album
Archy sdružené do formátu knihy (listový multirámec). Album má většinou formát A4, standardně míval 62 (u nás počítáno jako 64) stran, dnes i 46 (48) nebo 54 (56) stran. Termín album, který označuje spíše formu zpracování a užívá se zejména ve frankofonním prostředí, u nás občas nahrazují méně přesné výrazy, související více s obsahem či vizuální stránkou díla: grafická novela, grafický román, komiksový román. Za jisté varianty alb mohou být označeny komiksové sešity (sbírka několika komiksů, jež spojuje nějaký motiv či postava) či comicsbook (několik sešitů sdružených do jedné knihy).
arch
(fr. planche, celostránková ilustrace) Jde o soubor několika vinět či stripů zobrazených na jedné stránce (toto sdružení několika nižších jednotek tvoří tzv. multirámec). Arch ovšem může tvořit významnou jednotku komiksového syntagmatu a uzavírat v sobě ucelené sdělení; vnější obrys archu v tom případě nese označení hyperrámec. V českém prostředí si pro arch většinou vystačíme s poněkud obecnějším výrazem stránka. (Ve frankofonním prostředí se používá termín planche, celostránková ilustrace.) V češtině bývá arch označován i termínem panel.
artrologie
(z řečtiny arthron – kloub, spoj, spojení) Disciplína popisující různé typy vztahů, jimž jsou podrobeny obrázky v komiksu. Artrologie zkoumá komiksový obraz jako znak.
bublina
(anglicky speach balloon, francouzsky phylactère) Bublina nebo také obláček je prostor většinou eliptického tvaru, do nějž jsou zaznamenány promluvy postav. Hladké elipsoidní bubliny označují přímou řeč, pokud má tvar obláčku, vyjadřuje většinou myšlení postavy, bublina se zubatými okraji znamená reprodukovaný hlas. Komiksy bez dialogových i narativních textů se označují jako němé komiksy.
dvoustrana
Největší souvislý segment komiksu (multirámec), který může čtenář obsáhnout pohledem. Někteří autoři s konceptem dvoustrany pracují například tak, že využívají zrcadlového efektu.
fotoromán
Žánr vyskytující se zejména v ženských časopisech; příběh je sdělován pomocí sledu stylizovaných fotografií opatřených komentářem, případně bublinami. Fotoromán je kvůli mechanismu svého vzniku – autor nepracuje s rozčleněním a distribucí plochy, ale vybírá z předem zhotovených fotografií – blíže filmu než komiksu.
hyperrámec
Tímto termínem se označuje vnější okraj archu. Může být přetržitý – výrazné obrysy okrajových vinět jsou přerušovány meziikonickými mezerami, nebo naopak zdůrazněný silnou čarou, ornamentem…
ikonická soudržnost
Podstata vzájemných vztahů mezi obrázky propojenými do jedné sekvence.
inkrustace
Začlenění jedné viněty do druhé. (Například do velké viněty zobrazující scenérii je vložena menší viněta s vybraným detailem.)
inscenace
Vnitřní hierarchie informací přenášených obrazem. Inscenace organizuje různé parametry obrazu (ostření, výběr úhlu pohledu, kompozice, „sestavy“ postav, osvětlení atd.) v závislosti na interní dynamice sekvence, vzhledem k estetickému či dramatickému efektu a kvůli bezprostřední čitelnosti toho, co v obraze tvoří zásadní vypověditelné.
komiks
(z angl. comics, comic strip, komický proužek; fr. bande dessinée, kreslený pás) Sekvence obrázků s případným dalším textem (přímá řeč v bublinách, narativní texty v recitativech), která tvoří příběh. Groensteen komiks definuje jako narativní druh s vizuální dominantou. V Česku se komiks označuje i jinými, často nepříliš výstižnými výrazy: obrázkový sešit, grafická novela, grafický román, obrázkový příběh.
kresba
Komiksová kresba je narativní. Jejími hlavními rysy jsou antropocentrismus, synekdochické vypouštění, typizace, expresivita, rétorická konvergence.
lettrage
Anglicky lettering; zápis písma dialogů či narativních textů dovnitř kresby. Komiksové písmo je typograficky velmi specifické, proto kreslíři obrázků často zápis textu svěřují specializovaným výtvarníkům.
mezera
Bílé místo, které izoluje jednotlivé viněty či stripy; různí autoři ji nazývají i meziikonický prostor, mezipolí, meziobrazí nebo také žlábek (transpozice anglického gutter).
