. Díky předchozím knihám mají čeští komiksoví čtenáři již celkem jasnou představu, co mohou očekávat, když se řekne Usagi jódžinbó (pozn. 1). Důvodem, proč Stíny smrti vycházejí až poté, co se klasický obraz Usagiho usadil v podvědomí čtenářů, je fakt, že v dané knize se nám dostává pohled na Usagiho jiného, než jakého známe a máme znát.
Stan Sakai a zvířátka
Stíny smrti obsahují sedm různě dlouhých příběhů králičího rónina Usagiho Mijamota (pozn. 2) z let 1993 až 1994. Ty původně vyšly v osmi sešitech, jež jako první v historii série Usagi Yojimbo nesly cejch vydavatelství Mirage, kam autor Stan Sakai přesídlil z dřívějšího Fantagraphics. Mirage o deset let dříve založili pánové Kevin Eastman a Peter Laird, coby společnost pro vydávání své původně lehce podvratné série Teenage Mutant Ninja Turtles. V době, kdy pod jejich ochranná křídla přešel Usagi, vylezly želvy nindža již dávno z undergroundu a užívaly si statutu zlatého telete s dvěma řadami komiksů, jedním televizním seriálem, třemi celovečerními hranými filmy a kolekcí merchandisingu. Stan Sakai, coby obdivovatel samurajů, ví, co znamená oddanost pánovi a udělal, co se po loajálním vazalovi žádalo: své působení u Mirage začal Usagiho crossoverem s domácími hrdiny.
. V příběhu nazvaném Zelené stíny se čeští čtenáři znovu setkávají nejen s Usagim, nosorožčím róninem Gennosukem a klanem kočičích nindžů, které znají už z knihy Daisho [daišó], ale také s mnohem staršími známými - krysím mágem Kakerou (Tříska) a čtveřicí želv pojmenovaných podle renesančních umělců. Zelené stíny zabírají přes čtvrtinu celé knihy a nutno konstatovat, že jsou jejím jednoznačně nejslabším příspěvkem. Stan Sakai nemá problémy dramaturgicky zvládnout dlouhý příběh se spoustou postav. Dokládají to jeho starší práce pro Fantagraphics (osmidílné příběhy Samuraj a Spiknutí draka), ale i o rok mladší Daisho. Ve všech zmíněných případech spočíval klíč k úspěchu v rozdělení příběhu na dramaticky vyvážené epizody a přesném vyhrazení prostoru pro vedlejší postavy. V Zelených stínech je až příliš cítit diktát uzurpující místo na stránce pro želvy nindža. Projevuje se to mimo jiné i tím, že Sakaiovy ještěrky, které k Usagimu patří stejně neodmyslitelně jako červené S k Supermanovi, se během šedesáti stran želvijády mihnou jen na třech panelech. Až na jednu stránku, kde Sakai prostřednictvím želváků s odlehčujícím nadhledem oťukává antropologii Usagiho světa, a pár dějových výplní je celý příběh vyloženě akční. Jenže „akční“ v daném případě znamená „ve stylu béčkových filmů na zaprášených policích videopůjčoven“. Logiku a stavbu příběhu nechal Sakai rovnou stranou a rezignoval na školácké maskování chabého scénáře rádoby ospravedlňujícími dialogy. Na místo přehledných soubojů, typických pro Usagiho, přichází přeplácané panely, kde se na výsluní tlačí hláškující želváci.
Stan Sakai a Japonsko
Sakai si zřejmě byl vědom, že v Zelených stínech zpronevěřuje vše, co do té doby vystavěl. Aby nepřišel o své stálé čtenáře a zřejmě také, aby si zakázku proložil svěžím vánkem vlastní tvorby, napsal současně s želváckým příběhem tři kraťasy nazvané Jizo [Džizo], Usagiho zahrada a Podzim. Ty vycházely jako doplňující příběhy ve třech sešitech obsahujících Zelené stíny a v sebraných Stínech smrti jsou začleněny mezi delší příběhy. Daná trojice vytvořená coby protiváha želvijádě je doslova anti-akční a ultra-sakaiovská. Ať už jste si na Usagiho dobrodružstvích oblíbili začlenění historie a mytologie Japonska nebo idealistickou interpretaci etických a filosofických aspektů samurajského kodexu, zde tyto Sakaiovy trademarky najdete v kompaktní formě.
. Sakai je třetí generací japonských přistěhovalců žijících v Americe a sám říká, že jeho přístup k Japonsku má podobu spíše interpretace než následování reality. Sakai má samozřejmě načteno množství faktografické i beletristické literatury o japonské historii a mytologii, ale až jeho způsob užití daných poznatků dělá z Usagiho sérii, jenž si udržela zájem čtenářů přes dvacet let. Narozdíl například od Mika Mignoly nepoužívá Sakai historii a legendy pouze jako palivo pro rozběhnutí stroje příběhu. Sakai, stejně jako autor Asterixe René Goscinny, kombinuje reálnou historii, mytologii a inspiraci z filmů příslušných žánrů (pozn. 3) s vlastní imaginací. Dává tak vzniknout autonomnímu světu, který zdaleka není jen „jako Japonsko v sedmnáctým století – až na to že tu žijou zvířata“, jak se vyjádřil Michelangelo v Zelených stínech. Ve Stínech smrti poskytuje nejryzejší ukázku Sakaiova osobního vkladu do Usagiho světa hravá epizodka Ještěrčí příběh.
