Proč to ticho po pěšině?
Nechceme se vracet do minulosti a v jistém směru také nemůžeme. Kmenoví autoři edice, Kakalík a Michal Jindra, se už věnují něčemu jinému. Michal Jindra dělá grafický design, weby a video art, prostě všechno ostatní, než že by psal a kreslil. Stýkáme se, ale uvažujeme spolu o něčem jiném: o jeho účasti na kolektivní výstavě BLE, kterou plánuji na podzim, nebo o jeho uměleckém projektu pro časopis Umělec.
Kakalíka potkávám zřídkakdy a myslím si, že už svou divusáckou etapu považuje za ukončenou. Osobně je mi to líto, protože jeho sešity mi svého času udělaly díru do hlavy. Ovšem Kakalík stále zůstává v branži a na svém webu uveřejňuje každé ráno nový strip s kuřetem. Další stripy se objevují v bezplatném pražském deníku 24 HODIN. Prostě chce dělat něco jiného, má k tomu své pádné důvody a já je respekuji.
Takže jejich návrat je nepravděpodobný?
Musíte vzít v úvahu, že Divus nespolupracoval s nějakými komiksovými rutinéry. Většina autorů se už tehdy věnovala celé škály výtvarných forem. U takových autorů se prostě musí počkat, až se jim komiks znovu připadne jako vhodná forma projevu. To někdy trvá. Třeba s Josefem Bolfem jsme se několikrát na komiks dostali, jenže Josef je hlavně malíř a má pocit, že si musí řadu věcí odmalovat. Takže po jeho sešitu v edici Dobrodružství následoval jen třídílný komiks pro časopis Umělec. Dál ho do ničeho netlačíme. Víme, že až to přijde, Josef to přinese a my to vydáme. Josef je jistota, jeho paranoidně mystické sci-fi jsou plné těch nejelementárnějších lidských emocí.
A noví autoři?
Samozřejmě, už teď máme několik tipů, se kterými do budoucna počítáme. Například nám přišel anonymní soubor neuvěřitelně naškrabaných komiksových sešitů. Jsou plné pouličního násilí a cynické srandy. Vypadá to sice, že autor pochází z Trhových Svinů, ale budeme muset počkat, jestli se nám ještě někdy ozve. Takže skutečné dobrodružství.
Během návštěvy Ostravy jsme zase zjistili, že Petr Pavlán, který už u Divusu vydal Planetu Inspiro, má námět na další sešit. Chvíli to potrvá, ale my jsme připraveni vydat ho.
Sledujete proměny domácí scény?
Hodně sledujeme mladé autory. Dělají skvělé, zábavné věci, možná ještě bezprostřednější než generace 90. let. Přeci jen se dost změnilo. Komiks v Čechách přestal být extravagantní úchylkou, usadil se v časopisech a novinách. Hodně v tomto směru udělal Reflex, přestože Zelený Raoul není právě skvělou ukázkou sofistikované práce s jazykem komiksového vyprávění a Hana a Hana lopotně rozvíjí stále tentýž stereotyp. Avšak co se týká pochopení a přijetí "obrázkové narace" obecně, představil Reflex komiks střední generaci ze středních tříd, a to je důležité. Na trhu přeci jen pomalu přibývá i knižní produkce, překladové a dokonce i domácí. Ve vybraných obchodech lze najít nějakou francouzskou, exjugoslávskou nebo americkou produkci, na webu pak všechno možné. Mladá generace ovládá znakové sady japonského manga lépe než styl Josefa Lady. Dohromady hodně změn, které výrazně ovlivňují hledání alternativ.
