Jinej kraj, jinej mrav. U Amíků slaví Vampirella se svými příběhy velké úspěchy, ale k nám opravdu nepřináší nic nového. Snadno čitelné – ale také . snadno předvídatelné – příběhy, patetické hlášky, obligátní a zmáklé krvavé cákance. A vlastně aspoň něco navíc: úchvatnou kresbu. Vampirella sází na jistotu. Na erotiku, kresbu a akci. Do pozadí je vtlačen příběh, do popředí je vytlačeno poprsí hlavní hrdinky. Do příběhu je vykopnuta jako „ten hodný“ upír, který se snaží likvidovat ostatní zlé zrůdy – upíry, aby ochránila lidstvo. Český čtenář ale většinou vyžaduje scénáristicky přeci jen promakanější příběhy od es jako jsou Miller, Gaiman, Moore či u nás stále opomíjený Garth Ennis. Už crwavý crossover Batman/Darkness dokázal, že tam, kde není scénář, ani sebedokonalejší kresba nic nezmůže...
Vampirella se narodila na Drakulonu, kde tekla krev v gigantických řekách. Myslela si, že Drakulon je planeta, ale to se pořádně sekla, protože měla zfalšované vzpomínky. Drakulon je jednou částí pekla a Vampirella je dcerou bohyně Lilith; je ale zároveň první z nové rasy upírů, imunních na česnek i na světlo, kříže, kůly, svěcenou vodu… Je rychlá a silná, a z toho pramení také většina soubojů v této knize. Jestli čekáte nějaké tuhé bitky, jste ale na špatné adrese. Vampirella si v soubojích poradí vždy rychle, snadno, bez sebemenšího zaváhání a újmy na zdraví. Jediný, kdo jí dokáže vzdorovat (považte!) tři stránky, je zápormajstr-obluda z druhého dílu. Tam jedině je také Vampirella alespoň trochu poraněna, jinak opravdu nemá s nikým ani ten nejmenší problém.
Pokud jste četli Aargh!! číslo 4, mohli jste se něco dovědět o Octobrianě. Jednou z . mutací této původem české hrdinky byla i Vampirella, což dokládá obrázek právě v tomto Aarghu. Jenže ta byla blonďatá, zatímco „naše“ Vampirella je zelenooká brunetka; poprvé vyšla v roce 1969, kdy se americký comics zaměřil spíše na underground a boření tradičních témat. Obálku tehdy nakreslil Frank Frazetta, a již tenkrát se nesla v duchu superhrdinských eposů, horroru, erotiky a sci-fi. Po krachu nakladatelství Warren v roce 1982 se odmlčela, a na světlo bóží se vrátila až v roce 1991. Postupně opět získala periodu (začala pravidelně vycházet v sešitech, chlípníci!), dnes má po Státech (jiný kraj, jiný mrav, vzpomínáte?) spoustu fanoušků a patří k nejúspěšněji prodávaným comicsům pro dospělé. Vyrábějí se také její figurky, takže když nebudete vědět co chtít k narozkám…
Její sláva se může měřit se samotnou Larou Croft; ostatně jsou to tendenčně velmi podobné comicsy: skvělá kresba, eroticky velmi přitažlivá hrdinka s bujným poprsím (Lara ale stejně vede) a… slabé scénáře. Na tvorbě Vampirelly se kdysi podílely takové veličiny, jako Kurt Busiek (Marvels – Zázraky), Grant Morisson (Soudce Dredd) či Frank Frazetta. První dva jsou sice scénáristé par excelance, ale „jejich“ příběhy nám Comicscentrum nepředkládá…
Tvůrčí tým se skládá ze scénáristů Marka Millara a John Smitha, a o fenomenální kresbu se postaral Mike Mayhew. Tužka a uhel jsou dobarveny pomocí americké retuše, čímž vznikají anatomicky dokonale zvládnuté postavy; na vrata ale buší i neméně dokonale roztomilé stvůry z nejhorších nočních můr… Mayhew sází na originálně řešené fázování, i nezvyklé rozdělení jednotlivých panelů, skvěle kreslí krev. Po estetické stránce vám tento comics opravdu přinese nevšední zážitek. Ale to samé se dalo říci také o výše zmiňovaném Silvestriho Batman/Darkness…
. .
