají, se zdá spojovat jejich osamělost. Z touhy po jejím umlčení se pak odvíjí jejich vykolejenost a podivínství (zpřítomněním trýznivosti lidské samoty se ostatně album Jako sametová rukavice odlitá ze železa místy blíží Jimmymu Corriganovi Chrise Warea). Pocit odcizení ostatně úspěšně evokuje i Clowesova kresba, která je mimořádně chladná a místy téměř působí dojmem, jako by komiks v tuši vytahoval automat – přesný a emoce postrádající. Kdybych měl použít jediné slovo, které by vystihovalo tenhle komiks, zřejmě by to bylo slovo znepokojivý. Pocit, který vám po přečtení zůstane, nebude s velkou pravděpodobností spadat do kategorie těch libých, nicméně příběh se vám zakousne do mozku a budete muset vynaložit určité úsilí, abyste ho ze sebe setřásli. Možná to nezní úplně lákavě, ale mám za to, že podobné komiksy mají větší smysl než mainstreamové počiny, u kterých se čtenář dobře pobaví, ale druhý den už po nich ani nevzdechne.
Co se českého provedení týče, překlad místy malounko drhne, jako by se jeho autorovi ne vždy úplně podařilo naladit na správnou jazykovou rovinu. Na škodu by též nebyla ještě jedna korektura, která by vychytala některá chybějící diakritická znaménka. Vedle toho by bylo zajímavé zjistit, zda byl font Comic Sans použit kvůli své anonymnosti, nebo prostě proto, že byl nejsnáze dostupný. Celkový dojem z českého vydání je ale přes tyto drobné výhrady příznivý, album má skvělý tisk, kvalitní křídový papír a jako celek dokládá, že si na jeho přípravě dal vydavatel opravdu záležet.
