Poprvé se objevil v roce 1973 jako vedlejší postava v komiksu Adventure into Fear o tři roky později vznikla jeho vlastní série, kterou Gerber psal až do roku 1978, dokud nenastaly neshody s nakladatelstvím Marvel, jež následně Gerbera z práce na komiksu odvolalo. Tím se uzavřelo období největší slávy seriálu Howard the Duck. Gerberův odchod poznamenal selou sérii, jež nepřežila sedmdesátá léta. Marvel ji nakrátko oživil ještě v roce 1986 u příležitosti uvedení Kačera Howarda na stříbrné plátno (Howard the Duck. Answers.com, 15. 2. 2005).
. Postavy z nakladatelství Marvel jsou především různí superhrdinové. Howard se vyjímal nejen tím, že se jednalo o kačera, ale také obsahem svých příběhů. Na masově distribuovaný komiks byly netradičně plné satiry a parodovaly všechno možné. Kačer nosil původně jen kravatu a košili, ale po soudním sporu se společností Disney ho museli tvůrci začít oblékat také do kalhot. Nezbytnou součástí Howardovy osobnosti je zapálený doutník v zobáku. Co se týče jeho osudu, na planetu Zemi se dostal z rodného Duckworldu časoprostorovou smyčkou do Clevelandu, kde se seznámil s dívkou Beverly. Howard nemá žádného stálého protivníka, většina z nich vystupovala pouze v jednom příběhu a šlo o parodické verze různých fantastických a hororových hrdinů, případně politiků (viz Markstein, D. D.: Howard the Duck. Don Markstein´s Toonopedia, 15. 2. 2005)
V Kačeru Howardovi (Howard the Duck, 1986) režírovaném Willardem Huyckem se Howard také dostane záhadným způsobem z rodné planety do Clevelandu, a také potká Beverly (v podání Ley Thompsonové). Časem se mezi nimi vyvine vztah a ve filmu je dokonce i milostná scéna. Při pokusu poslat Howarda zpět na jeho planetu vstoupí mimozemský parazit do doktora Jenningse (Jeffrey Jones). „Vetřelec“ chce využít vynálezu a hodlá transdimenzionální bránou vpustit svůj národ na Zemi, kterou má v úmyslu ovládnout. Howard s Beverly a laboratorním asistentem Philem (začínající Tim Robbins) mu nakonec ve všem zabrání a povede se jim naši planetu zachránit.
. Howarda filmoví tvůrci neanimovali, hrála ho skupina malých herců ve speciálním obleku, v čele s Edem Galem.
Spoustě recenzentům vadilo až nadměrné množství vizuálních efektů, přitom děj je poměrně zábavný i napínavý a je v něm spousta vtipných scén. Schoell se domnívá, že kdyby se jednalo o nízkorozpočtový snímek pouze s nejnutnějšími efekty (bez kterých by se film opravdu v určitých pasážích obešel), tak by jej odborná kritika přijala kladněji (viz Schoell, W.: Comic Book Heroes of the Screen. Citadel Press, New York 1991, s. 158.). Velký počet vizuálních triků je patrně důsledkem skutečnosti, že snímek produkoval George Lucas. Producenti původně plánovali volné pokračování, ale natáčení si rozmysleli poté, co diváci Kačera Howarda ignorovali.
