„Šaman může speciálními technikami zrušit či změnit současný lidský úděl, přičemž záměrem je nastolit prvotní stav – Ráj“ (ELIADE , Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 53). Doprovází duši mrtvého člověka do jeho nového příbytku. V tradiční mytologii je jmenování šamanem (zasvěcení) významnou a výjimečnou událostí. Mýtus zasvěcení paroduje například Šinkl (Šinkl je podřazená rasa, která existuje jen proto, aby mohla sloužit nadřazeným rasám; tím se absurdita jeho Vyvolení ještě stupňuje. Mýty o podřazenosti se objevují již v Mezopotámii: „mýty o lidech, které bozi stvořili jen proto, aby se z nich stali otroci,“ píše CAMPBELL, str. 88) svým nesouhlasem a zoufalstvím. Není zvolen kmenem, ani si jinak svou nově nabytou významnost nezaslouží. Bůh na Šinklovu otázku „Ale proč já?“ odpovídá takto: „Protože jseš tady…mám na starosti nekonečné množství ostatních světů a milióny a miliardy bytostí, které jsem stvořil…Myslíš si, že mám čas hledat někoho jiného? Prostě to budeš ty!“ Šinkl nenese svůj úděl vůbec statečně, naopak při každé příležitosti si na něj stěžuje a nejraději by se ho i zbavil. Ačkoli Šinkl je svým chováním parodií na Vyvoleného, v mýtech šamani také procházejí obtížným obdobím; na rozdíl od Šinkla ale věří ve svou budoucnost. Podle Eliadeho „Každé zasvěcení obsahuje údobí samoty, určité zkoušky a mučení. Nemoc, vyvolaná u budoucího šamana pocitem úzkosti z toho, že byl vybrán, je dokonce ve skutečnosti hodnocena jako iniciační nemoc“ (ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 68). Šinkl požaduje důkaz božské volby; ale nedočká se ho. Musí pochopit, že on sám je povinen změnit svět svou myslí, vírou a čistým rozumem (viz kapitola Zánik světa). Eliade ještě poznamenává, že „převzít na sebe tak mimořádnou volbu vyvolává v člověku pocit, že je vydán napospas božským či démonským silám; to znamená, že je odsouzen k bezprostřední smrti“ (ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria sny, str. 69). Ne jinak dopadne i Šinkl. Ke konci příběhu na sebe konečně bere zodpovědnost a umírá pro budoucnost nového lidstva.
Se šamany se setkává i Pierre-Franocis v Padoucnici, kdy bratrova epilepsie donutí rodinu trávit většinu života v nemocnicích a makrobiotických komunitách, které se podivnými metodami snaží zahnat démony epilepsie pryč. V tomto případě se ale jedná spíše o šarlatány a opravdovým šamanem je mistr N, Georges Oshawa, který má vliv na chlapcovo uzdravení. Šamanem opět trochu odlišného ražení je i detektiv Mandrake The Magician – salonní kouzelník a hypnotizér, který „disponuje vlastnostmi mimo rámec lidskosti,“ píše Kumermann.
Démon
V tradiční mytologii je démon dobrý či zlý. V komiksu se ovšem pojmem démon myslí zpravidla zlý duch, monstrum. Démonické postavy jsou spíše vedlejšími rolemi, neboť Zlo, které ztělesňují, musí být nakonec potrestáno, a tak nepotřebují mnoho prostoru. Některé démonické bytosti jsou vizuálně natolik podřízené svému charakteru, že už téměř ztrácí kouzlo děsu a hrůzy. Naopak protivníci (viz další kapitola) superhrdinů mají démonické rysy daleko lépe propracované: jelikož kombinace člověka s nekonečnou chytrostí (vychytralostí) a sobeckostí dává postavám daleko srozumitelnější i zábavnější čtenářský rozměr.
V případě Padoucnice je démon personifikovaná epilepsie a smrt. Epilepsií trpí autorův bratr a autor - malý Pierre-Franocise - se s ní vyrovnává bojem. Bojuje proti démonovi, kterého si představuje vždy tak, jak je zrovna ovlivněn četbou. Jednou válčí na bitevních polích a stává se z něj Čingischán, jindy se v noci budí hrůzou, neboť jeho postel obchází podivná stvoření, podobající se bohům starověké egyptské mytologie (Anubis). Pierre-Francois se ale nebojí démonů (strašidel), bojí se jejich významu – nemoci, smrti.
Démonem je i superhrdina Hellboy; je ale zachráněn z područí Zla a vychován vládou, aby mohl konat dobré skutky pro svou vlast, takže ho zařazuji do kategorie superhrdinů. Bohyně mu ovšem vyčítá, že vedl válku proti rodinným příslušníkům – „prastarým duchům povětří, hor řek i jezer, starým bohů, pohřebišť, stínům podsvětí a démonům pekla…“
V Hellboyově příběhu se objevuje daleko podstatnější a silnější motiv Zla – démon Rasputin (Mike Mignolia v Hellboyovi totiž mytizuje historické události i osobnosti. Právě z Rasputina vytvořil Mignolia démona v mytologickém slova smyslu), kterému Baba Jaga zvěstuje: „Vysvětlila mi, že si mě sudičky vybraly, abych se stal zprostředkovatele změn. Otcem nového tisíciletí.“ Netřeba dodávat, že se mu to zásluhou Hellboye nepodaří.
Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.
