Mužští hrdinové humoristických komiksů v sobě zahrnují rodinné typy, tedy manžele. Ti sice měli v komiksu stěžejní roli, i přesto byli šikanováni manželkami, a tak působili vedle svých žen jako drobní nešikové; manželky je utiskovaly nejen svým vzrůstem, ale i svou vůlí a výřečností. I když hrdina bývá standardně větší, urostlejší, zejména zdatnější (jak fyzicky, tak duševně), v rodinných komiksech je muž, tedy manžel, v podstatě bezmocný a nepoužitelný pro rodinné záležitosti, natož pro „větší“ úkoly. Žena je v tomto případě vládkyní. Manžel Ferd´nand (ze stejnojmenného komiksu) byl například natolik nevýrazný, málomluvný, že tím způsoboval neštěstí své rodině – manželce a dceři. O něco méně submisivní je Al Cappův Li´l Abner vůči své ženě Daisy, anebo Dagwood ve stripu Blondie (vznikl v roce 1930 a v polovině 50. let se objevoval v 1300 listech) Chica Younga. Ovladatelný je i Charlie z Peanuts Charlese Schulze (ačkoli je Charlie dítě, svět komiksu Peanuts karikuje dospělé, a tak můžeme Charlieho zařadit i do kapitoly mužských hrdinů, ne přímo do kapitoly Dítě). Charlie je naprosto neschopný, až flegmatický - to je také zřejmě jediný možný způsob, jak se vyrovnat se smolařskou povahou a (pod)průměrností.
Od muže rodinného typu jsme se dostali k dětským hrdinům, kteří vystupovali většinou jako uličníci. Ponaučení, které čtenář příběhem (tedy vyprávěním o uličnictví) získal ale s sebou neslo i potrestání uličníků, a to ne ledajaké. Mohlo dojít i na jejich smrt (Max a Moritz). Prvotní komiks se totiž vyznačoval pichlavým a drastickým humorem. Strefoval se do společenských tříd, národnosti, a nic mu nebylo svaté.
Postupem času se v komiksu místo humorné složky prosazuje dobrodružná a detektivní: ve 30. letech se zrodilo další téma komiksu - detektivka; vznikl jeden z nejznámějších detektivů – Dick Tracy Chestera Goulda, „jako reakce na gangsterismus let prohibice a na zkorumpovanost policie“ (Kumermann Daniel, Comics – Úvod do problematiky). Dick Tracy se nebojí zločinu, nebojí se ničeho. Tvrdě jde za svým – za potíráním kriminality. Dick Tracy se na dráhu detektiva dal podobně jako Batman – vlivem událostí – byl navštívit svou snoubenku, aby požádal jejího otce o ruku; v ten okamžik ale bandité otce zastřelili, protože jim odmítal vydat peníze... Tracy se krátce nato dal ke kriminální polici, aby se mohl pomstít. Tento typ hrdiny ovlivnil i literaturu, která se v podobě detektivní tvrdé školy transformovala až později. Dalším věhlasným pronásledovatelem zločinu byl Spirit z roku 1940. Spirit byl zločincem sražen do bezvědomí, a když se probral, nechal vypravit svůj falešný pohřeb, aby se mohl stát maskovaným hrdinou.
Dobrodužným komiksem byl například Terry and the Pirates, Steve Canon, Brick Bradford, který ke svým neuvěřitelným dobrodružstvím využíval časový gyroskop – jednoduchou pomůcku k vytvoření zajímavého děje.
V roce 1929 se poprvé objevil i Tarzan R. Fostera, který je odrazem hledání přírodních kořenů člověka a kterého by Rousseau nazval „ušlechtilým divochem“. I přes svůj původ (Tarzan vyrůstal „sám“ v džungli, ve společnosti zvířat) je totiž Tarzan duševně vyspělý, vnímá morální principy podobně jako „moderní“ člověk, ale zároveň je obohacen o přírodní moudrost a svobodu. Technologický pokrok ho neláká, ani neděsí, jako je tomu u části generace třicátých let.
Počínaje rokem 1937 komiks začíná vyprávět příběhy „hrdinů dvou tváří“, což naprosto změní další vývoj komiksu. Rodí se superhrdinský komiks a díky němu nastává obrovský rozmach komiksu. „Hrdinové dvou tváří“ jsou sice lidmi, majícími běžné zaměstnání, ale zároveň superhrdiny. Patří mezi ně Batman, Superman, Kapitán Marvel atd. Tito hrdinové musí používat kostýmy, které si sami vytvoří, aby nebyli okolím rozpoznáni. Tají své výjimečné schopnosti, aby mohli anonymně zachraňovat svět. Roku 1938 se rodí nejznámější z hrdinů dvou tváří – Superman. Superman byl svými rodiči zachráněn před zkázou jeho domovské planety a jako poslední žijící Kryptoňan přistál na Zemi. Vychovali ho pozemšťané (Kentovi), kteří brzy zjistili, že malý Clark není tak úplně obyčejný člověk. Clark si uvědomil, že jeho síla musí sloužit dobru (to bylo samozřejmé), a tak si nechá ušít superhrdinský červeno-modrý kostým, a zároveň pracuje jako Clark Kent v deníku Daily planet, vycházejícím ve městě Metropolis. Hned rok poté, tedy roku 1939, vznikl Batman jako reakce na úspěch Supermana. Batman bojuje proti Zlu z odlišného důvodu než Superman: mstí se Zločinu, který zabil jeho rodiče, když byl ještě dítě. Díky svému miliardovému majetku disponuje technickými vynálezy, které v době jeho vydávání nemají obdoby. Batmanem je proto, že se v dětství nejvíce vyděsil netopýra, kterého zahlédl v nekonečné jeskyni pod svým domem. Batman se stává Mstitelem, ne Ochráncem, jakým je Superman.
Kumermann k supehrdinům řadí i postavu The Phantom, vládce ostrova zvaného Bengali u východoindického pobřeží, který vznikl roku 1936; „neboť i on je tajemnou maskovanou postavou, která koná skutky takřka nemožné“.
Děj se stále více orientuje na aktuální události. Svět (zejména tedy Spojenci) potřebují ve druhé světové válce „skutečné“ hrdiny. Mnozí Hrdinové se tak připojují k (proti)válečnému úsilí. A stírání hranic mezi realitou a komiksovou fikcí se stupňuje.
Po Marvelovské revoluci, a zejména s nástupem postmoderního komiksu, se stále častěji objevují hrdinové řešící existenciální krize. Nikdy jimi nejsou hrdinky, ale vždy jen hrdinové. Jakoby se hrdinky takovými problémy vůbec zabývat nemusely. Mužský hrdina zřejmě hledá v komiksu místo podobně jako ve společnosti, ze které ho v poválečném období trochu vytlačily ženy (kvůli odchodu mužů do války ženy zastávaly stále více „mužské“ profese). Osobní krizí je postižen Batman v sérii Dark Knight, nebo Jimmy Corrigan - Nejchytřejší kluk na světě Chrise Warea. V tomto případě je hlavní hrdina odkojen právě superhrdinskými komiksy a nechce si připustit, že superhrdinové existují jen v komiksech. Vedle toho řeší vztah se svým otcem a vzpomíná na nepříliš pěkné (tedy reálné) dětství.
