. Postavení ženy v komiksech vystihuje úvodní slovo eseje Michaela R. Lavina Women in Comic Books, kde poznamenává, že ženy odjakživa mají v komiksech ambivalentní roli. Klasickým příkladem je pro Lavina Lois Lane, odvážná a úspěšná novinářka, která se navzdory své inteligenci neustále ocitá v situacích, z nichž ji musí zachraňovat Superman. Ženy jsou sice obdařené určitými schopnostmi (inteligence, šarm, vědecká kvalifikace), ale i přes své vysoké IQ figurují v komiksech především jako objekt sexuální žádostivosti, či záchrany. Submisivní jsou zpravidla dobré hrdinky, ve vyhroceném případě jsou pouhé otrokyně, a agresivní, nadřazené bývají hrdinky na straně Zla. Ať dobré či zlé hrdinky, všechny mají velká prsa, smyslné rty, dlouhé vlasy, štíhlé boky. Může se to zdát irelevantní, ale nejpodobnější si jsou s panenkou Barbie. Hrdinky mívají téměř zvrhlé kostýmy. Intimní partie těla jim zakrývá často jen kousek látky, kožešiny, latexu. Některé oděvy jsou smyslně roztrhané.
A čím více je příběh komiksu fantazijní, tím více se ženy v něm podobají sexuálním deviantkám. Dokonce i teenager hrdinky se tomu nevyhnou. Teenage hrdinky nosí sexy školní úbory, a v asijském komiksu jdou tyto stereotypy ještě dál. Takovéto zobrazování lze pochopit vzhledem k tomu, že hrdinové-muži jsou v komiksu svým způsobem dokonalými muži, z chlapeckých představ. Stejně jako hrdinky jsou hrdinové fyzicky velmi přitažliví, silní, šlechtění, mají v sobě také trochu zvířete. Žena je tedy zrcadlovým odrazem, jediným rozdílem je její submisivita, která vyplývá ze sociální role a ze stavby příběhu (hrdina nemůže zachraňovat ženu, která si dokáže pomoci sama).
Takový přístup lze vysvětlit neustálou snahou potlačovat matriarchát, který se objevuje výhradně v rodinných komiksech, nejčastěji prvotních, ovšem tak, že je karikován. Jak jsem zmínila v kapitole Hrdinové urostlé ženy šikanují své drobné muže a ti se stávají raději nenápadnými mlčenlivými společníky.
Další roli hrají ženy jako příbuzné, v Supermanovi se například objeví jeho neteř Supergirl. Příbuzné velkých hrdinů se často objevovaly v komiksech Zlatého věku, uvádí Lavin. Jsou ovšem jen jakousi kulisou, popřípadě leitmotivem, který posunuje děj kupředu. Z hlediska mytologických prvků nám akorát blíže specifikují hrdinu: tím, že existují, se dozvídáme, že hrdina má také rodinu, tudíž že je podobný čtenáři.
Superhrdinka
. Superhdinky jsou přirozenou reakcí na supehrdiny. Po Batmanovi či Supermanovi tak vznikla Catwoman, Batgirl či Superwoman - díky čtenářské oblibě získaly vlastní prostor, a staly se supehrdinkami se vším všudy. První superženou byla Wonder Woman, kterou roku 1942 stvořil psycholog William Molton Marston, známý také jako vynálezce detektoru lži. K tomuto procesu sám řekl: „Dejte (mužům) svůdnou ženu, silnější než jsou oni, a oni budou pyšní, když se budou moci stát jejími povolnými otroky.“ Zrození Wonder Woman, postavy, která ještě dnes funguje jako nezdolná superhrdinka, bylo následující: pilot Trevor, bojující proti nacistům, ztroskotá na ostrově „Paradise Island“, ukrytém v Bermudském trojúhelníku, a setká se tam s kmenem Amazonek. Princezna Diana se rozhodne lidstvu vypomoci a odjede s Trevorem do USA, od té chvíle ale už jako Wonder Woman.