Stan Sakai a obraz samuraje
Kompletní seberealizace po želví invazi přišla pro Sakaie až s dvoudílným příběhem Shi [ši], který představuje plnohodnotný návrat k samurajskému žánru. Není to však návrat k idealistickému a lehce naivnímu Usagimu. Tedy k Usagimu, jakého znali čtenáři sešitů od Fantagraphics, ale také k jakému se Sakai posléze vrátil v dílech, které znají i čeští čtenáři. Jako by si po želvácích potřeboval spravit chuť něčím ostrým a drsným. Jako by chtěl čtenářům ukázat, že Usagi není další vyčpělou figurkou na zadní straně přebalu želváckých action figures.
. Sakai Usagiho vystavěl podle idealistického obrazu samuraje (potažmo rónina), který čerpá nikoli z historie či legend, nýbrž ze samurajských filmů – nejvíce vycházel z klasických titulů od režisérů Hirošiho Inagakiho (trilogie Musaši Mijamoto) a Akiry Kurosawy (Sedm samurajů, Tři muži ve skryté pevnosti a Ochránce - (pozn. 4)). Samurajové jsou v nich prezentováni jako postavy s neotřesitelným etickým kodexem - mohou sice mít lidské potřeby a projevy, či dokonce zapochybovat o svých schopnostech, ale z hlediska morálky a etických zásad zůstávají neoblomní. Usagi tak představuje esenci všech samurajských ideálů: je čestný, oddaný, pokorný před výše postavenými, vstřícný k níže postaveným a vždy prosazuje právo a ochraňuje utlačované.
Ještě v úvodu Shi Sakai doslovně cituje úvodní scénu z Kurosawova Ochránce, ale jak příběh postupuje, opouští inspiraci filmů z padesátých a začátku šedesátých let, a záhy se přiklání k vlivu filmů Hidea Goši, jednoho z dominantních režisérů samurajského žánru druhé poloviny šedesátých let (pozn. 5). Goša samurajský film posunul do temnějších vod a ze samurajů udělal toulavé psy snažící se přežít v nelítostném a zkaženém světě, kde jejich ideály doslova ani nestojí za řeč.
. Gošovská deziluze se v Shi projevuje na úrovni charakterizace postav: hlavní hrdina rezignuje na vděk okolí i na pocit zadostiučinění a vedlejší postavy se vyznačují buďto zničující hrabivostí, opovržením a předsudky vůči samurajům, nebo ztrátou iluzí o samurajích tváří v tvář hrdinovým vnitřním démonům. Vrchol příběhu představuje konfrontace Usagiho se čtveřicí nájemných vrahů, odehrávající se za bouřky. Sakai souboj ukazuje na malých panelech, čímž efektně rozfázovaným střetům dodává na stísněnosti a dramatičnosti. Ty tam jsou přehledné duely a polobožské mistrovství meče. Sakai podle Gošova vzoru inscenuje souboje chaotické, drsné a špinavé a zasazuje je do prostředí náročných pro boj.
V závěru Shi králičí hrdina odchází z města a z jeho úst zaznívá rozloučení s naivitou kurosawovské tradice z padesátých a začátku šedesátých let. A tak se i poslední dlouhý příběh ve Stínech smrti nazvaný Bojiště nese ve znamení utápění samurajských ideálů v bahně; tentokráte doslova, neboť hlavním motivem je zablácené bojiště, plné tlejících těl válečníků v dříve impozantní zbroji. Scéna, připomínající závěrečný masakr v Kurosawově pozdním eposu Kagemuša, odhaluje krvavou realitu samurajských válek, kontrastující s uhlazeností a vznešeností ikonického obrazu samuraje v brnění. Sakaiovi slouží coby pozadí pro příběh s učednickou moralitou z Usagiho chlapeckých let (mladý Usagi a jeho mistr vystupují také v kraťasech Usagiho zahrada a Podzim). Zatímco v Shi vzdálení od naivity a idealismu realizuje na úrovni formální a narativní, zde ho naplno konstatuje právě skrze postavu mladického hrdiny a jeho první kontakt s realitou války a smrti.
Vliv temnějšího proudu samurajských filmů zůstává u Sakaie patrný i v chronologicky následujících příbězích obsažených v knize Daisho. Od prvního kontaktu se želváky trvalo Sakaiovi dva roky, než se vrátil k idealistickému obrazu samuraje a zasadil ho v příběhu Kaiso [kaisó] (viz kniha Stíny mezi životem a smrtí) do světa s jasně definovanými hranicemi dobra a zla.