Myslím, že bychom neměli přehlížet zdánlivě odbyté čmárance s bublinami, které dnes dělá spousta kluků a holek. Je to hledání alternativ ke střednímu proudu, často i k vycizelované, globální estetice street artu, která se vlastně stala tím samým. Není to žádná koncepční antiestetika, jen prostá reakce na to, co se objevuje kolem. Chtěli bychom udělat antologii takových "ošklivých" věcí, promixovat umění ulice s uměním mladých umělců. Nevím také, co vám říkají jména jako Matěj Smetana, Štefan Stratil, Koulouch nebo Vendula Chalánková, ale všichni tu a tam komiksy dělají a vždycky jsou zajímavé. Mimochodem, komiksy Venduly Chalánkové už vydala brněnská galerie Eskort a úplně ve stejnou dobu jsme je představili v časopise Umělec. Jejich jednoduchá situační struktura je dost příznačná pro produkci jejích vrstevníků.
Velmi mě zajímá tvorba Pavla Ryšky, s nímž rád spolupracuji. Teď vydáme jeden jeho komiks ve speciálním čísle časopisu Umělec v čínštině. Také Pavel je multimediální umělec a komiks je pro něj jen jedna z výrazových forem. Například jeho 21 metrů dlouhý strip Ursonáta prostě nejde v edici Dobrodružství vydat. Pavel to pointoval, že snad jako dětská knížka do vody.
Ovšem Pavel Ryška je dobrý příklad, proč vyhledáváme komiksy od výtvarných umělců. Zjednodušeně lze říct, že umělce charakterizuje mechanismus "sledovat, co se kolem nich objevuje a děje" a následná snaha "udělat to jinak". Tohle neustálé přehodnocování jevů, které se staly obvyklými klišé výtvarného vyjadřování, je motorem našeho úsilí.
Budete nějakým na edici Dobrodružství navazovat?
Edici Dobrodružství tvoří osm sešitů vydaných nakladatelstvím Divus vydávaných od roku 1999 do roku 2002. Potom přišla delší odmlka, jednak proto, že se měnili lidé v Divusu a odešel Kakalík, který stál za komiksy Divusu a časopisu Umělec, jednak proto, že vydávání sešitů přeci jen stojí dost peněz. Divus je neziskové nakladatelství a vydává publikace o vizuální kultuře. O těch obecně platí, že pokud je chcete dělat ojedinělé věci nezávisle a na úrovni, nebudou ziskové.
Edice Dobrodružství byla od začátku taková nakladatelská libůstka: vycházely v ní věci, které vždy zůstanou na okraji. Jsou to bizarní, kruté, sprosté, schizofrenní nebo naivní příběhy, a o jejich výtvarné stránce platí něco podobného. Označení komiks se na sešity hodí asi nejvíc, ovšem kdo zná Příběhy doktora slizu od Michala Jindry, pochopí, že Dobrodružství není žádná ortodoxní komiksová edice. V tom není Dobrodružství uzavřené. Navazovat se tedy bude hlavně na obecné rysy: okrajovost, vizuální neobvyklost, drzost překračovat meze žánru jakýmkoliv směrem. Chceme dělat věci, které budou v nějakém směru "vypjaté", extrémní. Nějaká "etika", s níž se čas od času setkávám jak v uměleckých kruzích, tak mezi lidmi od komiksu, jde stranou. Promyšlené akty jsou pro nás stejně důležité jako akty výsostně naivní.
Máte už konkrétní data vydání?
Nemáme. V tomto ohledu nechceme spěchat. Divus má široký záběr aktivit. Vytvořením sdružení Eastern Alliance jsme se v poslední době zaměřili na produkci výstav a akcí. Vydáváme Umělce, na vytištění máme připraveny nějaké katalogy, hledáme sponzora na spuštění jednoho velkého webového projektu a to je příšerná práce. Jestli v Čechách stále přetrvává nedůvěra ke komiksu, myslím, že se to mění. K webovým, nehmatatelným projektům se však společnost staví ještě přehlíživěji. Když nevydělávají a týkají se vizuální kultury, je zájem mizivý. Každý si totiž chce něco pověsit na zeď, nebo aspoň něco uložit do knihovny něco, co mu bude jeho investici připomínat.
