Jak jsem v úvodu řekla, mýty hrají důležitou roli v životě každého člověka, a tuto roli přijímá i komiks. Ačkoli v Čechách není komiks příliš rozšířen, ani jako médium ani jako umělecká forma, získává si stále více příznivců a postupně se buduje i teoretickou základnu. Tento vývoj bude, bohužel, trvat zřejmě ještě delší dobu, neboť jsme přišli o svobodné období kvůli totalitě. Nicméně vedle Spojených států, Japonska a Francie i země nám (geograficky a historicky) bližší (kupř. Polsko) prokazují, že komiks je umělecká forma a masové médium a že je třeba o něm hovořit i diskutovat.
Vzhledem k množství komiksů a téměř nekonečným variacím mýtů jsem se soustředila na takové mytologické prvky, které se odráží ve všech komiksech i mytologiích. V případě typologie hrdinů jsem se snažila uvádět i výjimky, neboť ty potvrzují pravidlo a nelze je z práce vyjmout. Zpravidla spadají do kategorie postmoderního komiksu, který právě o výjimky usiluje, a tím je také zajímavý.
Nejvýznamnějšími mytologickými prvky jsou hrdinové a hrdinky. Typologie hrdinů zahrnuje osm typů: superhrdina, druh, bůh, magická postava, bojovník, démon, protivník, vládce. Typologie hrdinek je rozdělena podobně: supehrdinka, družka, bohyně, magická postava, ničitelka, bojovnice, samička. Dále práce pojednává o následujících mytologických prvcích: živočichové a rostlinstvo, nebe, země a vesmír, město, zrození a smrt člověka, stvoření a zánik světa, boj – dobro a zlo.
Výrazné odlišnosti u ženských a mužských postav v komiksu jsem monitorovala hlavně v kapitole Dějiny komiksu, neboť je dobré tyto odlišnosti sledovat souvisle - v průběhu historie komiksu. Zejména u ženských postav jsem došla k závěru, že se jejich postavení příliš nezměnilo: ačkoli se objevují stále více tzv. politicky korektní komiksy, nejčastěji tvořené autorkami, stále v komiksu převládá obraz ženy/samičky. Je to způsobeno tím, že komiksová produkce je určena většinově mužům, kteří očekávají, že žena v komiksu hraje podřadnou roli. Ve Spojených státech se „ženský“ komiks rozvíjí poměrně rychle, v Česku prakticky neexistuje.
I když dnes mytologie nevnímáme přímo, neboť vysvětlování původu světa a lidí i vyprávění upadá spolu s informační přesyceností, stále v nás fungují – spouští vzpomínky, podvědomí, příběhy a emoce. Komiks je sice zejména zábavou, ale to neznamená, že by čtenářům nesděloval. Podle kategorie komiksu se dá usoudit, jakou funkci autoři komiksu volí – zda čistě zábavnou, případně pouze finančně výdělečnou, výchovnou, varující. Každopádně čtením (lépe ovšem vnímáním či přijímáním) komiksu se lidé znovu a znovu vracejí do počátků existence, a ne jen svojí (kdy je různé formy komiksu, jakým je například leporelo, učily vnímat svět), ale i do počátků existence lidstva, které se prvními mýty učilo vnímat svět a bytí vůbec.
Při psaní práce jsem také zjistila, že nahlížení na svět, tedy mytologie, a tedy i komiksy, jsou velice odlišné především v tomto rámci: USA – Japonsko - Evropa (evropský komiks se soustředí především na (pro Evropu) přirozenou řeckou, římskou, keltskou a germánskou mytologii). Jelikož srovnání mytologií v komiksu těchto tří velmi širokých rámců je příliš obšírné téma, a navíc by úplně nezapadlo do struktury této práce, rozhodla jsem se věnovat tomuto záměru v příštích letech. Historie a kultury těchto rámců jsou tak pestré, že jejich porovnání přinese jistě mnoho poznatků a osvětlí, proč jsou komiksy v těchto rámcích tak odlišné. Už jen vnímání je v porovnání Východ - Západ velmi rozdílné, což je způsobeno nestejností literatury, stylu života a samozřejmě také rozdílnými mytologiemi.
Záměrně jsem se v této práci vyhýbala japonskému komiksu - manze - neboť tento druh komiksu nemám natolik prostudovaný, ale ráda bych se mu ještě věnovala. (Manga se na rozdíl od evropské a americké literatury věnuje nejčastěji tématu neuskutečnitelné lásky.) Když se ještě vrátím ke Spojeným státům americkým, stačí poznamenat, že ačkoli se tam literatura a umění rozvíjely daleko později, způsobovaly americké komiksy ve 20. století největší celosvětové boomy: nejen, že novinový komiks byl zrozen americkými novinami, ale i superhrdinové pocházejí ze Spojených států, poněvadž právě tam je masovost daleko výraznější než v Evropě. Nemluvě o tom, že i japonská manga vznikla jako inspirace americkým komiksem a dnes je v Japonsku bestsellerem, neboť Japonci mangu čtou místo novin, časopisů i knih. Naopak Evropa díky své dlouhé literární a umělecké tradici tíhne spíše k autorským komiksům, často až intimním. A to původně (v době prvních amerických novinových komiksů) komiks pojímala výhradně jako dětskou četbu. Specifickou oblastí je Střední Evropa, poznamenaná komunistickým režimem, přičemž ale dozvukem totality trpí (co se komiksu týče) jen některé země, bohužel zrovna i Česká republika. Naopak Polsko, jak jsem se již zmínila, patří mezi země komiksově velmi rozvinuté.
Různé pojímání mytologií v komiksu vyústilo v určitou strukturu, která je načrtnuta právě mytologickými prvky v této práci. Jakkoli se od sebe jednotlivé kategorie i formáty komiksu odlišují, obsahují komiksy vždy některý z těchto mytologických prvků, bez výjimky. A to je činí čtenářsky srozumitelné, zábavné a často i přínosné.