Naprosto odlišnou superženou v celé komiksové historii je česká rodačka Octobriana. Octobriana vznikla jako mystifikace Petra Sadeckého, jako součást knihy Octobriana a ruský underground, vydané v Londýně roku 1971. Historie této postavy byla ještě donedávna neprobádána, a až se stejnojmennou biografií od Tomáše Pospizsyla se její obdivovatelé mohli dozvědět něco více. Petr Sadecký se přátelil s předními českými kreslíři (Konečný, Burian) a jejich kresby použil pro svůj komiks o Octobrianě. Ta původně vznikla na zakázku Sadeckého jako divoká Amazona, ale Sadeckému nepřipadala dostatečně zajímavá. Nutno podotknout, že byla podprůměrem světové tvorby a na prosazení v zahraničí neměla mnoho šancí. Trvalo dlouho, než Sadecký vynašel tzv. kód popularity, který spojoval představy čtenářů, Sadeckého i nakladatelů. Pomoc byla následující: Sadecký prsaté blondýně s negroidními rysy přimaloval na čelo rudou hvězdu. Veřejnost uvěřila, že Octobriana (pojmenovaná po Velké říjnové revoluci) je „skutečná“ komiksová postava. Octobriana je opravdu naprosto ojedinělá postava, která vznikla na pozadí tolika pozoruhodných skutečností, že si zaslouží prostor i v této práci. Její příběhy jsou sice pouhými nedomyšlenými útržky, ale sama o sobě zahrnuje mnoho podstatných znaků, které jsou stavebními kameny při tvorbě komiksových postav (Sadecký je nazývá kódem popularity). Uvádím zde některé útržky ze Sadeckého dopisu Bohumilu Konečnému, protože to je jediný doklad o vytváření hrdinky, který mi byl dostupný (POSPIZSYL, Tomáš: Octobriana a ruský underground, str. 99 - 105): Sadecký při požadavcích na tvorbu Amazony požaduje, aby mimo jiné byla kombinací ženy samice a dobrodruha Old Shatterhanda nebo Jamese Bonda, která podle něj do té doby neexistovala (Takovéto spojení zní sice originálně, v zásadě je ale stále velmi podobné hrdinkám typu jungle girl, které existovaly už ve 40. letech. Nahrazení primitiva (Tarzana) kultivovaným a šarmantním inteligentem Bondem by zřejmě nefungovalo, a výsledná Amazona to potvrzuje.). Dále Sadecký žádá podobnost k Brigitte Bardott, ale takovou, která by nebyla rozpoznatelná, čili chce vytvořit sexuální symbol bez náznaků pornografie. Zastavuje se ještě u dilematu se jménem: musí znít barbarsky a zároveň jednoduše, načež následuje několik řádků různých jmen jako Thora, Giva, Mahari atd. Amazona bude dívka, která se měnila v ďábla a byla stará jako slunce. Muži v její blízkosti budou zachvacováni šílenstvím lásky nebo nenávistí, což je oboje požene do pekel. Rty pochopitelně (!) smyslné; prsy maximální; pas bude maximálně útlý. Tichý ke komiksu říká: „České comics nemají ještě svého hrdinu, jedinečného miláčka mas, kterému davová popularita umí vdechnout mýtus reálné existence.“ Octobriana se podle mě částečně takovému „reálnému“ hrdinovi jako jediná česká komiksová postava přibližuje.
Družka
. Mužští hrdinové mají většinou svého druha. Bývá jím o něco slabší a hloupější muž anebo žena. Nutno podotknout, že žena v komiksu je automaticky slabší a hloupější. V komiksech, využívajících zejména starověké mytologie, je žena mužem oblouzněna, muž jí imponuje, a proto se stane jeho družkou, aby mu byla nápomocna na jeho nelehké cestě za slávou a záchranou světa. V komiksech s aktuálnější tématikou (tedy i částečně prosazenou myšlenkou na rovnoprávnost mužů a žen) by družka ráda ukázala, že není pouhou družkou, ale samostatně myslící bytostí: ne pouhým objektem mužových sexuálních pudů, ale bojovnicí, stejně jako on je bojovníkem. Mnohokrát se družky objevují jako submisivní bytosti, které čekají, až si hrdina všimne jejich lásky a obdivu k němu (Darkness). K tomu dochází až po řadě trapných, i životu nebezpečných, situacích. Také se může stát, že družka je oním scestím, jako tomu je v knize Genesis. Družka může být silami Zla získána na temnou stranu, aby tak škodila hrdinovi. Používá k tomu samozřejmě zejména své vnady. Družka každopádně neplní stoprocentně roli hrdinova druha – pomocníka, jako tomu je u mužských postav.
Text je součástí bakalářské práce Aleny Oswaldové Mytologické prvky v komiksu, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2005. Redakčně upraveno.