K českému vydání
Vedle netypického pojetí ústředního hrdiny budiž dalším ospravedlněním pro pozdní vydání Stínů smrti přítomnost vedlejších postav úzce spjatých s hrdinou. Díky dříve vydaným příběhům víme, co je zač ten nosorožec, který se motá po Usagiho boku v díle s želváky, a doceníme odkazy na Usagiho službu u lorda Mifuneho v závěru Bojiště. Narážky na Usagiho předchozí dobrodružství samozřejmě najdeme i v Daisho a Stíny mezi životem a smrtí, jenže tam jsou dostatečně rozvedené, takže domyšlení souvislostí nepředstavuje problém. Naproti tomu by zdejší návaznosti mohly čtenáře bez předchozí znalosti kontextu zmást, nebo by vyzněly do prázdna.
Český vydavatel Usagiho dobrodružství, Crew, přebírá knihy od amerického Dark Horse, který sérii vydává od roku 1996 a vlastní práva i na díly od Mirage. Usagi Yojimbo vycházel u Dark Horse a Fantagraphics jako černo bílý, lépe řečeno lineartový komiks. Nikoli však u Mirage. Když tam Usagi přešel, začínalo zrovna vydavatelství s přechodem na barvu a Sakiův králík byl první, kdo dostal barevný kabát. . Stan Sakai v rozhovoru pro The Comics Journal říká, že mu více vyhovuje line art, neboť jen tak plně vynikne původní kresba. To tedy zřejmě rozhodlo, aby pro souborné vydání vynechal barvu a dodatečně upravili původní obrázky pro vydání v černé a bílé (pozn. 6). V praxi to znamená, že místa, kde dříve narativní funkci přebírala barva, musel Sakai příslušně expresivně dokreslit. V porovnání se sešity od Mirage jsou lineartové verze esteticky vyváženější a díky provedeným změnám mnohem atmosferičtější.
Českému vydání nelze po tiskové stránce nic vytknout. Naopak si Crew zaslouží pochvalu, že se snaží zachovat Sakaiův lettering. Ať už v podobě rozmanitých SFX, nebo formálně odlišného dialogového textu dokreslujícího atmosféru (například písmena postupně nabývající na čitelnosti ve scénách, kdy se hrdina probouzí z omráčení). Zůstává tak i v českém vydání zachován kus dokladu, že si Sakai Eisnerovu cenu za nejlepší lettering plně zaslouží.
Co však Crew nahání na vizuální stránce, to ztrácí na úrovni češtiny. Překlad Ľudovíta Platy sice s výjimkou několika prominutelných zaváhání adekvátně převádí originál pro české čtenáře, ale čeština dostává na frak v japonských výrazech. Ty jsou ponechány v rozporuplném anglickém přepisu, který narozdíl od dnes běžně užívaného nebere v potaz dloužení hlásek. Rozporuplnost spočívá v tom, že kdykoli japonské slovo končí na „e“, je napsáno s „é“, což mají čeští čtenáři tendenci vyslovovat dlouze. V daném případě má však čárka funkci grafického vodítka pro anglicky mluvící čtenáře, aby narozdíl od běžné praxe „e“ na konci slova vůbec vyslovili. Crew sice podlehla nátlaku puristů a třetí vydání Usagiho doplnila tabulkou výslovnosti anglických hlásek, ale co je to platné, když i s její pomocí čtenáři pojmy přečtou špatně. Například japonské slovo pro „zvíře“, není „dobucu“, jak se autoři tabulky domnívají, nýbrž „dóbucu“. Nezbývá než doufat, že od příštích vydání bude Usagi dalším z titulů, které letité české dilema špatné výslovnosti pomohou napravit.
Jiří FlíglPoznámky:
1) Japonské výrazy jsou v recenzi uváděny v českém přepisu. Názvy knih a kapitol jsou pro přehlednost převzaté z českých vydání a v případě nutnosti doplněny českým přepisem v závorce. „Usagi jódžinbó“ v překladu znamená „králík ochránce“.
2) Japonská jména jsou v recenzi uváděna v západním pořadí – tedy nejprve křestní jméno a potom příjmení.
3) U Asterixe najdeme vliv italských historických velkofilmů z přelomu padesátých a šedesátých let.
4) Poslední dva vydané v ČR na DVD pod anglickými názvy The Hidden Fortress a Yojimbo.
5) Gošův film Gojokin si pod názvem Magobej se vrací dokonce našel cestu i do kin normalizační ČSSR.
6) William Stout v předmluvě ke Stínům smrti tvrdí, že se filmy s barevnými separacemi ztratily, ale Sakai v rozhovoru pro The Comics Journal konstatuje, že jsou v jeho osobním vlastnictví.
 |
| Autor: |
| Detaily o komiksu: |
|
| Související články: |
| CREW | |
| 29.08.2012 | Kůstek 3: Čas zabíjet draky - 100 % |
| 27.03.2012 | USAGI YOJIMBO: BEZMĚSÍČNÁ NOC - 90 % |
| 27.12.2011 | VĚČNÁ VÁLKA - 100 % |
