Celé Japonsko je prošlapáno příběhy potulných samurajů. Stan Sakai to ví a také toho dokáže zručně využívat pro svoji tvorbu o příběhu potulného ronina Miyamota Usagiho. Další díl opět překládal Ľudovít Plata a vydalo nakladatelství Crew. Pro ty, kdo ještě neslyšeli o jeho slávě...V komiksové sérii Usagi Yojimbo Stan Sakai oblékl neporazitelného samuraje do kůže bílého králíka, na první pohled laskavého a nevinného. Přátelsky vypadající králík je pro hordy padouchů, které na něj útočí, jenom zdánlivě snadným cílem. S. Saki ukazuje svůj kreslířský um v proměně laskavosti ve vražednou zběsilost. Během vteřiny se tak dokáže roztomile tvářící králíček změnit až v démonickou postavu. Nehledě na to, že dlouhé uši imitují samurajský culík.Autor si i v tomto díle drží svůj vysoký standard. Velmi dobře zvládá vyjádřit myšlenky a pocity i všech postav a to jenom pomocí drobných změn v jejich mimice. Komiks tak dostává další rovinu, ve které se může náročnější čtenář vyžívat a hledat myšlenky a vnitřní pohnutky postav. Samurajové jsou v příběhu vykresleni přesně podle idealistických vzorů, které vznikly v době Tokugawského míru: vzdělaní, téměř neporazitelní, bystrého rozumu a důvtipu, neohrožení...dalo by se o tom psát ještě hodně superlativ. Naproti tomu padouši, tedy jen ti řadoví pěšáci, jsou zpracováni trochu uniformě.
Usagi tentokrát neputuje sám, ale ve společnosti Gena, neoholeného a věčně nabručeného nosorožce. Gen sebou netahá klasickou katanu, ale delší verzi meče nazývanou nodachi, kterou má buď zavěšenou přes záda nebo ji nosí v ruce. Jejich drobné slovní potyčky vycházejí z rozdílných povah a jsou příjemným kořením příběhů. Ačkoliv je Gen stejně dobrosrdečný jako Usagi, tak ale nerad strká svůj nosoroh do věcí, do kterých mu nic není.
V románovém zpracování je hlavním protivníkem Musashiho Sasaki Kojirō, který je známý především pro svůj dlouhý meč. Vyvrcholením celého díla je jejich duel, který se koná na ostrově při západu slunce. Králík je ale s Genem velký kamarád a zde jde S.Stakai jinou cestou.
Některé historky jsou pro milovníky samurajských legend známé a také posloužily jako předloha pro filmové zpracování. Sbírka příběhů Bezměsíčná noc začíná kapitolou Konfrontace podle povídky „Rudá Žeň“ od Dashiella Hammetta. Tato povídka byla také zpracována japonským mistrem samurajských bijáků Akiro Kurasawou. Film se jmenuje Tělesný strážce (Yojimbo), kde si hlavní roli, jak už je to u Kurosawi zvykem, zahrál Toshiro Mifune.
Nelze se tak ubránit lehkému srovnání. Kurosawa je mistrem dlouhých záběrů, ve kterých se zdánlivě nic neděje, ale atmosféra by se dala krájet. Oproti tomu působí komiks svižněji. Co trvá ve filmu desítky minut, shrne S. Saki se stejným výrazem do jediného okénka. V komiksu je na rozdíl od filmu humorný podtón a nabízí o něco uvolněnější atmosféru, částečně i proto, že zvířátka vždycky působí tak nějak přívětivěji. Kurosawovy filmy jsou záživné čekání na několik rychlých a precizních soubojů, nad kterými padá čelist. To je veliký handicap papírového zpracování samurajských střetů, kde lze těžko zachytit téměř nepostřehnutelný pohyb meče, po kterém se stojící soupeř z ničeho nic zřítí k zemi.
Japonský šerm je především o preciznosti, strategii a vnitřní síle samuraje. S. Saki boduje při vytváření ušatcova charizmatu. Stačí jediné okénko a víte, že tenhle králíček rozhodně není na domácí chov. Bohužel k naprosté dokonalosti schází detailnější zpracování a bohatší repertoár bojových technik, což už je však heroickou výzvou. Většinou se život samuraje točil kolem soubojů. Střet se zajímavým protivníkem byl pro ně tak lákavou událostí, že byli ochotni putovat přes celé Japonsko a to jen, aby porovnali, kdo je lepší šermíř. V historii samurajů jsou pak zaznamenány nejslavnější souboje. Na konci kapitoly přichází Shizukiri, potulný šermíř stejně jako hlavní postava, a z jejich setkání lze usuzovat, že se máme na co těšit v dalších dílech série. Kromě povídkových příběhů jsou zde i náznaky hlubšího děje románového rozsahu, k němu je však potřeba sledovat celou sérii. Občas se autor odkáže na předchozí příběh, které sice není bezpodmínečně nutné znát, ale zvědavost začne hlodat a než se člověk naděje, je sběratelem dalších komiksových sešitů.
Kapitola Útěk je pro neznalé čtenáře vytržená z kontextu a po posledním okénku zůstane právě ta nepříjemná pachuť touhy vědět, jak to pokračuje dál. Jde o část příběhu vůdkyně klanu ninjů Chizu. V této kapitole je nejvíce odkazů na předchozí díly a narušuje nepsané pravidlo, že každá kapitola je nosná sama o sobě. Úvod příběhu sice shrnuje lehce předchozí děj, ale konec je stejně otevřený, jako vějíř v horku.
Vzápětí následuje kapitola Tři roční období, sled vyprávění tří občanů o náhodném setkání s ušatým šermířem, kde je vykreslen v těch nejlepších barvách. Teda jenom jeho vlastnosti, samozřejmě, králík zůstává černobílý. Tato kapitola má asi největší švih a spád.
Bezměsíčná noc. Nebe bez obláčku. Bez komentáře, kapitola září sama o sobě.
V poslední kapitole vypráví Mitsuke Genovi svůj příběh o tom, jak se stala potulnou umělkyní a profesionální kapsářkou s životní filozofií „Život je jen hra“, kde prohrou může být už jen smrt.
Celkově komiksu není opět mnoho co vytýkat. Jde o další díl vybroušené série do vražedné chytlavosti. Výborná zábava, poetická atmosféra samurajského života, pár rozkuchaných těl a charismatický hrdina. Crew-té.
