Pravidla trhu jsou jasná, což dokazuje takový flák jako Tomb Raider. Oblíbená počítačová hra. Zkusíme udělat nějaký ten comics, a pak se třeba povede celovečerní film, řekli si kápové – protože přesně takhle bylo s prsatou Larou Croft. A stejně to dopadlo i s se slavnou horrorovou sérií Silent Hill z konzole PS2. Nejdůležitější jsou ale pro nás v tuto chvíli dvě věci: za prvé, tento comicbook naštěstí není pouhou kopií celovečerního filmu. A za druhé: Silent Hill se rozhodl svou propracovanou malbou, plnou grafických efektů obohatit Ben Templesmith. To je starý známý, kterého si pamatujeme z roku 2003, kdy se u nás díky Comics Centru představil s povedeným krvavým horrorem 30 dní dlouhá noc. Především díky jeho netradiční kresbě se tato upírská story z Aljašky zahryzla čtenářům do mozku. Dá se tedy směle prohlásit že Comics Centrum vsadilo na jistotu.
Pouze jedno početí bylo neposkvrněné. Noste kondom!
Přestože je Templesmithovo jméno největší reklamou na tento comics, on sám se postaral jen o kresbu prvních dvou sešitů. Další tři stvořil Aadi Salman, přeci jenom s přivřenýma očima s Templesmithem tématicky-graficky podobný. Bohužel, jeho kresba je místy dost nepřehledná. Výsledek působí poněkud podivně, jakoby se Templesmith v průběhu druhého sešitu rozhodl odejít, a scénárista Scott Ciencin (zaměřením spisovatel) tedy rozjetý příběh narychlo ukončil a na poslední tři sešity doslova „narouboval“ další příběh.
. Přestože tento book zaujme nadprůměrnou a zajímavou grafickou částí, neméně důležitá je i ta příběhová. V prvních dvou sešitech sledujeme příběh psychedelické holčičky Lynn, skrývající své hrůzné tajemství po návštěvě místa zvaného Silent Hill. Doktor Abenarthy, se kterým se na začátku příběhu seznamujeme, jako by to měl být hlavní hrdina celé knihy, ji v rámci terapie zavede na místo, odkud pramení její traumata. Postavy a jejich minulost skrývají své nepříjemné až hrůzné tajemství, díky kterému do značné míry ovlivňují děj. Z temného nitra jejich duší čerpá tajemná a (ne)mrtvá Christabella. S krvácejícím bříškem či hlavou, v bílých krajkových šatičkách, číhající a hladová Christabella…
Scénárista Ciencin se v této fázi nesnaží z příběhu vytvořit jednoduchou rubačku stylu Vampirella; slušně zašmodrchaný příběh však ke konci druhého sešitu nečekaně rozplétá. A právě nyní přichází problém: s novým kreslířem přichází nový děj. Čtenář tak je chvíli zmatený, než se mu podaří zorientovat se. Banda pankáčů, která se vypravuje do Silent Hillu, aby zbohatla, tu najednou působí jako rána na oko. Několika dějovými zvraty se sice příběh dostává do přeci jenom stravitelnějších kolejí, ovšem záhy se dopracuje k oné jednoduché rubačce. A v tuto chvíli Ciencin před námi fakt, že nepatří do elitní scénáristické ligy, zkrátka nezamlčí…
Bůh je dobrotivý, vy jste hříšní
. Porovnáme-li práci obou kreslířů, nepochybně vítězí Ben Templesmith. Jeho osobitá kresba je pastvou pro oči jakéhokoliv labužníka a hltače horrorových filmů či dynamických comicsů. Dokonale sugestivní bizarní divadlo, různé barevné čmouhy a do toho postavy s dokonale promakanými obličeji, ale s jen lehce načrtnutými těly. Dokonalé zachycení gest, zaznamenání hrůzy, bolesti či šílenství v očích.
To Aadi Salman střídá dokonale přesnou malbu s nepřehlednou avantgardní změtí barev, což logicky ubírá na přehlednosti. Chvílemi se rozplýváte na propracovanými malovanými obrázky a na další stránce na vás čeká barevně rozšrafovaný experiment typu „fleetwayáckého“ Seana Phillipse (známe ho crwáckého z Devlin Devlin Waugha). Po vizuální stránce jsou oba autoři značně originální a výjimeční. Propracovaná barevnost v některých sekvencích a naopak strohá temnota v těch dalších by určitě napomáhala atmosféře celého příběhu - kdyby tedy byl příběh scénáristicky soudržnější.
Alesso, pročpak se schováváš
. Upozornil bych ještě na atmosféru zhušťující nápisy na zdech (několik perel jsem vám pro navnadění nadepsal nad odstavce). Zajímavé, že se je Comics Centrum rozhodlo nepřekládat přímo a jsou přeloženy dole pod obrázky. Budete se divit, ale opravdu to ve vás vyvolává pocit, že se díváte na film s titulky. V tomto případě bych se tedy přiklonil k nepřekládání SFX, ale citoslovce a rozličné zvuky jsou některé přeloženy a některé ponechány původní. Oko každého hororového milovníka pak potěší obálky Ashley Wooda, Atsushi Tsujimota a Mashiro Ita.
Comics Centrum odvedlo slušnou práci, kvalitní tisk na kvalitním papíře umocňuje vizuální zážitek. O lettering a grafickou úpravu se postaral Martin Trojan, o překlad pak Dana Krejčová, tedy osvědčený team. I když na druhou stranu, holčičky mluví celkem sprostě, myslím že by se osvědčila větší četnost nadávek.