místo viněty
Aktivovaná poloh, v níž se série kříží nebo překrývá s nějakou jinou sekvencí. Člen sekvence se stává místem, jestliže přináleží k jednotkám z jedné nebo více sérií. Některé polohy jsou předurčeny k tomu, aby se z nich stala místa – např. počáteční či koncové pozice kapitol.
multirámec
Systém více vinět: strip, arch, dvoustránka a album. Prostý multirámec sdružuje jen několik vinět (strip, půlarch), arch se většinou skládá z několika prostých multirámců (stripů), album tvoří listový multirámec.
okraj
Část podkladu vně rámce. Okraj nemusí být nutně čistý, běžně pojímá titulek, signaturu, stránkování, různé nápisy; okraj je většinou bílý (a často jako by splýval s meziikonickými mezerami), ale může být i barevný či výrazně dekorativní.
poloha viněty
Prostorové souřadnice viněty uvnitř archu. Poloha viněty se tedy týká jejího umístění na stránce a posléze i v celém díle. postava Přítomnost minimálně jedné stálé postavy je jedním z nejvýraznějších atributů komiksu. Nicméně toto pravidlo se dá obejít, v komiksu nemusí být přítomna žádná lidská bytost, ale pouze metaforizované dekorace či objekty;
postava
může být přítomna pouze „podprahově“ (projevovat se jen prostřednictvím verbální narace); může být neidentifikovatelná (autor se vyhýbá zobrazení jejích fyzických rysů, nebo je naopak zobrazena v neustále mutované podobě); postava náleží ke skupině nerozlišitelných bytostí; postava se obnovuje v každé vinětě, její přítomnost je omezena na jediný výskyt.
rámeček
Rámeček uzavírá vinětu, vymezuje oblast k záznamu obrázku i verbálního sdělení, odděluje vinětu od ostatních vinět, rytmizuje vyprávění, podílí se na tvorbě struktury celého díla, předepisuje režim četby, vybízí k „četbě“ sdělení na obrázku.
rastr
Operace ve stadiu komiksu jako myšlené formy; kreslíř zabírá a rozvrhuje stránkový prostor, vytváří přibližnou konfiguraci multirámce, jakousi matici, kterou v dalších fázích naplní obsahem. Například na úrovni alba začíná rastr v okamžiku, kdy scénárista rozčleňuje svůj záměr do kapitol či sekvencí a pokouší se odhadnout jejich vzájemnou délku v počtu stran.
recitativ
Narativní text, který je zpravidla umístěn v okénku zasazeném do viněty a který doplňuje či popisuje okolnosti děje. Recitativ je ekvivalentem voice over a zahrnuje mluvu explicitního vypravěče.
rytmus
Rytmus četby komiksu je určen velikostí, tvarem a rozložením vinět, strukturou multirámců a distribucí dialogických pasáží (bublin) i narativních textů (recitativů).
scénář
Scénář určený pro komiks nevzniká čistě abstraktním nebo spekulativním způsobem, ale rozvíjí se pouze na základě jisté předběžné představy o médiu, jeho povaze, kompetencích a požadavcích.
sekvence
Segment vyprávění (sled několika vinět), charakterizovaný jednotou děje anebo místa. Samotná sekvence se dá konvertovat na nějakou syntetickou výpověď, která přináší explicitní a uspokojivý globální smysl. Podle Groensteena je sekvence sled obrazů, jejichž syntagmatické zřetězení je určeno narativním plánem.
série
Série je souvislý či přetržitý sled obrazů propojených systémem ikonických, výtvarných či sémantických shod.
síť
Komiks může být chápán jako jakási síť, která každé vinětě umožní udržovat na dálku privilegované vztahy s jakoukoli jinou; tato síť pak podněcuje translineární a vícevektorové čtení. Pojmem síť označujeme také vzájemné propojení a návaznost dalších vrstev komiksu: bublin, recitativů, postav, motivů.
spaciotopika
Spaciotopika je disciplína zkoumající obraz jako těleso a snažící se sjednotit koncept prostoru a místa. Spaciotopika je součástí artrologie. Spaciotopické parametry bývají popisovány termíny z geometrie (tvar, plocha, poloha).