Nikdenice i Hrůza ze zrcadel jsou nadupané akcí; Vampirella používá dvou zbraní: svého těla k okouzlení člověka nebo své mrštnosti k zabití protivníka. Comicscentrem slibované tarantinovské hlášky se ale nekonají; některé jsou řekněme „na místě“, ale určitě žádná neuvízne ve vaší paměti dlouhodoběji; nepomůžou ani hláškující agenti O'Hare a Mulligan, i když jejich kydy jsou šťavnatější… (Mimochodem, s oběma agenty se setkáme v obou příbězích. V prvním jsou „na druhé straně barikády“ a zjišťují, co je vlastně ta Vampirella zač, ve druhém už jí vydatně pomáhají v boji proti zrůdám ze Zrcadla. Oba jsou ze zvláštního oddělení FBI, zabývajícím se paranormálními jevy. Toto oddělení rekrutuje do svých řad agenty – a teď se podržte! – z řad fanoušků sci-fi a čtenářů comicsů. Takže hodně čtěte, třeba se také stanete agentem FBI…)
Co se týče redakční a editorské práce, v Comicscentru jí opět odvedli kvalitní porci. Poslední dobou se nakladatelství vydalo novou cestou – už nevydává jenom profláklé a slavné tituly. Vampirella, stejně jako třeba 30 dní dlouhá noc, vyšla v zámoří poměrně nedávno. A úplnou novinkou je protentokrát věkové doporučení: Vampirellu byste neměli číst, pokud vám není aspoň patnáct let. To protože knížka obsahuje "násilí, sex, sexuální narážky a neslušné výrazy". No, docela jsem se touhle novinkou pobavil.
Teď jde jen o to, aby se člověk kvůli pár nádherným barevným obrázkům nesekl. Věřím, že si Vampirella své čtenáře a přívržence najde i u nás. Rozhodnutí leží na Tobě, milý čtenáři. Pokud sázíš na silné příběhy, můžeš tvrdě narazit; pokud vyžaduješ nenáročné čtení, navíc s atraktivními prvky (jak to bylo s tím Bladem?), je Vampirella tou pravou volbou… (A opravdu vypadá trochu jako Dáda!)
Vampirella se narodila na Drakulonu, kde tekla krev v gigantických řekách. Myslela si, že Drakulon je planeta, ale to se pořádně sekla, protože měla zfalšované vzpomínky. Drakulon je jednou částí pekla a Vampirella je dcerou bohyně Lilith; je ale zároveň první z nové rasy upírů, imunních na česnek i na světlo, kříže, kůly, svěcenou vodu… Je rychlá a silná, a z toho pramení také většina soubojů v této knize. Jestli čekáte nějaké tuhé bitky, jste ale na špatné adrese. Vampirella si v soubojích poradí vždy rychle, snadno, bez sebemenšího zaváhání a újmy na zdraví. Jediný, kdo jí dokáže vzdorovat (považte!) tři stránky, je zápormajstr-obluda z druhého dílu. Tam jedině je také Vampirella alespoň trochu poraněna, jinak opravdu nemá s nikým ani ten nejmenší problém.