Silent Hill je vizuálně pozoruhodný; Templesmithova kresba může patřit k novým trendům moderního comicsu, a Salmanova část dojem určitě nekazí. Jednodušší scénář ve vás může vyvolat rozporuplné pocity. Proto doporučuji se do strašidelného obludária začíst, brát vše trochu na lehkou váhu a vychutnávat si kresbu, temné kouty, rudé cákance krve, nestvůrné chapadlovité tvary a drobné bílé ostré zoubky čekající na svou šanci. A pro herní či filmové fans Silent Hillu je comics povinností.
Pouze jedno početí bylo neposkvrněné. Noste kondom!
Přestože je Templesmithovo jméno největší reklamou na tento comics, on sám se postaral jen o kresbu prvních dvou sešitů. Další tři stvořil Aadi Salman, přeci jenom s přivřenýma očima s Templesmithem tématicky-graficky podobný. Bohužel, jeho kresba je místy dost nepřehledná. Výsledek působí poněkud podivně, jakoby se Templesmith v průběhu druhého sešitu rozhodl odejít, a scénárista Scott Ciencin (zaměřením spisovatel) tedy rozjetý příběh narychlo ukončil a na poslední tři sešity doslova „narouboval“ další příběh.
. Přestože tento book zaujme nadprůměrnou a zajímavou grafickou částí, neméně důležitá je i ta příběhová. V prvních dvou sešitech sledujeme příběh psychedelické holčičky Lynn, skrývající své hrůzné tajemství po návštěvě místa zvaného Silent Hill. Doktor Abenarthy, se kterým se na začátku příběhu seznamujeme, jako by to měl být hlavní hrdina celé knihy, ji v rámci terapie zavede na místo, odkud pramení její traumata. Postavy a jejich minulost skrývají své nepříjemné až hrůzné tajemství, díky kterému do značné míry ovlivňují děj. Z temného nitra jejich duší čerpá tajemná a (ne)mrtvá Christabella. S krvácejícím bříškem či hlavou, v bílých krajkových šatičkách, číhající a hladová Christabella…
Scénárista Ciencin se v této fázi nesnaží z příběhu vytvořit jednoduchou rubačku stylu Vampirella; slušně zašmodrchaný příběh však ke konci druhého sešitu nečekaně rozplétá. A právě nyní přichází problém: s novým kreslířem přichází nový děj. Čtenář tak je chvíli zmatený, než se mu podaří zorientovat se. Banda pankáčů, která se vypravuje do Silent Hillu, aby zbohatla, tu najednou působí jako rána na oko. Několika dějovými zvraty se sice příběh dostává do přeci jenom stravitelnějších kolejí, ovšem záhy se dopracuje k oné jednoduché rubačce. A v tuto chvíli Ciencin před námi fakt, že nepatří do elitní scénáristické ligy, zkrátka nezamlčí…
Bůh je dobrotivý, vy jste hříšní
. Porovnáme-li práci obou kreslířů, nepochybně vítězí Ben Templesmith. Jeho osobitá kresba je pastvou pro oči jakéhokoliv labužníka a hltače horrorových filmů či dynamických comicsů. Dokonale sugestivní bizarní divadlo, různé barevné čmouhy a do toho postavy s dokonale promakanými obličeji, ale s jen lehce načrtnutými těly. Dokonalé zachycení gest, zaznamenání hrůzy, bolesti či šílenství v očích.
To Aadi Salman střídá dokonale přesnou malbu s nepřehlednou avantgardní změtí barev, což logicky ubírá na přehlednosti. Chvílemi se rozplýváte na propracovanými malovanými obrázky a na další stránce na vás čeká barevně rozšrafovaný experiment typu „fleetwayáckého“ Seana Phillipse (známe ho crwáckého z Devlin Devlin Waugha). Po vizuální stránce jsou oba autoři značně originální a výjimeční. Propracovaná barevnost v některých sekvencích a naopak strohá temnota v těch dalších by určitě napomáhala atmosféře celého příběhu - kdyby tedy byl příběh scénáristicky soudržnější.
Alesso, pročpak se schováváš
. Upozornil bych ještě na atmosféru zhušťující nápisy na zdech (několik perel jsem vám pro navnadění nadepsal nad odstavce). Zajímavé, že se je Comics Centrum rozhodlo nepřekládat přímo a jsou přeloženy dole pod obrázky. Budete se divit, ale opravdu to ve vás vyvolává pocit, že se díváte na film s titulky. V tomto případě bych se tedy přiklonil k nepřekládání SFX, ale citoslovce a rozličné zvuky jsou některé přeloženy a některé ponechány původní. Oko každého hororového milovníka pak potěší obálky Ashley Wooda, Atsushi Tsujimota a Mashiro Ita.
Comics Centrum odvedlo slušnou práci, kvalitní tisk na kvalitním papíře umocňuje vizuální zážitek. O lettering a grafickou úpravu se postaral Martin Trojan, o překlad pak Dana Krejčová, tedy osvědčený team. I když na druhou stranu, holčičky mluví celkem sprostě, myslím že by se osvědčila větší četnost nadávek.
Silent Hill je vizuálně pozoruhodný; Templesmithova kresba může patřit k novým trendům moderního comicsu, a Salmanova část dojem určitě nekazí. Jednodušší scénář ve vás může vyvolat rozporuplné pocity. Proto doporučuji se do strašidelného obludária začíst, brát vše trochu na lehkou váhu a vychutnávat si kresbu, temné kouty, rudé cákance krve, nestvůrné chapadlovité tvary a drobné bílé ostré zoubky čekající na svou šanci. A pro herní či filmové fans Silent Hillu je comics povinností.