splétání
Splétání je operace, která programuje a vykonává jakési přemostění mezi vinětami. Splétání se odvíjí současně ve dvou dimenzích a nechává je spolupracovat: dimenze synchronní – dimenze společného výskytu vinět na témže nosiči, a diachronní – dimenze četby, která rozezná v novém členu série nějakou výzvu či ozvěnu členu předchozího, k němuž odkazuje. Splétání je většinou založeno na nápadném vývěru ikonického motivu (nebo jiné výtvarné kvality) a v první řadě se vztahuje k situaci objevení a zmizení a znovunalezení s velmi silným dramatickým potenciálem.
storyboard
Rychlé zaváděcí náčrtky multirámců (stripů, stránek), konkretizace rastru.
stránková sazba
Definitivní konfigurace každého archu, revidovaná a korigovaná verze rastru. Stránková sazba určuje uspořádání vinět a stripů vzhledem k nosiči, konzistenci vnitřního prostoru hyperrámce. Stránková sazba se provádí zvlášť pro každý arch, případně pro dvouarch.
strip
Multirámec představující základní úroveň seskupování vinět: horizontální pás. Je to sled několika (zpravidla 3 až 4) vinět, který tvoří izolovaný mikropříběh, seriálovou epizodu či jen výseč z archu.
technický scénář
Technický scénář se zmocňuje předem existujícího narativního materiálu a přeměňuje tuto fabuli nebo tento diskurz na sled oddělených jednotek, vinět, k nimž jsou často přidruženy verbální výpovědi a které jsou oky jednoho narativního řetězce. Technický scénář přiděluje informacím nějaký způsob výpovědního aktu (ikonický či lingvistický), destiluje je do času a organizuje jejich diachronní spolupráci a jejich vzájemné determinace; dále řídí inscenaci, tedy koordinované použití všech parametrů ikonického výpovědního aktu, tak jak se podílí na naraci a podmiňuje čtenářovo vznímání a interpretaci.
vektorizace
Na rozdíl od filmu, který je stavěn monovektorově (divák v kině nemá možnost film zastavovat a vracet se k některým motivům, a zpravidla nemívá ve zvyku dělat to ani při prvním sledování filmu na DVD či videu), komiks umožňuje a předpokládá vícevektorové čtení. Smysl viněty je ztvárněn a determinován jak tím, co jí předchází, tak tím, co po ní následuje. I když standardní způsob prohlížení komiksu odpovídá směru zleva doprava jako při četbě knihy, můžeme tvrdit, že existuje-li nějaká vektorizace četby, neexistuje žádná jednoznačná vektorizace v konstruování smyslu.
viněta
Základní jednotka komiksu; viněta je fragmentární komiksový obraz uchycený v rozbujelém systému; nikdy tedy nevytváří celek výpovědi, ale může být sama chápána jako složka širšího mechanismu. Podle Skupiny μ má viněta všech pět „typů determinací“, které charakterizují „vizuální znaky“ (globální vlastnosti, superordinace, koordinace, subordinace a preordinace).
záběr
Výraz z filmové terminologie, označuje způsob fokalizace zobrazovaného.
KDO DĚLÁ KOMIKS?
Autorem komiksu může být i jediná osoba – často například výtvarník pohybující se na rozmezí karikatury a komiksu. Dříve obvyklý model dvojice scénárista–kreslíř dnes nahrazují větší týmy, v nichž je každému přidělen specifický úkol. U moderních amerických komiksů bývá například kresba obálky svěřována jinému výtvarníkovi, než který zpracovává samotný komiksový příběh.
scénárista
Napíše příběh, včetně rozvržení jednotlivých záběrů.
kreslíř
Podle scénáře rozkreslí příběh do jednotlivých vinět, většinou na velký formát, v němž může pohodlně rozpracovat detaily kresby.
maketista
Přepracovává viněty do skutečného tiskového formátu, dolaďuje stránkovou sazbu.
inker
Jakmile je kopie originální kresby zmenšena na skutečnou velikost viněty, překresluje v ní linie, čáry, obrysy, aby všechny detaily co nejvíce odpovídaly původnímu kreslířovu záměru.
kolorista
Podle pokynů kreslíře vybarvuje jednotlivé barevné plochy ve vinětách, vytváří barevný styl komiksu.
lettrážista
(letterer) Zpracovává veškeré texty zakomponované do obrazu: dialogický text ve vinětách i narativní text v recitativech.
Přetištěno s laskavým svolením nakladatelství Host