Pokud jste četli Aargh!! číslo 4, mohli jste se něco dovědět o Octobrianě. Jednou z . mutací této původem české hrdinky byla i Vampirella, což dokládá obrázek právě v tomto Aarghu. Jenže ta byla blonďatá, zatímco „naše“ Vampirella je zelenooká brunetka; poprvé vyšla v roce 1969, kdy se americký comics zaměřil spíše na underground a boření tradičních témat. Obálku tehdy nakreslil Frank Frazetta, a již tenkrát se nesla v duchu superhrdinských eposů, horroru, erotiky a sci-fi. Po krachu nakladatelství Warren v roce 1982 se odmlčela, a na světlo bóží se vrátila až v roce 1991. Postupně opět získala periodu (začala pravidelně vycházet v sešitech, chlípníci!), dnes má po Státech (jiný kraj, jiný mrav, vzpomínáte?) spoustu fanoušků a patří k nejúspěšněji prodávaným comicsům pro dospělé. Vyrábějí se také její figurky, takže když nebudete vědět co chtít k narozkám…
Její sláva se může měřit se samotnou Larou Croft; ostatně jsou to tendenčně velmi podobné comicsy: skvělá kresba, eroticky velmi přitažlivá hrdinka s bujným poprsím (Lara ale stejně vede) a… slabé scénáře. Na tvorbě Vampirelly se kdysi podílely takové veličiny, jako Kurt Busiek (Marvels – Zázraky), Grant Morisson (Soudce Dredd) či Frank Frazetta. První dva jsou sice scénáristé par excelance, ale „jejich“ příběhy nám Comicscentrum nepředkládá…
Tvůrčí tým se skládá ze scénáristů Marka Millara a John Smitha, a o fenomenální kresbu se postaral Mike Mayhew. Tužka a uhel jsou dobarveny pomocí americké retuše, čímž vznikají anatomicky dokonale zvládnuté postavy; na vrata ale buší i neméně dokonale roztomilé stvůry z nejhorších nočních můr… Mayhew sází na originálně řešené fázování, i nezvyklé rozdělení jednotlivých panelů, skvěle kreslí krev. Po estetické stránce vám tento comics opravdu přinese nevšední zážitek. Ale to samé se dalo říci také o výše zmiňovaném Silvestriho Batman/Darkness…
. .
Nikdenice i Hrůza ze zrcadel jsou nadupané akcí; Vampirella používá dvou zbraní: svého těla k okouzlení člověka nebo své mrštnosti k zabití protivníka. Comicscentrem slibované tarantinovské hlášky se ale nekonají; některé jsou řekněme „na místě“, ale určitě žádná neuvízne ve vaší paměti dlouhodoběji; nepomůžou ani hláškující agenti O'Hare a Mulligan, i když jejich kydy jsou šťavnatější… (Mimochodem, s oběma agenty se setkáme v obou příbězích. V prvním jsou „na druhé straně barikády“ a zjišťují, co je vlastně ta Vampirella zač, ve druhém už jí vydatně pomáhají v boji proti zrůdám ze Zrcadla. Oba jsou ze zvláštního oddělení FBI, zabývajícím se paranormálními jevy. Toto oddělení rekrutuje do svých řad agenty – a teď se podržte! – z řad fanoušků sci-fi a čtenářů comicsů. Takže hodně čtěte, třeba se také stanete agentem FBI…)
Co se týče redakční a editorské práce, v Comicscentru jí opět odvedli kvalitní porci. Poslední dobou se nakladatelství vydalo novou cestou – už nevydává jenom profláklé a slavné tituly. Vampirella, stejně jako třeba 30 dní dlouhá noc, vyšla v zámoří poměrně nedávno. A úplnou novinkou je protentokrát věkové doporučení: Vampirellu byste neměli číst, pokud vám není aspoň patnáct let. To protože knížka obsahuje "násilí, sex, sexuální narážky a neslušné výrazy". No, docela jsem se touhle novinkou pobavil.
Teď jde jen o to, aby se člověk kvůli pár nádherným barevným obrázkům nesekl. Věřím, že si Vampirella své čtenáře a přívržence najde i u nás. Rozhodnutí leží na Tobě, milý čtenáři. Pokud sázíš na silné příběhy, můžeš tvrdě narazit; pokud vyžaduješ nenáročné čtení, navíc s atraktivními prvky (jak to bylo s tím Bladem?), je Vampirella tou pravou volbou… (A opravdu vypadá trochu jako Dáda!)
