. Jste všichni v hajzlu!!!
bezejmenný upír
Městečko Barrow, Aljaška, místo za polárním kruhem, kde slunce nevyjde celých 30 dní v roce. IDW Publishing, celkem nové začínající americké vydavatelství. Steve Niles, celkem mladý začínající comicsový scénárista. Ben Templesmith, taktéž celkem mladý… začínající kreslíř. 30 dní dlouhá noc, comics, který je všechny spojuje. A tady si můžete přečíst naši starší recenzi na originální vydání, kde se lze dozvědět ještě kapku dalších faktografických informací. Tím bychom měli nudné papírování z krku a můžeme se vrhnout na jejich prokusování.
Díky tomu, že v Barrow klimatické podmínky (žádné slunce) nenutí upíry k nebezpečnému, ale hlavně veskrze nudnému dennímu spánku, rozhodne se partička Drákulových potomků k jednomu 30 dní trvajícímu mejdanu. Jejich nedobrovolnými protivníky se stanou manželé a zároveň šerifové Olemaunovi… a dál už se jede v intencích horrorového subžánru "upírská vykydlovačka". Horda hemoglobinových násosků přeruší spojení barrowských s vnějším světem, chvilku v náznacích pouští hrůzu na čtenáře, následně městečko obsadí, sežere většinu obyvatel, proběhne jedno dvě dějová zavlnění a už tu máme závěrečné vyřizování účtů. Víc od tohoto žánru jeho fanoušci většinou nečekají - takže jde o to, co se autorům podaří nacpat mezi tyto peripetie a jakými originálními triky a nápady oživí jinak celkem očekávatelný děj.
Z tohoto hlediska se hlavní scénáristická výtka vztahuje k příliš překotnému a krátkému příběhu. Osmdesáti stranami (původně) amerického formátu se totiž přeženete rychlostí Dlouhého Bidla prchajícího od zubaře. Celá story tak nemá, eufemisticky řečeno, čas na žádný rozsáhlejší děj a příběhová linka je až extrémně krátká, přímá a jednoduchá. Což by nevadilo, pokud by se tím nesnížilo množství děje vůbec a počet krvavých idylek z roztrhaného masa zvláště (i když ty jinak prakticky vyplňují většinu tohoto booku). Však což, málokdo očekává od upírského horroru Dostojevského.
. Co ale originální zpracování? Originálním je rozhodně nápad (polární noc), ale ten je bohužel největším scénáristickým odvazem v celé knize (snad kromě závěrečného způsobu likvidace hlavního záporáka) - naopak lehce nepravděpodobně působí dokonalost odstřižení Barrow v naší telekomunikační době, natvrdlost místních ve způsobech likvidace upírů; neplodná je i jediná další dějová linka, která je zde k nalezení (snad alespoň tu scénárista rozvede v plánovaném pokračování Dny temnoty). I samotní upíři jsou směsí zavedených charakteristik. Žádnou extra novou vlastnost u nich nehledejte - jejich zbraně totiž spočívají jinde: bodují hlavně svým nepokrytě zvířecím zjevem. Žádná uhlazenost, elegance, ani slušné vychování - nadělají zatracený brajgl: prorvané tepny, utrhané hlavy a všude spousta obraných těl (schválně srovnejte s Dewlinem Waughem z CRWE č. 15 až 18). A mají ještě jednu zbraň - tu hlavní: grafické ztvárnění.
Právě na něj autoři sázejí ve své honbě za čtenářem. Ruční kresba zůstává pouhou protoplazmou pro počítačové úpravy, jimiž je dodána většina viditelného obsahu stránek. Počítačem rozmazané linky, barvy a hora speciálních efektů vše posouvá do plastického 3D oparu a zcela kašle na "klasické" počítačové colorování ve stylu Image. V zásadě jde o počítačovou malbu a původní kresba autorovi jen ukazuje, kde má co oplácat. Výsledek působí jako rozmazaný a řádně pokroucený pohled filmovou kamerou, v níž se všechny detaily ztrácí v černi a nachu, a zůstává jen to "nejdůležitější".
. Tento postup je jistě velmi neobvyklý, až avantgardní, a pravděpodobně ukazuje jeden ze směrů, jímž se bude comics po kresebné stránce dále vyvíjet. Ač se kresba odkazuje na některé 2000ADčkovské comicsy a Davea McKeana (jehož je Templesmith velkým obdivovatelem), je rozhodně největším plusem tohoto booku a nejspíše i důvodem, proč tato série v USA tolik zaujala (recenzní magazín Wizard ji označil za comicsovou událost roku 2002, což se pochopitelně projevilo i na prodejnosti).
Na kresebném stylu také nejvíc stojí atmosféra, ale právě zde se ukazuje, že na síle scénáře záleží vždycky. A tak si, ač je grafika více než temná, atmošky nejlépe užijete na úplném začátku, kdy kresba jen doplňuje tajemnost - jakmile ale začne akce, objeví se její dva největší nedostatky: Templesmith není až tak dobrý kreslíř, jeho linka je až příliš rozevlátá a anatomie nedokonalá. Postavy tak často připomínají spíše dítětem načrtnuté postavičky a kreslíř tak upadá v podezření, že svojí uměleckou avantgardou pouze maskuje základní řemeslné nedostatky. Nic proti, Frank Miller je přesně ten případ, a jak mu to žerem; ale u Templesmitha je této nedokonalosti až moc. Výsledný pocit navíc ani nijak nepotvrzuje možnost, že by tu snad mohlo jít o umělecký záměr. Druhým problémem je zmiňovaná rozevlátost, která občas vůbec znesnadňuje pochopení, co se to na obrázcích děje, a tím narušuje čtení a plynulost bitevních scén. Přesto je nutno říci, že tyto dva problémy jsou spíše menšinového a občasného charakteru a celkový dojem z novátorské techniky narušují jen okrajově.
. To, že největším plusem tohoto comicsbooku je jeho "estetická" stránka, ještě víc zdůrazňuje luxusní provedení, na jaké jsme si už od Comics·Centra zvykli. Pevné desky s přebalem a parciálním lakem u části výtisků, kvalitní lettering písmem odpovídajícím originálu (celkem tři použité fonty) a oproti původnímu vydání dokonce citlivější tisk, který spolu s použitím polomatného papíru podstatně zjemnil původní černotu, umožnil si více vychutnat jednotlivé detaily a zvýšil srozumitelnost. K tomu příjemný překlad Dany Krejčové a ukázkový scénář první třetiny booku - jedinou shledanou "vadou" je tak použití menšího než originálního formátu.
Jak již řečeno, originalita, děj a atmosféra patří spíše do průměru - proto je více než nutné si uvědomit, jakému čtenáři je toto dílo určeno. Ti, kdo chtějí zajímavé, dějově spletité příběhy, už nejspíš čtení téhle recenze dávno vzdali, ale co s vámi, hltači akce, krve a násilností, kterých, jak tak vidím, je tu většina? Dobrou odpověď nám dává předmluva Clive Barkera, ukazující skutečnou podstatu tohoto díla - klasického zástupce čisté horrorové školy akčního střihu. Spousta mrtvých, krve, jednoduché na pochopení, rychlé na čtení, břitké, oproštěné od všeho balastu… Jen ta atmosféra není mrazivě pochmurná, ale spíš temně-krvavá. Nečekejte od tohoto díla nic víc; naopak si užijte příjemně originální grafiku, která ho rozhodně pozvedává z šedého průměru, a zcela v intencích tohoto žánru se vám dostane slušného počtení pro potemnělé podzimní večery.
