Stop leklým rybám!
. Ve Spojených státech bych nemohl žít. Ani ne tak pro svůj letitý a neúspěšný zápas s angličtinou - to by se dalo lehce vyřešit (usadil bych se v Chicagu, naučil se tam polsky a bylo by po problému). Spíš by mi v zámoří nevoněla spousta maličkostí. Například by mě v zaslíbené zemi Supermana, Walta Disneye a Peanuts nesmírně iritovala tradice vydávání komiksů v sešitových řadách. Vyprávění se rozseká do tenkých brožurek ne nepodobných hromádce leklých ryb nebo zmoklých vysvědčení. V Čechách pravda tolik komiksů nevychází, ale většinu děl si můžu přečíst už jako kompletní sborník v poněkud civilizovanější knižní úpravě. Příslib lepších časů na americkém kontinentu přinesl komiksový tvůrce Craig Thompson. Upozornil na sebe už úspěšnou prvotinou Good-bye, Chunky Rice. Poté se tento mladý rodák z Michiganu (ročník 1975!) pustil do projektu, který nakladatele zaujal natolik, že zcela výjimečně upustil od zavedených leklých ryb a vydal všechno hned najednou! Věřil totiž kvalitnímu zboží, což dokládají dvě Eisnerovy ceny (nejlepší grafické album a nejlepší scenárista-výtvarník), které Craig Thompson získal za své dílo, nazvané jednoduše Blankets, česky přeložené jako Pod dekou.
Komiks jako soukromá životní inventura
. Když nad tím přemýšlím, je strašně jednoduché udělat komiks po vzoru receptury Craiga Thompsona. Člověk si s trochou nadsázky může pomyslet: "Vždyť to by dokázal snad každý!" Je to paradoxní, ale podobný povzdech by se zároveň dal povýšit na poznávací znak pro geniální díla. Scénář komiksu jakoby vycházel ze základní poučky pro začínající spisovatele: "Tvořte o tom, co nejlépe znáte." Pod dekou je autobiografií Thompsonova zatím poměrně krátkého života, nic víc a nic méně. Žádné životní kotrmelce zaviněné válkou, svérázným způsobem obživy, přílišným cestováním nebo podobnými lapači efektních dobrodružství. Autor předkládá příběh, který v různých variantách dá dohromady každý z nás, a právě proto dokáže tolik zaujmout - vypráví o svých rodičích, sourozenci, o milostném vztahu, školních letech, pozvolné proměně dítěte v teenagera a dospělého. To všechno už bylo zpracováno nekonečněkrát, ale svou povahou se jedná o věčná témata. Totéž platí o černobílých obrázcích, které dokonale slouží vyprávění, aniž na sebe příliš strhávají pozornost. Jak jsem už napsal - dokázal by to každý. Vypadá to nesmírně jednoduše, prostě si vzít tužku a "z voleje" během pár hodin přenést své vzpomínky na čtvrtku…
Kvapík šetřící slovy
Prostota ve scénáři a lehkost v kresbě může však být stejně těžce nabytou devizou, jako schopnost udržet na uzdě komplikovaný příběh plný fotorealistických ilustrací. Pod dekou je podobně rozsáhlé dílo jako bbartovské opusy Z Pekla nebo Strážci (má hodně přes 500 stran), ale narozdíl od nich má vlastně jen jednu přehlednou linii vyprávění a využívá mnohem méně psaného slova. Právě proto příběh, i na poměry svižných komiksů, tak rychle "vodsejpá". To si plně uvědomíte, až se budete neúspěšně snažit od komiksu odtrhnout. Přitom to samozřejmě není žádný mělký příběh - ne nadarmo je na přebalu Thompsonova grafického románu otištěn názor Neila Gaimana, že komiks Pod dekou považuje za zřejmě nejlepší dílo svého druhu od Jimmyho Corrigana!
Srovnání na miskách vah
. S Gaimanem nelze než souhlasit, přesto mi k srovnání přijde lepší kandidát - konkrétně autobiografie Padoucnice od Davida B.. Obě díla výtvarně stojí jen na černé a bílé barvě. K navození patřičné atmosféry se nebojí zhmotňovat emoce do kreseb různých démonů či andělů, oba umělci ve své práci používají prvky ornamentu. Nápadně podobná je vnější i vnitřní charakteristika hlavních aktérů. Jedním z klíčových témat Padoucnice a Blankets je duchovní stránka života, přestože pokaždé má jiné postavení. U Davida B. má být spiritualita (alternativní medicína a esoterismus) zbraní proti zlu, kterým je epilepsie Davidova bratra. Ve vzpomínkách Craiga Thompsona je naopak právě duchovno (konkrétně náboženský fundamentalismus jeho rodičů) onou těžkostí, kterou mladý Craig řeší. Křesťanství se - z hlásané cesty k přijetí sebe, druhých i Boha - paradoxně stává v tomto konkrétním případě překážkou.
Hledání zázračné medicíny pro mladšího bratra Davida B. je neúspěšné, a celý děj má proto dosti pesimistickou atmosféru. Naopak vyprávění Craiga Thompsona je spíš melancholické. Lék na svazující víru a zmatky dospívání najde hrdina v lásce k dívce Raině. Popis jejich vztahu dominuje prakticky celé knize a vrcholí několikadenní návštěvou Craiga u rodiny jeho milé, jejíž rodiče zvažují své manželské problémy řešit rozvodem. Tak má podle mě vypadat dobře rozehraná zápletka a určitě ji nezkazím tím, že budu pokračovat v jejím odkrývání.
Suma sumárum
. O romanci Pod dekou by se toho dalo napsat ještě hodně - úplně jsem třeba pominul roli humoru nebo motiv přírody v celém grafickém románu. Stejně tak význam názvu grafického románu jsem v prvním odstavci jen zlehka nakousnul. Ale to všechno není zas tak důležité. Většina čtenářů stejně beztak přečte jen začátek článku a pak zrakem přejede na poslední odstavec, kde by správně měli nalézt rozuzlení celého příspěvku. Nechci dělat těžkosti a proto se rozloučím dobře míněnou radou: Pokud jste milovníky náročnější komiksové produkce typu Maus, Padoucnice nebo Jimmy Corrigan, tak s nákupem neváhejte. Tuhle knihu se Vám vyplatí mít pěkně doma pod dekou. Nebo si myslíte, že dvě Eisnerovy ceny někdo může dostat jen shodou nějakých šťastných náhod?
