. Barbar Conan je člověkem (Ačkoli superhrdinové jsou lidé, téměř žádný z nich nemá své superschopnosti díky „člověčenství“; Conan je jednou z výjimek, neboť on je jako silný a neporazitelný hrdina zrozen) - válečníkem, který v sobě objevuje schopnosti, definované jeho vyvinutou muskulaturou. Jeho síla se objeví z nenadání a doprovází ho na jeho dobrodružných cestách. Conan přesně vystihuje svou charakteristiku vzezřením – mladý (ve skutečnost teprve šestnáctiletý, což ale kresba nepodporuje), svalnatý, s kožešinou v pase místo oblečení a rohatou přilbou na hlavě (Rohatou přilbu má Conan jen v některých příbězích Roye Thomase a Barryho Windsora; zřejmě na přání čtenářů ji ale po čase odloží) . Později Conan trochu zestárne (vyspěje) a obleče ještě plášť. Ten značí vyspělost a majestát, podobně jako rohy přilby odkazují na boha s parohy Cernunnose, symbolizujícího agresivitu a mužnost. Neopodstatněný je i Conanův „počátek“. Jeho příběh začíná prostě tím, že se Conan objeví: první díl komiksu se jmenuje „Conanův příchod“, nic víc se o Conanově původu (kromě toho, že je Cimmeřan) nedozvíme. Místo (Aquilonie) a čas Conanova života jsou definovány jako „temná staletí, která se rozkládají mezi potopou Atlantidy a úsvitem známého času..“ První Conanův sešitový příběh vypráví o Conanově síle, která spočívá i v jeho sociální zodpovědnosti: Conan je uvězněn v chrámu otroků. Jelikož se jeho fyzická síla pojí s duchovní, může se tak osvobodit. Navíc pomůže celému otrockému lidu (člověčinům) ke svobodě. Král člověčinů sice zemře, ale Conan ho slavnostně doprovodí do světa mrtvých větou: „Neboť to byl poslední z člověčinů, avšak první mezi lidmi.“ Tím získává svobodu nejen Conan, aby se v budoucnu mohl utkat s mnoha nepřáteli, ale lidstvo samotné. Bojovník v komiksu vykonává podobné úlohy jako v mýtech: osvobozuje lidstvo, a i když musí čas od času válčit s bohy a být jimi třeba i poražen, ve výsledku je téměř zbožštěn.
Dalším bojovníkem je Astérix; autory specifikován jako „všemi mastmi mazaný“ galský válečník, jenže i přes tuto charakteristiku nevyniká výjimečným úsudkem. Navíc jeho schopnosti jsou založené na kouzelném nápoji, vyráběném druidem Panoramixem. Obelix, Astérixův druh, je de facto více bojovníkem, protože jeho tělesné rozměry (zavalitý až obrovský válečník) a historka z dětství (Obelix se „přepil“ kouzelného lektvaru, když spadl do kotlíku s nápojem) mu zaručují mnohonásobnou fyzickou sílu a odolnost. Ta je jediným charakterním a vlastně i dějovým prvkem tohoto komiksu.
Protivník
Ačkoli démon v komiksu většinou ztělesňuje Zlo (a hrdina naopak Dobro), nebývá protivníkem hlavního hrdiny. Buď je vyšší nadpřirozenou mocí, ekvivalentem ďáblova pomocníka anebo pouhou zbraní – nástrojem Zla.
. Nejvýraznější jsou protivníci superhrdinů – za prvé se objevují častěji v různých příbězích, ne pouze v jedné epizodě, za druhé mají i vlastní historii. Jejich původ může být čistě „pekelný“, ale spíše se jedná o smrtelníky, kteří ze strany Dobra přešli na stranu Zla (Podobně jako je tomu v Dantově Božské komedii, kdy je Ďábel za svou pýchu a neposlušnost vyhoštěn z nebe). Není výjimkou, že původně i byli přáteli či pomocníky superhrdinů, a kvůli nějaké (tragické) události se ocitli na druhé straně. U Batmana je jím kupříkladu Joker. Speciálním typem je Hulk, který ztělesňuje Jekylla a Hydea, neboť ve dne je sympatickým a mírumilovným vědcem a v noci se mění na zelenou nestvůru, silně nesnášející lidi.
. Protivníci jsou sice předurčeni k prohře, i přesto se objevují v komiksu po dlouho dobu. Jednou jsou poraženi, ale příště (což může být za krátkou i delší dobu) se objevují znovu, s ještě silnější motivací i arzenálem zbraní. Jejich cílem je za prvé zničit (super)hrdinu, za druhé zničit město (svět) a za třetí získat pro sebe ženu, nejčastěji takovou, která je zamilovaná do (super)hrdiny, a i superhrdina k ní má vřelý citový vztah. Je nepochopitelné, proč protivníci usilují o zkázu světa, jehož jsou i oni sami součástí. Motivací je zřejmě vnitřní neukojitelná touha po Zlu, která se dá spojovat snad jedině s peklem, protož žádný osobní důvod není dostatečně logickým argumentem k likvidaci světa. Aby síla protivníka byla snadno vysvětlitelná, je zpravidla miliardářem anebo raději rovnou vesmírným mutantem či stvůrou z pekla.
Protivníkem může být přirozeně i žena (viz kapitola Hrdinky), u ní je ale patrný rozpor způsoben její v zásadě romantickou povahou: Catwoman Batmana jednou téměř zabije, jindy mu zase pomůže. Pohybuje se na hranici touhy zabít, přesto ji nikdy nepřekročí.
Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.
