Stripy se poprvé objevily v Británii až v letech dvacátých, a to pouze ojediněle. První list, který comics uvedl, byl Daily Mirror. Avšak významné listy dodnes uvádějí comics pouze v neděních přílohách a The Times dosud nedošly ani tak daleko. Comics jsou tedy odkázány na střední a bulvární listy, případně na provinciální.
Nejlepší britský strip, který slaví úspěchy všude po světě, je Andy Capp od Rega Smythe. Hrdina stripu je povaleč a lenoch, jehož jedinými zájmy jsou fotbal, spánek, pivo a dívky v místní hospodě. Jeho žena se o něho mezitím stará, pracuje, aby ho uživila. Andy Capp došel své popularity nejspíše proto, že v Americe, kde se velká většina comics zabývá mužem ušlápnutým ženou, je Andy Capp příjemným osvěžením.
. Další britský strip populární v Americe je Fred Bassett od Alexe Grahama, Jak jméno říká, je hlavní charakter baset, který nemluví, jen se s lehkou ironií dívá na činy rodiny, u níž žije. Fred je ryzím ztělesněním toho, co se nazývá anglický humor. Dva výše jmenované stripy pronikly daleko mimo britské území. V samotné Británii jsou ještě další populární stripy.
Tiffany Jones je melodramatický příběh mladé dívky od Pata Tourreta. Mladá hrdinka je také ve stripu Varoomshka od Johna Kenta. Ten je ale spíše než romanticky zaměřen politicky. O politice a hlavně odborovém hnutí je strip zvaný Flook od Wallyho Fawkese. Tento strip je prakticky nesrozumitelný bez předchozí dobré znalosti britské odborové situace. Odbory jsou vůbec velice oblíbeným tématem v Británii. Svědčí o tom třeba Wack od Hugha Morrena nebo The Fosdyke Saga od Billa Tidyho.
. Velice oblíbený a velice jemně a jednoduše kreslený je strip Bristow od Franka Dickense, který se zabývá drobnými pletichami malých úředníčků. Běžným rodinným životem se zabývají The Gambols od Barryho Applebye a Couples od Mela Calmana. V poslední době je velmi populární strip o životě Teenagera: Clive od Anguse McGilla. Děti jsou zase námětem stripu The Perishers od Dennise Collinse. Tento strip stejně jako Peanuts skrývá v pozadí daleko více než se s z dětských příhod může zdát.
Celkově se dá o britských comics říci, že jsou na dobrém průměru a že je škoda, že omezení daná zájmem tisku jim dlouho nedovolovala se více rozvinout.
. Britské comic books jsou v daleko horším stavu než stripy a to začaly existovat daleko dříve než americké. První, Comic Cuts a Comic Chips, vznikly již v roce 1890 u Amalgamated Press. Fakt, že časopis Chips existoval až do roku 1953 víceméně nezměněn, svědčí o tom, že na poli comic books byl od 18. století učiněn opravdu malý pokrok. Tyto časopisy jsou vlastně sbírkami originálních stripů. Časopis tak nese deset až dvacet hrdinů, z nichž má každá svou jednu či dvě stránky, a neustále pokračuje. Ani jeden charakter se proto nemůže pořádně rozvinout a všechny zůstávají ve stadiu infantility.
Britské comics se také dlouho vyrovnávaly s bublinami. Ještě dnes běží comics, kde má každý obrázek pod sebou krátký vysvětlující text; nejedná se tedy o comics jako takové, ale o ilustrované příběhy.
Za nejlepší důkaz nekvalitnosti britských comic books slouží to, že jejich čtenáři, kterých bylo dodnes odchováno dosti generací, si na rozdíl od Ameriky na své dětské comics v dospělosti vůbec nevzpomenou.
I když se dnes zlepšila kvalita kreseb a tisku, zůstávají časopisy jako Beano a Dandy, které patří k nejpopulárnějším, na stejné úrovni jako Chips či Comics Cuts a není proto naděje, že v dohledné době se comics books v Británii rozvinou do podoby svébytného sdělovacího prostředku jako jinde ve světě.
Tento text je součástí diplomové práce Daniela Kumermanna Comics - úvod do problematiky, FF UK, Praha 1977. Redakčně upraveno.
