. Jak tedy vypadá poslední dávka životodárné krve do žil všech pravověrných comicsmaniaků roku 2005? Magazín CREW2 nevybočuje ze zavedeného trendu posledních měsíců. Ať humorné či třeba drsnější příběhy, vše se točí kolem zabíjení. Tak jako alkoholik do sebe klopí fernety, roste povážlivě počet mrtvých na stránkách CRWe. A je jasné že čtenář, koupivší si časopis, který se honosí jménem CREW, pravděpodobně vyhledává roztomilé brutalitky. Rád vás provedu číslem patnáct.
. Při otevření časopisu na vás vybafne úvodník, jenž samozřejmě každý pravověrný comicsář čte jako poslední, pokud vůbec. V něm se poměrně oprávněně nezapomene Jirka Pavlovský pochválit (tedy tím myslím pochválit celé nakladatelství) za stále stoupající množství titulů, které do našich končin přináší. Při dalším listování objevíme na tradičních místech stálé rubriky: tuzemské a americké aktuality, mučírnu Martina Němce i mučírnu next generation, comicsové milníky (o Albertu Uderzovi), profil jednoho z libretistů v tomto čísle - Petera Milligana, a samozřejmě Platův „žlutý“ manga koutek. Ale především zde objevíme článek „nestálý“, jímž je dopředu avizovaná upoutávka na dílko Nitro těžkne glycerínem dvou elitních tuzemských expertů na comicsové drasťárny. Štěpán Kopřiva a Jirka Grus rozvíjejí ve formě dialogu některé své vize, ale o připravovaném albu se z nich toho moc nedovíme. Naštěstí se zde objeví několik krvavých ilustrací, dokládajících, že je opravdu na co se těšit. Cit pro splatter rozhodně pánům nechybí…
Ale to hlavní je přeci jenom někde jinde a jsou tím samozřejmě comicsy. V tomto čísle najdeme tři a jsou rozdílné kvality i délky…
. Ten první a zásadní má rozsah regulérního alba, proto byl rozdělen na pokračování do dvou CRWí. Je jím samozřejmě dokončení povedeného a napínavého Blacksada z minulého čísla. Je až notoricky známé, že autoři, kreslíř Juanjo Guarnido a scénárista Juan Díaz Canales, se rozhodli parafrázovat v noirové detektivce nejrůznější lidské problémy, prohřešky a chyby pomocí drsného světa, který obývají zvířata s lidskýma vlastnostmi. V tomto čísle znamenitý příběh Národ ledu finišuje. Ve slumu „Čára“ začíná opravdu přituhovat. Rasové problémy, lynchování, chudoba na jedné straně a na druhé arogance bohatých, vraždy… a především únos malé holčičky. To vše musí panter Blacksad, hrdina ze staré školy, vyřešit. Dočkáme se tak poměrně překvapivé pointy… Ve znamenitých náznacích najdeme naléhavé upozornění jak na nacismus (v tomto případě geniálně a jasně daný arktickým zbarvením zvířat) i třeba takový Ku-klux-klan. Ale samozřejmě, pokud se čtenář ponoří hloub do příběhu, může najít další asociace. To vše za doprovodu úchvatné Guarnidovy kresby s dokonale vystihnutýma grimasami zvířat a především skvěle zvládnutou hrou barev a stínů…
. Co se týká překvapivých point, na to je v tomto čísle ale expert jistý Peter Milligan. Známý scénárista (mimo jiné Animal Man, Enigma) se zde představí v kraťasu Human Target. Odlehčený příběh z nápadité série o Christopheru Chanceovi vás určitě dokáže pobavit. Celá série se sice nese ve vážnějším duchu, ale příběh Pětidenní milost vás především rozesměje. A samozřejmě se bude také zabíjet. Hrdina série přebírá identitu lidí, kterým hrozí nebezpečí (třeba je chce někdo zabít). A to pomocí líčidel, masek či plastické chirurgie. V tomto příběhu se rozhodne pomoct známému, který je ve vězení. Ten si chce jen užít pouhých pět dní na svobodě. Na konci příběhu se dočkáme nápadité pointy. Doplním ještě jméno kreslíře, je jím Cliff Chiang, jeho hutná, svižná, břitká a úsporná černobílá kresba ve vás možná bude evokovat známou crwáckou zabijárnu 100 kulek, na níž se také podílel, tedy coby redaktor…
No a poslední příběh je už opravdovým odreagováním a odlehčením. Několikastránková comicsová jednohubka Deathblow – Smrt v hrsti prachu patří k těm dílkům, ke kterému se opravdu po jednom přečtení nemusíte už nikdy vracet. Nenáročný a jednoduchý příběh Allena Warnera je kompenzován silnou a propracovanou kresbou Carlose D’Andy. Psychedelická kresba jednoznačně převládá nad klišovitým příběhem tvrďáckého mariňáka, který se chce pomstít ve jménu zavražděných dětí.
Tak patnáctka byla velmi příjemná. No a jelikož jste, milé děti, zlobily, tak to bylo z vánočních comicsovích dárečků časopisu CREW úplně všechno. Následující číslo paradoxně mělo být vánočním speciálem s rozšířenou nabídkou stránek. Ale jelikož už se nestihlo vydat, nezbylo než počkat na pozdější datum. A nejen že se objevila zvučná jména typu Richarda Corbena či Tima Sala, ale také pravověrných crwežroutů hrdina nejoblíbenější, pancho Lobo…
